Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Tereziánský katastr z roku 1714 uvádění jednoho mlynáře na vlastním mlýně o jednom kole na stálé vodě (patrně mlýn čp. 2), který má v nájmu panský mlýn o dvou kolech na stálé vodě (patrně mlýn čp. 9).
První písemné zmínky uváděné pod názvem Toback Mühl, jak se tehdy mlýn jmenoval, jsou k roku 1754 v tereziánském katastru, kdy byl držitelem Hanss Nahrhaft.
Pod označením Tobak M. se mlýn objevuje i v roce 1830. Nahrhaftové drželi mlýn i v roce 1838, kdy je ve stabilním katastru uváděna Rosalia Nahrhaft. V té době jsou v Ústí užívány již také názvy Nový mlýn (čp. 2) a Starý mlýn (čp. 9).
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Dle sčítání obyvatel z roku 1910 držel mlýn Andreas Schwinger, narozený roku 1882 v Ústí s manželkou Margarethou. S nimi tu žily na výminku Andreasovi rodiče, otec Michael Schwinger a matka Karolina, a dále sourozenci sestra Theresie a bratři Johann a Josef, který byl právě na vojně. K hospodářství patřil 1 kůň, 7 kusů hovězího dobyta, 1 koza. 4 svině a 60 kusů drůbeže. Mlýnská živnost zde u tohoto roku zapsána nebyla.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Schwingerovi byly patrně bezdětní a tak mlýn přešel na jiné majitele. V roce 1926 a znovu v roce 1930 je zde uváděn Michael Scharnagl. Objekt byl v roce 1930 opět evidován jako mlýn se 2 vodními koly na vrchní vodu.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
V roce 1945 byli majitelé mlýna odsunuti do Německa, mlýnská usedlost byla opuštěná a chátrala.
V roce 1948 bylo v Ústí navrženo 6 domů k demolici a zbořeno, mezi nimi i čp. 2 – mlýnská budova.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Na leteckém snímku z roku 1956 jsou z budovy mlýna pouze trosky, obytné stavení stojící odděleně opodál bylo v tomto roce ještě zachováno, brzy však zaniklo také.
Vývoj po roce 1989
V roce 2000 koupil pozemek bývalé mlýnské usedlosti nový majitel, vystavěl zde rekreační chatu, obnovil náhon a postupně odkrývá spodní zdivo, které se dochovalo z mlýnské budovy a které má v úmyslu zakonzervovat jako upravenou ruinu. V zemi objevil dřevěné a kovové části vodního kola a zbytek hřídele. Dále se na pozemku dochovalo několik mlecích kamenů.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Nahrhaft Schwinger Scharnagl Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1754 Hanss Nahrhaft
1838 Rosalia Nahrhaft
1910 Anfreas Schwinger
1930 Michael Scharnagl
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
