Machlovský dolní mlýn

Poblíž odbočky na Vlastiboř se nachází na Krasnickém (Machlovském) potoce menší vodní nádrž na p. p. č. 1980/1. Na mlýn č. p. 2 a 3 je voda z nádrže vedena na pravý břeh pod silnici a podél pravé strany silnice (ve směru do Návarova) částečně dochovaným betonovým korytem ukončeným česlem. Za česlem se koryto lomí kolmo opět pod silnicí k jihozápadnímu nároží mlýna č. p. 2. Na druhé (levé) straně potoka je veden náhon se částečně dochovaným stavidlem na níže položený mlýn č. p. 3. Přepad z mlýna č. p. 2 je veden přímo do hlavního koryta (původně zde byl žlab ústící do náhonu č. p. 3).
1791 zanesen mlynářův závazek o využívání vody z rybníčku v případě, že tam budou vysazeny ryby
1874 voda pro mlýny čp. 2 a 3 přichází ze zádušního lesa od nádržky na p.p.č. 1980. Až pod mlýn čp. 3 neteče v struze, nýbrž po žlabech přes p.p.č. 1920 a 1932, přes cestu z Jílového, těsně při mlýnu čp. 2 přes vlastní řečiště, pak přes p.p.č. 1943 a 1942 k mlýnu čp. 3, kde opět padá do svého řečiště.
Vodní cejch zasazen 1879.
Mapou stabilního katastru z. 1843 je mlýn zachycen pod původním parcelním číslem 153 na půdoryse písmene L s přístavbou na západní straně a je označen jako spalná budova. Z vodního díla není zachyceno nic, náhon zcela chybí (kolo je zakresleno nad potokem při štítovém průčelí kratšího křídla). Mlýn měl společné vodní dílo s dvojicí nádrží se mlýnem č. p. 2. Horní nádrž na p. č. 1987 měla rozměry 30 x 25 m, vypouštěcí kanál pro přebytečnou vodu a do přilehlé skalní stěny byl vytesán cejch v podobě kříže. Obdobný cejch byl vytesán do skály u silnice poblíž dolní nádrže na p. č. 1980. Přebytečná voda je sváděná přepadem zpět do hlavního koryta. Voda byla vedena ze spodní nádrže na p. č. 1780 přes silnici dřevěnými žlaby, přepad od mlýna č. p. 2 rovněž dřevěným žlabem na mlýn č. p. 3. Na přiloženém situačním plánu je půdorys mlýna totožný se stabilním katastrem a rovněž zde chybí zakreslení náhon (asi díky lehké konstrukci žlabu). Umístění vodního kola a původní lednice neznáme, ale je jisté, že žlab musel být minimálně jednou zalomený. Z r. 1911 pochází plánová dokumentace ve dvou variantách od f. Josefa Prokopa synové, Pardubice, která dokladuje zásadní změnu polohy mlýna a jejího pohonu. Majitelem je tehdy již Skladištní a pecnářské družstvo pro Držkov a okolí v Držkově (předseda František Prousek). Projekt zaznamenává obdélný půdorys stavby s delší stranou rovnoběžnou s potokem a vedení náhonu okolo západního a severního průčelí mlýna (p. č. 1942). Zdá se, že původní patrně převážně roubená stavba byla zcela zbořena a nově postavena patrová zděná budova v částečně odlišné poloze a novém půdoryse. Varianty předložených plánů zaznamenávající přízemní nebo patrové řešení s odlišným spádem vody na turbínu (schválena byla patrová). K východnímu průčelí přiléhal turbínový domek, do kterého přivádělo vodu skryté nýtované potrubí o průměru 30 cm. Náhon byl napájen dle původního stavu žlabem z přepadu horního mlýna, tak i nově žlabem z jalového toku (severně od mlýna bylo bedněné koryto ústící do betonové nádržky, stavidlo 1m šířky, 50 cm výšky).
Původní pohon vodním kolem na vrchní vodu byl změněn na Francisovu turbínu o výkonu 4 – 6 HP. Schválený spád (v r. 1912) 7,5 m byl změněn na 10 m díky posunutí turbíny níže (dodatečně schváleno v r. 1927). Odpad byl veden cementovými rourami (opět dodatečně upraven).
Normální znamení bylo osazeno 29. července 1913 (kamenný sloup s nápisem P.D.1913 8 m od spodního zadního rohu budovy a 2 m od středu vpuštěcích stavidel na turbínu). Z turbíny dle pohon transmise v přízemí zajištěn šikmým řemenem.