Klímův, Pospíchalův mlýn

Mlýn je uveden na I. a II. vojenském mapování a na císařském povinném otisku z r. 1835. 

V matrice narozených v r. 1720 je v čp. 36 uvedena Justýna Tálská, v r. 1722 Edmund Tálský, v r. 1726 Kateřina Tálská. 

Pak tu hospodařila rodina Matějů  a po nich v  1. polovině 18. století Pospíchalovi. Dceru mlynáře Pospíchala si vzal mlynář Klíma, a tak začala svou tradici na mlýně rodina Klímova. Na indikační skice z r. 1835 je již uveden jak majitel rybníka Tomáš Klíma. 

Původně šlo o vodní mlýn s kolem, provádělo se tu mletí, byla tu pila a byly napojeny zemědělské stroje /mlátička/. 

Po 1. světové válce vlastnil mlýn Alfons Klíma / 1891 - 1977/. Jeho sestra byla provdána za mlynáře Šikla na Šiklově mlýně na Bobrůvce. 

Malý mlýn byl vlastně jen přívažkem velkého hospodářství, včetně rybničního. Při výlovu vlastního rybníka byly ryby dávány na sádky / rybníček za dvorem pod hrází/, odkud se podle potřeby vybíraly k prodeji. Mlýn byl poháněn vodním kolem, které mělo výkon asi 8 kW a také vyráběl generátorem elektrický proud. Další výpomocný motor pomáhal točit to, co vodní kolo neutáhlo. V roce 1925 vodní mlýn do základů vyhořel a byl Alfonsem Klímou obnoven, změněn na válcový, usazena mlýnská stolice šíře 40 cm od firmy Jeřábek z Vel. Meziříčí. Provádělo se tu mletí, byl tu krupník.

Jediná dcera mlynáře A. Klímy se vyučila mlynářskému řemeslu a jako vdaná / pod jménem Pancnerová/ pracovala se svým otcem na mlýně, zatímco její muž, vyučený řezník, se věnoval velkému hospodářství o výměře 30 hektarů, které patřilo k mlýnu.  

Během války byl mlýn zastaven a po válce mlel jen krátkou dobu. Poté šrotoval asi rok a byl zastaven. Kolo se stářím rozpadlo. V té době nebylo tolik prostředků, aby vodní kolo bylo zachováno.

V současné době slouží budova k bydlení potomků bývalého mlynáře Klímy, resp. rodiny Pancnerovy.