Historie
Obecná historie:
Dražůvský vodní mlýn byl postaven v 16. století. Měl jedno mlecí složení. Patřil vrchnosti a teprve v 18. století se dostal do soukromých rukou. V 17. století byl mlýn přestavěn a zařízen pro dvě složení moučná a jedno šrotovací. Mlýn měl popisné číslo 59, které bylo zrušeno 24. 5. 1913.
Jelikož k mlýnu patřilo i 18 měřic polí a 4 měřice zahrady, měl i své hospodářské budovy.
Do roku 1808 platil mlynář 3 zlaté a 3 krejcary ročně. Od roku 1808 však již platil 120 zlatých ročně a na sv. Martina vrchnímu a důchodnímu ve Ždánicích 4 husy. Posledním mlynářem byl Rudolf Prokeš. Ten vlastnil v Dražůvkách i dům č. 2 zvaný Dvorek. Po roce 1775 k němu patřilo 12 měřic polí, z čehož se tehdy platilo 2 zlaté a 48 krejcarů. Mlynář Prokeš měl po řadu let pronajatý i mlýn Hrachovec a obdělával na sto měřic polí. Po vypuštění rybníka v roce 1891 byl zastaven i provoz mlýna. Mlýn i s vodním právem byl prodán knížeti Janu II. z Liechtesteina dne 10. 10. 1891 za 22 000 tisíc zlatých. Mlynář Prokeš se pak odstěhoval do Slavkova.
x x x
Vodní mlýn v Dražůvkách: Mezi Dražůvkami a Želeticemi (asi 300 kroků od |Dražůvek) zahýbá vlevo polní cesta, vede přes koleje a most potoka a pak zahýbá vpravo k Želeticím. Tato cesta byla hrází velkého dražovského rybníka, jež byl nazýván „Dolní“ a měřil 18,5 ha. U této hráze v ohbí cesty stával uvedený vodní mlýn. Rybník byl vypuštěn v r. 1891.
Mlýn byl postaven v 16. století, měl jedno mlecí složení. Patřil vrchnosti a teprve v18. století se dostal do soukromých rukou. Měl číslo 59. Budova mlýna byla jednopatrová, polovina budovy byla mlýnice a druhá polovina byla obytná. Ke 154 mlýnu patřilo 18 měřic polí a 4 měřice zahrady. Při mlýně byly postaveny hospodářské budovy, stáje pro koně, krávy a brav. Za cestou byla stodola a sklep.
Od r. 1808 platil mlynář 12 zlatých daně ročně a na sv. Martina vrchnímu i důchodnímu ve Ždánicích 4 vykrmené husy. Posledním mlynářem zde byl Rudolf Prokeš. Vlastnil v Dražůvkách i domek č. 2, tzv. „Na dvorku“, k němuž patřilo v r. 1775 12 a ¼ měřice polí, z čehož se tehdy platilo 2 zlaté a 48 krejcarů daně. Po vypuštění rybníka v r. 1891, byl provoz mlýna zastaven. Hospodářské budovy byly zbourány v letech 1985–1987. Dne 10. října 1891 R. Prokeš prodal mlýn Janu Liechtensteinovi za 22.000 zlatých. Obytná budova byla zbourána v r. 1906.
(František Chalabala)
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Mlýn dohledán na mapách I. vojenského mapování. (JV)
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Po vypuštění rybníka v roce 1891 byl zastaven i provoz mlýna. Mlýn i s vodním právem byl prodán knížeti Janu II. z Liechtesteina dne 10. 10. 1891 za 22 000 tisíc zlatých. Mlynář Prokeš se pak odstěhoval do Slavkova.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Prokeš
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
-1891 Rudolf Prokeš
1891- Jan z Liechtenštena
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: