1869 kupuje Rosa Waldstein, vdova po Leopoldu Waldsteinovi, obchodnice s obilím a hospodářskými nemovitostmi
pachtýři:
1873 Jan Honsa
1880 Hugo Josef Tůma
26.8.1889 na Leopolda Waldsteina vydán exekuční příkaz, mlýn byl součástí konkursní podstaty, měl 5 obyčejných složení a pilu, odhad 41.549 zl. 70 kr. Mlýn zakoupil českobudějivický úvěrní spolek "Biene" (Včela) za 17.600 zl.
1898 výroba betonových dlaždic a stavebních doplňků, k čemuž se zde těžil písek z řeky Nežárky
1901 od úvěrního spolku Včela získali mlýn v ceně 67.000 K manželé Honsovi výměnou za domy čp. 444 a 448 v Českých Budějovicích v ceně 42.000 K. Přeložili sem svůj závod na zlatolisty a rámy.
Na přelomu 19. a 20. století, kdy byl mlýn v majetku rodiny Honsových, se zde vyráběly betonové dlaždice a tvarovky, přičemž vlastní mlýn chátral, mlýnská kola se rozpadala a nakonec došlo k nucenému prodeji mlýna.
V r. 1910 zadlužený mlýn koupil jako zástavu u bankovního ústavu za 20.000 zl. Josef Pech (25.6.1876), syn mlynáře z Těchonic u Klatov s manželkou Annou, který okamžitě zahájil obnovu mlýna.
Ještě téhož roku nechal odstranit nefunkční vodní kola a nahradil je Francisovou turbínou (od firmy Jan Kohout a syn Praha Smíchov); turbína poháněla celý mlýn a dynamo (od firmy Křižík, údajně teprve páté v Čechách) pro výrobu stejnosměrného proudu na osvětlení objektu.
1910 mlýn sice několikrát navštívil konstruktér Viktor Kaplan, nakonec však instalována turbína Francis.
Po výměně dynama za generátor na střídavý proud a provedení distribučních rozvodů (1920-1921) dodával mlýn elektřinu i do Drahova, na samotu Dehetník a do blízkého lomu.