Horní mlýn

Mlýn je zobrazen na mapě I. voj. mapování, jeho založení ale může být mnohem starší.

V roce 1837 mlýn vlastní Raufcher Glenzel.

V roce 1895 zakoupily mlýn i pozemky bratři Adolf Willhelm a Eduard Eksteinové zřídily zde dílnu, kterou sem přesunuli z Vídně. Dle map v roce 1897 budova bývalého mlýna ještě stála, ale již obrůstala dalšími objekty. Na mapě pozemkového katastru je ještě mlýn zakreslen, ale již s přeškrtnutím, byl tedy někdy na počátku 20. stol. zbořen.

 Počet zaměstnanců továrny neustále vzrůstal a těsně před druhou světovou válkou jich v podniku pracovalo na pět set. Po židovských majitelích převzali správu továrny Němci. Nýrsko totiž patřilo do Sudet a tedy do velkoněmecké říše a továrna prý vyráběla například optiku do zaměřovačů německých tanků do té doby, než ji spojenci na samém konci války vybombardovali.

Hned po osvobození byl vyhláškou ministerstva průmyslu zřízen národní podnik s dodnes používaným názvem OKULA. Pracovníci německé národnosti byli postupně nahrazováni českými a výroba nylonových a acetátových brýlí byla rozšířena o nástrojárnu a zámečnickou dílnu.

Roku 1958 byla OKULA Nýrsko začleněna do sdružení podniků pro zdravotnickou výrobu zvané SPOFA a od té doby tu začaly vznikat také ochranné pracovní pomůcky. V polovině roku 1978 byla v podniku zahájena zkušební výroba litých kontaktních čoček. Tato výroba sem byla převedena z Prahy, protože na tomto projektu se podílel akademik Wichterle a Okula získala tento projekt kvůli tomu, že koncepce výroby byla změněna a kontaktní čočky, které se dosud vyráběly soustružením se začaly vyrábět plastikářským způsobem.

Po roce 1989 se z Okuly stal státní podnik, který byl zařazen do první vlny kupónové privatizace a transformován do podoby akciové společnosti. Privatizace byla ukončena v polovině roku 1995 a o čtyři roky později začleňuje firma do svého portfolia výrobky pro automobilový a elektrotechnický průmysl. Rámečky pro obrazovky, součásti klimatizačních jednotek nebo plastové díly pro auta – to je dnes páteř výroby nýrské Okuly, která se pod českými majiteli rozdělila na dvě společnosti. Jedna produkuje plastické výrobky a druhá zůstala u brýlových obrub. Dělá se jich ale podstatně méně, než za socialismu, ročně kolem tříset padesáti tisíc.