Historie
Obecná historie:
Malou vodní elektrárnu nechal postavit majitel papírny na Františkově Jacob Kraus, neboť stávající energetická produkce jeho hydroelektrárny ve Františkově již nestačila potřebám jeho podnikání. Za účelem jejího vybudování v roce 1911 zakoupil a následně přestavěl bývalý Paulův mlýn v Polce. Již roku 1913 (vročení je uvedeno ve štítu průčelní fasády) byla elektrárna o výkonu 600 koňských sil uvedena do provozu a vysokonapěťovým vedením napojena na síť františkovské elektrárny. Energií zásobovala především Krausovu brusírnu dřeva. Provoz zajišťovalo moderní technické vybavení – dvě vertikální Francisovy turbíny z let 1911 a 1912 vyrobené dolnorakouskou firmou J. M. Voith ze St. Pöltenu a dva generátory o výkonu 140 kW a 320 kW od Brown Boveri Werke A. G. z Vídně. V roce 1926 byla elektrárna napojena do Volar na síť Jihočeských elektráren. I po rozsáhlé rekonstrukci z roku 2002 se nadále nachází v takřka neporušeném stavu a v současné době se jedná o jejím prohlášení za nemovitou kulturní památku.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Mlýn je zachycen již na mapě I. voj. mapování.
V roce 1838 mlýn vlastní Josef Paulik.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
V roce 1911 mlýn zakoupil Jakob Kraus, majitel papírny na Františkově u Kvildy. Protože hydroelektrárna ve Františkově už nestačila pokrývat spotřebu elektrické energie, rozhodl se vybudovat další vodní elektrárnu, která částečně využila vodní dílo mlýna, ale budova elektrárny byla postavena na výhodnějším místě nedaleko pod vesnicí. Stavební práce byly zahájeny v roce 1911. Byl postaven jez a vykopán nový náhon v délce 1,8 km souběžně s korytem Teplé Vltavy. Elektrárna byla dána do provozu v říjnu 1913 (uvedeno na štítě průčelí ERBAUT 1913) a byla propojena se síti vodní elektrárny ve Františkově. Voda v elektrárně pohání dvě spirálové Francisovy turbíny, které v roce 1911 a 1912 vyrobila dolnorakouská firma J. M. Voith z Sankt Pöltenu. Generátory od firmy Brown Boveri Werke A. G. z Vídně měly výkon 150 kW a 320 kW. Původní výkon elektrárny byl 600 HP s napětím 500 V, při spádu 18 m.
První světová válka (1914–1918)
V roce 1926 bylo provedeno propojení elektrárny elektrickou sítí přes Volary do sítě Jihočeských elektráren.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
V 50. letech 20. stol. byla celé usedlost čp. 1 zbořena, stejně jako zbytek vesnice, ze které zůstal stát jen jediný dům.
V roce 2002 byla provedena rekonstrukce elektrárny. Její výkon je 450 kW, turbíny mají výkon 150 kW a 300 kW, generátory 170 kVA a 350 kVA při napětí 500 V. Elektrárna s původním vybavením pracuje celoročně dodnes.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Paulík
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
