Harantův, Pilmanův mlýn

První zmínky o Klenové pochází z konce 13. století, kdy přesně vznikl mlýn však není jisté, prvním doloženým majitelem panství byl Bohuslav z Klenového.

Poté co byl Klenovský statek několikrát zastaven jej v roce 1555 koupil Adam ze Šternberka, který jej však ještě v témže roce prodal Jiřímu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Po jeho smti v roce 1584 panství zpravoval jeho nejstarší syn Jindřich, který v roce 1585 uzavřel smlouvu se svými bratry podle které správu nad panstvím převzali Adam a Kryštof Harant, kteří si panství rozdělili napolovic a nejstaršímu Jindřichovi a nejmladšímu Janu Jiřímu bude každému vyplaceno 10000 kop míšeňských grošů. Kryštof Harant nedlouho poté přepsal svůj díl na Přibíka z Klenové a Janovic, což byl manžel Kryštofovi sestry Magdalény a potomek původních majitelů panství. V té době již mlýn zřejmě existoval, ale písemný zápis, který existenci dokládá je ještě o něco mladší.

Za Jiřího Haranta u mlýna údajně zřízeno čerpadlo pro zásobování hradu vodou.

V roce 1616 vlastní Klenovské panství Magdaléna Klenovská z Polžic, která předala majetek do rukou svých synů Jana Kryštofa, Přibíka a Viléma. Protože polovina panství byla těžko dělitelná mezi tři btatry tak celý díl převzal Přibík a ostatní bratři byly finančně refundování. V roce 1623 Přibík uzavřel smlouvu s Vilémem, kterému za 5000 kop míšeńských grošů prodal polovinu Klenovského zámku s poplužním dvorem, polovinou mlýna pod Klenovou a veškerým příslušenstvím, včetně vsi Loučany. Brzy poté umírá bratr Jan Kryštof a následně i Přibík. Vilém však nebyl dobrým hospodářem a panství značně zadlužil, poté se na Klenovském panství vystřídalo mnoho majitelů, kteří panství střídavě zadlužovali a rozprodávali, ale též opětovně rozšiřovali.

1837 Augustin Eggert

V roce 1839 vlastní Klenovské panství Václav Veith, konkrátně vsi Klenová, Loučany a Javor. Ke vsi Klenové náležel zámek, pivovar, poplužní dvůr, myslivna, mlýn a papírna Harant, mlýn u Kucmouckého rybníka, draslárna, rasovna, samoty Plein a Sibuld, poplužní dvůr v Javoře a hostinec v Loučanech.

Od roku 1891 vlastní Klenovské panství Felix Heintschel, spolumajitel podniku s výrobou a obchodem s látkami, který nechal mlýn v roce 1892 opravit a vzápětí ho pronajal. Po jeho smrti panství připadlo vdově Johance, která se v roce 1901 provdala za inspektora c.k. finanční kontroly Antonína Snížka. Když v roce 1904 náhle zemřela, pro neexistenci přímých dědiců panství připadlo jejímu manželovi, který se následně znovu oženil. Po jeho smrti v roce 1910 bylo panství rozděleno mezi jeho čtyři děti, Annu, Antoníma Eleonoru a Marii.

V roce 1916 byl odveden na vojnu mlynář Josef Pillman, po výcviku byl několikrát vyreklamován jako nepostradatelný mlynář pro Klenovou a zdejší velkostatek, ale 7.11. 1917 nastoupil na službu v maďarském Gyüly, odkud byl v prosinci vyslán na Italské bojiště.

V roce 1925 byl mlýn s celým panstvím, vrámci pozemkového zákona vydaného v roce 1919, předán pod státní správu, ale brzy poté se většina majetku vrátila vdově Anně, dceři Antonína Snížka, tehdy již znovu provdané Katschannoffové. Od roku 1926, až do roku 1937 si Klenvský velkostatek pronajímali manželé Strouhalovi, včetně části mlýna čp. 27, v němž provozovali čerpací stanici na vodu.

V roce 1930 mlýn s elektrárnou vlastní Josef Pilman.

Až do roku 1953 vedl správu Klenovského velkostatku František Vrba, manžel Antonínovy dcery Anny, tedy vnučky Antonína Snížka.

V roce 2022 mlýn spoluvlastní potomek z rodu Pilmanů.