mlýn v Podbřezí

První popis zdejšího osídlení pochází z roku 1542 a v Podbřezí uvádí krčmáře, mlýn a sedm celoláníků, v Cháborském podhradí uvádí čtyři chalupníky, ve Lhotě sedm a v podbřezských Mastech mlýn s chalupou pro podruha. K r. 1598 to již bylo v Podbřezí 18, v Cháborách 5, ve Lhotě 10, v Mastech 6, a v nově vzniklé Netřebě 3 chalupy - všichni podléhali správou podbřezské rychtě a poddanstvím pánům statku. Osada, s příznačným názvem Podbřezí, měla chalupy rozmístěny kolem prostorné návse s pozemky paprskovitě rozdělenými za každou z nich (vrchnost měla své pozemky za Zlatým potokem). 

V popisu obce z roku 1756 se mlýn již neuvádí, naopak se uvádí vznik mandlovny pod bělidlem, náležející k panskému dvoru. Nájemci i zaměstnanci pocházeli ze zdejší židovské komunity, která v roce 1848 čítala na 130 osob a měla zde i synagogu a německou školu.

V roce 1894 byla mandlovna i bělidlo zrušené, po úpadku pěstování lnu ve zdejším reginu, který začínala vytlačovat bavlna.

V roce 1906 chtěl nájemce dvora, majitel židovské chalupy čp. 6 v sousedství mandlovny, postavit na pozemku nový domek, nedostal však svolení od knížecí správy, které patřil sousední pozemek, proto od stavby upustil a domek prodal opočenskému panství které chalupu zbořilo. V témže roce zemřel poslední židovský šámes Samuel Kisch, v dražbě bylo poté rozprodáno zařízení ze zrušeného bělidla.

V roce 1925 byla mandlovna zbořena.