Horákův mlejnek

Malý mlýn č. 355 v dolní části obce Dolní Dobrouče patříval od svého vzniku k usedlosti č. 147. Usedlost sama stávala a dodnes stojí na úzkém návrší vybíhajícím z okolního terénu. Pod příkrou strání severovýchodní strany odvrácené od vesnice, zvané Lipovec, postavili bývalí majité Chládkové malý mlýn pro osobní potřebu na mletí obilí. Později byl využíván i k pohonu dalšího stroního zařízení.

Doba vzniku mlýna není přesně určena, přesto lze klást jeho počátek do období prvních desetiletí po roce 1800. Jak ukazuje zápis v pozemkové knize, bývala zde původně chalupa, patrně výměnek hospodáře. Nedlouho potom došlo k přestavbě na mlýn. Ke mletí sloužilo jedno mlýnské kamenné složení. Pro jeho pohon bylo využito vodní síly nevelkého rybníka nad mlýnem. Ten byl napájen potůčkem pramenícím ve více než 2 km vzdálených Vápinkách u Kunčických hranic. Při své cestě luční nivou nabíral potůček vodu z dalších pramenů, mokřin a bažin, a doplňoval tak soustavně vodní nádrž. Jednu stranu rybníka tvořila přirozená bariéra, stráň zvaná Lipovec, druhou stranu rybníka a hráz bylo nutné navršit uměle. Již za majitelů usedlosti č. 147 Chládkových zde býval na mlýně č. 355 nájemný mlynář Anton Šeibl a manželkou Marií Annou a synem Antonínem. Po nich rodina mlynáře Sontáka, jehož žena Sidonie pocházela z rodiny mlynářů Aplů. Po Chládkových zdědila statek i mlýn č. 355 dcera Josefa, provdaná za rolníka Františka Špinlera z Dolní Dobrouče. Ten měl svůj grunt č. 72 na Malé straně a vedlejší dvě chalupy č. 69 a č. 71. Sedlák a mlynář František Špinler měl se svojí ženou Josefou pět synů a dvě dcery. Malý mlýn byl patrně využíván víceméně jen pro potřeby obou Špinlerových usedlostí. Nedaleko mlýna byl postaven další dům s cihelnou č. 379.

Po první světové válce Maixnerovi v č. 147 pronajímají malý mlýnek na rybníčku pod statkem.