1.8.1951 ponechán v provozu jako poslední mlýn ve Slatině
Ještě než stačil majitel mlýna a pily splatit dluhy, kterými jej stavba zatížila, byly oba provozy r. 1948 a 1950 znárodněny. Přišel o majetek, všechny zásoby a peněžní hotovost, ale ne však o dluhy, které se vázaly k znárodněnému majetku. Ty musel splácet nadále. Stal se také nájemníkem ve svém rodném domu. Na splátku dluhu musela posloužil i pozůstalost ve výši téměř 12.000 Kčs ještě v r. 1970.
Mlýn převzal n.p. Východočeské mlýny Předměřice a pilu České pily n.p. Další osudy pily byly pestré. Už 10.7.1949 změnila majitele, jímž stal n.p. Krkonošské pily Trutnov. Dne 1. března 1956 byla pila uzavřena (po téměř 300 letech provozu) a 20 dělníků, kteří zde pracovali museli hledat práci jinde. Pila byla v r. 1958 předána do péče MNV Slatina a 29.6.1959 přebral objekt do vlastnictví ONV Žamberk. Potom pilu občas používalo místní JZD, aby si tu nařezalo stavební dřevo na prováděnou výstavbu. Pokus využít parní kotel k paření brambor způsobil požár, kterému pila padla za oběť. To bylo 8.10.1959.
Požár pily: Byl teplý podzimní říjnový den, čtvrtek 8.10. Mnoho lidí bylo v práci na polích. Odpoledne ve 14.45 hod. se ozval náhle v místním rozhlase známý vzrušující signál - hoří - hoří - a hlasatelka oznamuje, že hoří pila u Kalousova mlýna. Pila nebyla v provozu, jen občas bylo povoleno místnímu JZD řezat zde prkna na stavbu. Parního kotle bylo v té době používáno k paření brambor na siláž. Tento úkol plnil František Ulrych z č.p. 204. Toho dne začal vařit první dávku. O vzniku požáru uvádí: "Zaslechl jsem podezřelý praskot. Pátral jsem tedy po příčině a zjistil jsem, že strop v okolí komína začíná doutnat. Použil jsem hned hasícího přístroje, ale bez úspěchu. Oheň vznikl uvnitř dvojitého stropu, jímž plechový komín procházel. Na můj poplach přispěchal vedoucí mlýna Bohuslav Vozka rovněž s hasícími přístroji, ale ani jemu se nepodařilo oheň uhasit. Volali jsme proto telefonicky do kanceláře JZD a na poštu. Sám jsem sedl na motocykl a jel do hasičské zbrojnice pro motorovou stříkačku. Cestou jsem svolával pomoc."
V 10 minutách byla stříkačka u ohně. Ten se zatím značně rozšířil, poněvadž na pile bylo mnoho velice hořlavých látek, prach, piliny, pavučiny, hoblovačky a pod. Z počátku se valil pouze mohutný sloup černého dýmu. Chvílemi jej srážel vítr západním směrem na hlavní budovu mlýna. Naštěstí se brzy vítr obrátil k východu. Asi po 20 minutách vyšlehly plameny jako při výbuchu celé pily a ta se proměnila v jediný ohnivý sloup, sálající žár do značné vzdálenosti.
K požáru přijelo 15 požárních sborů. Mezi prvními fekální vůz státního statku z Rokytnice a požární družstvo tamější vojenské posádky. Požár byl v krátké době zlikvidován. Dřevěná budova pily lehla popelem a byl poškozen i větší katr. Značně poškozeni byli i ochotníci, kteří měli většinu kulis uskladněnou v prostoru nad kotelnou.
František Ulrych si dále vzpomněl: "Během požáru jsem si uvědomil, že u parního kotle nefunguje pojišťovací záklopka a je tedy nebezpečí výbuchu kotle. vnikl jsem proto do hořící kotelny a sekerou jsem pojistný ventil urazil a výbuchu snad zabránil" To byl ten zlověstný sykot, který se ozval v jedné chvíli z plamenů, když unikala pára uraženou pojistkou.
Po požáru bylo brzy přikročeno k odklidu trosek a znovu vybudování pily. Menší katr mohl být dán do provozu.
Tento stav byl důvodem, že budova byla 27.10.1959 převedena do užívání JZD, které pilu v krátké době obnovilo. Po reorganizaci okresů přešla do majetku ONV Rychnov n. Kn., ale už v tomtéž roce byla zapečetěna, aby se znemožnilo její použití ve smyslu s tehdy platnými právními předpisy. V r. 1983 JZD prohlásilo pilu za svůj majetek, aniž na to mělo právní doklady, a nechalo si ji zaregistrovat v evidenci nemovitostí. Po tomto aktu nastala paradoxní situace, pila měla dva vlastníky. Pila sloužila JZD v podnikání až do roku 1992, kdy byla spolu s mlýnem vydána v rámci restituce rodině Kalousových. Ještě před tím, kdy už bylo jednáno o vydání převedl pilu 27.10.1991 ONV do vlastnictví ZD. Letos byla modernizována i s elektrárnou a je v provozu.
Mlýn sloužil svému poslání do začátku šedesátých let, kdy zde bylo ukončeno mletí obilí na mouku. Technologii mlýna pak krátce využíval kostelecký ZNZ k výrobě krmných směsí. Pak byl šest let mimo provoz, aby tu v roce 1970 začal s výrobou krmných směsí družstevní podnik Nutriprogres, později Společný zemědělský podnik pro živočišnou výrobu v Rychnově n. Kn. Na začátku osmdesátých let (1982) byla výroba ve mlýně zastavena a mlýn byl prodán 1.7.1984 do vlastnictví JZD za 86.447 Kčs. (tato částka byla státem družstvu navrácena). ZD jako další majitel, zde zahájilo v r. 1990 výrobu krmných směsí. Po vydání mlýna byla tato výroba v srpnu 1992 přenesena do nové provozovny v hospodářském středisku ZD. Provoz mlýna původní vlastník z důvodu nedostatku finančních prostředků neobnovil.
1960 JZD provedlo rekonstrukci pily po loňském požáru. V únoru byla pila zaplombována v rámci nových předpisů hospodaření s řezivem.
1970 V prosinci byla zřízena mísírna pro přípravu krmných směsí pro dojnice z náhradních krmiv. Tato výrobna byla zřízena v souvislosti s vybudováním sušárny píce v Dlouhé Vsi, kde byla vyráběna senná moučka. Tyto provozy patřily družstevnímu podniku Nutriprogres se sídlem v Rychnově n. Kn., jehož hlavním posláním bylo zpracovávání léčivých rostlin a zeleninových příchutí.Vedoucím mísírny byl Bohumil Štencl. Již předtím zde na přechodnou dobu fungovala mísírna ZZN Kostelec n. O., ale ta byla před několika lety zrušena.
1988 dokončena přestavba sociálního zařízení započatá v roce 1987.
