Ábelův mlýn

Původně byl mlýn panský, vrchnost ho pronajímala. Proto byl nazýván mlýnem nájemním.

V roce 1608 byl na pokyn Karla z Wartenberka na starých základech postaven nový mlýn.

Po bitvě na Bílé hoře byl majetek i s mlýnem rodu Wartenberků zkonfiskován, přešel do majetku Albrechta z Valdštejna a později rodu Des Fours Waldenrode.

1654 Berní rula: Mikuláš Reisser, mlynář na panským mlejně, 20 záhonů rolí, 3 ks hov. dobytka, 2 ovce, 2 prasata

1701 mlýn kupuje za 450 zlatých Jan Kašpar Riker.

1755 majitelem mlýna vazovecký mlynář František Skála, rodina Skálů vlastnila mlýn 66 let.

1809 František Skála kmotrem syna rychtáře a písmáka Josefa Dlaska

1821 Josef Dlask jako rychtář prosadil aby jako prevence před častými záplavami při rozvodnění Vazoveckého potoka byla vykopána nová strouha a voda z ní svedena do Jizery. Mlynář Skála by tím přišel o část vodní síly, podal proto na Dlaska žalobu, soud však prohrál a navíc na poručení vrchnostenského úřadu musel pokácet všechny olše u staré  jalové strouhy. Porážku neunesl, zdejší mlýn prodal za 6000 zl. a zakoupil mlýn v Podsemíně.

Posledními majiteli byla rodina Ábelů.

V některých článcích se uvádí, že mlýn přestal mlít v 50. letech 19. století v souvislosti se stavbou liberecko-pardubické železnicde, kdy bylo přeloženo koryto Vazoveckého potoka. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé uvádí k roku 1930 mlynáře Josefa Ábela a mlýn, stejně informační tabule u mlýna s historickými fotografiemi ze 40. let 20. století.

Poslední mlynář Josef Ábel. Mlýn ukončil provoz v roce 1942.