Areál vodního mlýna v bezprostřední blízkosti NKP hrad Švihov. Válcový poloautomatický mlýn z let 1910 - 1912, postavený na místě staršího mlýna, s mohutnou čtyřpodlažní budovou mlýnice, patrovým obytným stavením a torzem hospodářského zázemí.
Původně panský mlýn, náležející k hradu, je v literatuře zmiňován již k roku 1700, kdy se zde uvádějí mlynáři Rozsypalové. V letech 1841 – 1948 byl mlýn v držení rodiny Tylovy, v roce 1901 vyhořel, v letech 1910 - 1912 byl obnoven Marií Tylovou a jejím synem Emilem Tylem do nynější podoby - byl zbudován nový poloautomatický mlýn s elektrárnou dle tehdejších nejnovějších standardů; především byla postavena mohutná čtyřpodlažní budova mlýnice na základech mlýnice původní a pravděpodobně došlo i k úpravě a modernizaci obytného pozdně klasicistního stavení a k rozšíření hospodářských budov. Od roku 1930 patřila k jeho výbavě Francisova turbína o výkonu 48 HP. Ve 30. letech 20. století v části objektu vybudována pekárna, která byla v provozu do roku 1942. Dle dochované historické plánové dokumentace byla v roce 1940 realizována na obytném stavení nástavba polopatra s obilními sily. Na leteckém snímku z roku 1956 je zachycen mlýn ještě v původním rozsahu – na východní straně směrem do náměstí budova mlýnice s navazujícím severním obytným křídlem a západním uzavřeným traktem na půdorysu U; na západ pokračoval hluboký protáhlý dvůr lemovaný ze všech stran hospodářskými objekty. Během 2. poloviny 20. století proběhly v areálu postupné demolice hospodářských budov, především v západním dvoře, naposledy po roce 2005, kdy byla odstraněna průjezdná stodola mezi předním a západním dvorem a navazující severní křídlo až k zadní hospodářské budově.
Na císařském otisku Stabilního katastru z roku 1837 je zachycena zděná budova mlýnice zhruba ve stávajícím půdorysném uspořádání s úzkým nespalným přístavkem s vodním kolem při jižním průčelí nad náhonem; v severozápadním koutě dvora je zachyceno zděné stavení na půdorysu L. Na mladší nedatované Indikační skice Stabilního katastru je již zděné dvorní stavení rozšířeno na půdorys U a propojeno s budovou mlýnice, západním směrem pak navazují nové hospodářské objekty. Obdobný stav najdeme i na katastrální mapě z roku 1895. Mapa Pozemkového katastru (někdy mezi l. 1931-1956) zaznamenává již severní obytný přístavek u mlýnice a hospodářské budovy na severozápadní straně dnešního areálu. Do roku 1901 měl tento mlýn šest vodních kol na spodní vodu a šest mlýnských složení. Stávala u něj valcha s vlastním vodním kolem, na níž se vyráběla tříslovina pro švihovské koželužny. V roce 1893 ho Jan Tyl nechal přestavět na tzv. umělecký, který roku 1901 vyhořel. V roce 1912 proběhla výstavba nového mlýna, již poloautomatického, vybaveného novými stroji a zařízením.
Popis
1) mlýnice čp. 149 2) obytné stavení čp. 149 3) bývalé stáje 4) hospodářská budova 5) ohradní zeď se dvěma branami 6) náhon
Areál vodního mlýna čp. 149 je situován na jižním okraji městečka, v jihozápadním koutě náměstí Dr. E. Beneše, při komunikaci spojující náměstí s areálem národní kulturní památky „vodní hrad Švihov“. Mlýn stojí přímo před vodním příkopem obtékajícím hrad ze severozápadní strany. Areál mlýna je pohledově velmi exponovaný jak ze strany hradu, tak z pohledu od městečka a vytváří charakteristickou dominantu stávající historické zástavby města Švihov. Areál bývalého mlýna tvoří několik pozemků, vymezených na jižní a západní straně kamennou ohradní zdí. Vjezd do areálu je od severovýchodu z náměstí pilířovou branou. Vlevo od vjezdu stojí hmotově dominantní čtyřpodlažní budova mlýnice, z níž k severu k bráně vybíhá patrové obytné křídlo, zde byly v minulosti umístěny kanceláře a v patře byt mlynáře. Na západní průčelí mlýnice se napojuje nižší patrové obytné stavení klasicistního původu, v interiéru propojené se severním obytným křídlem; přízemí plnilo hospodářskou funkci, v patře byly reprezentativní pokoje obrácené na jih do parkově upraveného prostoru s náhonem. Vpravo od brány stojí přízemní hospodářská budova, bývalé stáje, v minulosti na západní straně propojená s obytným stavením průjezdným hospodářským křídlem (demolice po roce 2005), takže společně vytvářely půdorys U. Z bývalého západního hospodářského dvora se zachovala pouze zděná hospodářská budova na severní straně pozemku, doklad mladší hospodářské zástavby asi z 30. let 20. století; ostatní budovy byly postupně demolovány, jednak ve 2. polovině 20. století a naposledy po roce 2005. K jižnímu průčelí mlýnice kolmo přiléhá dvojice přízemních objektů – východní z nich je funkční drobná budova elektrárny (obě tyto budovy nejsou předmětem památkové ochrany). Před jižním průčelím obytného stavení prochází náhon, napájený vodou z hradního příkopu, tekoucí východním směrem k elektrárně. Mezi náhonem a jižní ohradní zdí na ostrůvku drobný parčík.
Původně panský mlýn založený v těsném sousedství gotického vodního hradu Švihov, s náhonem napájeným vodou z hradního příkopu. Mlýn staršího založení připomínaný již k roku 1700 byl v roce 1912 upravený na ve své době moderní poloautomatický mlýn s elektrárnou; byla vystavěna nová mohutná čtyřpodlažní budova mlýnice, současně došlo i k úpravě a rozšíření klasicistního obytného stavení a stávajících hospodářských budov; během 1. poloviny 20. století probíhaly ještě další dílčí stavební úpravy a rozšíření. Areál leží v těsné blízkosti národní kulturní památky „vodní hrad Švihov“, na území ochranného pásma hradu, v diferencovaném režimu A, zahrnujícím hradní komplex s dochovanou částí zavodňovacího systému fortifikační soustavy a dále přímo související urbanistickou strukturu historického městečka. Mlýn tvoří ucelený areál, který z urbanistického hlediska představuje nedílnou součást zástavby města. S ohledem na strategickou polohu mezi hradem a náměstím se mlýn výrazně uplatňuje při pohledech z náměstí ke hradu a naopak při pohledech z hradní věže na městečko. Pohledově nejvýznamnější z celého areálu mlýna je čtyřpodlažní budova mlýnice, vůči okolí zcela dominantní stavba, které konkuruje pouze hradní věž s navazujícími paláci. Objekt při dálkových pohledech významně ovlivňuje celkovou siluetu hradu i města.
1. mlýnice
Mohutná zděná čtyřpodlažní budova mlýnice z let 1910-12 na místě starší stavby, výrazná dominanta areálu i městečka. Technologické vybavení se nedochovalo.
novostavba z let 1910-12 na místě starší mlýnice
Zděný čtyřpodlažní objekt na obdélném půdorysu o 4 x 7 (resp. 5) osách, podélnou osou orientovaný ve směru V-Z, krytý sedlovou střechou o nízkém sklonu, krytina: asfaltový šindel. Přízemí, v minulosti členěné pásovou rustikou, je dnes hrubě omítané, oddělené od patra mírně vysazenou kordonovou římsou; původní členění fasád přízemí je zachováno jen v jižní ose západního průčelí a pod spojovacím krčkem v severním průčelí. Fasády v úrovni 2. – 4. podlaží jsou hrubě omítané, členěné lisénovými rámy do pravidelných obdélných polí; lisény jsou provedené z režného cihelného zdiva. Podélná průčelí ukončuje profilovaná korunní římsa podložená zubořezem. Boční průčelí jsou zakončená nízkými sedlovými štíty, nadvýšenými nad úroveň střešního pláště; do štítů zabíhají lisénové rámy, zakončené v podstřeší zubořezem, horní část lisén a rámů je hladce omítaná. Okna ve všech podlažích jsou pravidelně rozmístěná, na výšku obdélná (pouze v přízemí jižního a západního průčelí se segmentovými záklenky), vložená do profilovaných šambrán, doplněných v úrovni 2. a 3. podlaží segmentovými pásy s klenákem. Původní okna s dílenskými výplněmi byla nahrazena novodobými dřevěnými jednokřídlými výklopnými okny o něco menšího formátu, část oken v západním průčelí byla druhotně zazděna; jediné okno s původní výplní je dochováno ve 4. podlaží západního průčelí. V severním průčelí ve třetí ose zleva je umístěn obdélný vstup s dvoukřídlými dřevěnými dveřmi, vpravo od něj v koutě mezi mlýnicí a severním obytným křídlem čtvrtkruhový přístavek kryjící průchod do mlýnice. Zdivo přízemí je smíšené (kámen a cihla), obsahující pozůstatky zdiva původní mlýnice, patra jsou cihelná. V hřebeni střechy původně osazena dvojice hromosvodů, doplněných volutami (2019 deponovány v interiéru).
Interiér ve všech podlažích řešen shodně jako rozlehlý nedělený prostor s trámovými stropy a prkennými podlahami Příčně orientované stropní trámy jsou podporované podélnými průvlaky (v 1. NP tři průvlaky, v 2. a 3. NP po dvou průvlacích), nesenými hranolovými dřevěnými okosenými sloupky; sloupky jsou doplněny sedlem tvořeným polohraněným trámem. V souvislosti s druhotným vložením kovové nádrže v západní části 2., 3. a 4. NP (v době, kdy areál sloužil jako laboratoř pro vývoj krmiv) byly původní průvlaky v 1. a 2. NP zčásti nahrazeny ocelovými válcovanými nosníky. Jednotlivá podlaží propojují dřevěná jednoramenná schodnicová schodiště. Vybavení mlýnice se nedochovalo s výjimkou dřevěné šnekovité „šupny“ pro transport pytlů s moukou, procházející 2. a 3. podlažím. Krov vaznicový s vrcholovou vaznicí podporovanou svislými sloupky a se středovými vaznicemi podporovanými šikmými sloupky. Krajní vaznice-pozednice nesena svislými sloupky. Podélné zavětrování pomocí pásků, příčné pomocí kleštin. Dřevo řezané, spoje převážně plátové a čepové jištěné svorníky.
2. Obytné stavení
Zděná dvoupodlažní obytná budova s polopatrem na půdorysu písmene L. V minulosti obsahovala kanceláře a reprezentativní byt mlynáře. V interiéru dochována řada původních truhlářských a uměleckořemeslných prvků.
původ pozdně klasicistní, úpravy při modernizaci mlýna v l. 1910-12 a ve 40. letech 20. století (nástavba sýpkového polopatra)
Obytnou část mlýna tvoří dvojice patrových křídel, kolmo navazujících na budovu mlýnice. Menší severní křídlo je situované na východní straně dvora, jižní stranou přiléhá k sz. nároží mlýnice, východním průčelím se obrací ke komunikaci spojující náměstí s hradem, severním průčelím k vjezdové bráně. Patrový objekt na zhruba čtvercovém půdorysu o 3 x 2 (původně 4) osách je krytý sedlovou střechou s hřebenem probíhajícím ve směru S-J, krytina: asfaltový šindel. Východní průčelí je v přízemí trojosé, v patře dvouosé, okna dřevěná novodobá dvoukřídlá; severní průčelí má v přízemí dvojici obdélných vstupů, v patře jedno okno v levé ose, vrcholí trojúhelným štítem s dvojicí drobnějších na výšku obdélných okének a s kruhovým větracím oknem pod vrcholem štítu. Původní členění fasád s kordonovými a nadokenními římsami bylo v minulosti odstraněno (částečně dochováno na západním dvorním průčelí), stávající omítky jsou břízolitové, původní dvojitá dvoukřídlá okna s ventilačkou osazená v líci a lemovaná šambránami byla vyměněna za novodobá v odlišném členění. Západní dvorní průčelí je dvouosé, zde se částečně dochovalo původní řešení fasád s kordonovou římsou a paspartami kolem oken v patře. Korunní římsa na podélných průčelích fabionová.
Interiéry: V době provozu mlýna sloužilo přízemí severního křídla jako kancelář a bylo přes spojovací krček propojeno s interiérem mlýnice; v patře byl umístěn byt mlynáře, který pokračoval do západního křídla. Přízemí je ve východní části zaklenuto segmentovými klenbami do ocelových profilů, ve střední části probíhá vstupní chodba se schodištěm do patra. Točité schodiště s vestavěnou rohovou skříňkou ústí do chodby probíhající při západní obvodové stěně patra, která plynule pokračuje do západního křídla. Z chodby jsou přístupné plochostropé místnosti. Částečně se dochovaly slohové dřevěné obložkové zárubně s původním kováním. Schodiště pokračuje dále do podkroví. Krov je hambalkový, opatřený ležatou stolicí podélného vázání; dřevo tesané, spoje převážně čepové jištěné dřevěnými kolíky.
Protáhlé západní křídlo navazuje na západní průčelí mlýnice, jižním průčelím se obrací k mlýnskému náhonu a severním průčelím do dvora; na západní straně kolmo navazuje krátké o něco nižší torzo bývalého spojovacího křídla, ubouraného po roce 2005. Zděné patrové stavení se sýpkovým polopatrem o 2 x 7 osách je vystavěno na obdélném půdorysu s delší osou probíhající ve směru Z-V, kryté sedlovou střechou s pásovými pultovými větracími vikýři na obou stranách střechy, nad západní částí s valbou, krytina: asfaltový šindel. Jižní k náhonu obrácené průčelí člení mírně předstupující nízký sokl, přízemí od patra odděluje plochá kordonová římsa, jinak jsou fasády hladké, členěné pouze pravidelně rozmístěnými okny v sedmi osách. Okna přízemí jsou v pravé části na šířku obdélná opatřená jednoduchými mřížemi, v levé části na výšku obdélná s dílenskými výplněmi; okna v patře na přímých podokenních římsách jsou na výšku obdélná dřevěná, dvojitá (se zděnou špaletou, dovnitř otvíravá), dvoukřídlá, členěná příčlemi do šesti tabulek, doplněná dřevěnými dvoukřídlými ven otvíravými žaluziovými okenicemi (nejsou dochovány kompletně); okénka sýpkového polopatra jsou na šířku obdélná dřevěná opatřená žaluziemi. Dvouosé západní průčelí má shodně řešené fasády jako průčelí jižní, s výjimkou přízemí, kde je umístěno pouze jedno větší zhruba čtvercové okno s dílenskou výplní.
Severní průčelí o 5 osách se obrací do dvora, sevřeného po obou stranách krátkými patrovými bočními o něco nižšími křídly (na východní straně severní obytné křídlo, na západní straně torzo spojovacího křídla). V levé části severního průčelí vystupuje z hmoty domu (v rozsahu 3 okenních os) zděná v patře otevřená terasa s plným zábradlím, krytá plochou stříškou, přístupná novodobým přímým kovovým schodištěm. Přízemí sloužící k hospodářským účelům je přístupné prostým obdélným vstupem ve druhé ose zprava, ostatní otvory různých velikostí jsou nepravidelně rozmístěné. V patře z terasy vlevo vede vstup novodobými dveřmi do chodby severního křídla, dále vpravo na terase šestitabulkové dvoukřídlé okno, rozměrné obdélné okno s barevnými luxferami a dvoukřídlé kazetové dveře vedoucí do průběžné chodby při severním průčelí. Vpravo od terasy dvojice dřevěných, dvojitých, trojkřídlých oken členěných do devíti tabulek. V úrovni polopatra ve třech pravých osách umístěna na šířku obdélná okna se žaluziemi (shodně jako v jižním průčelí), vlevo o něco vyšší zděná nástavba s dvoukřídlým šestitabulkovým oknem. Fasády severního průčelí jsou hladké bez členění.
Interiéry: Hospodářské přízemí zaklenuto plochými plackovými a segmentovými klenbami do pasů, v západní části drobný plochostropý prostor lednice (trezor?), uzavřený masivními jednokřídlými dřevěnými dveřmi. Patro plochostropé, přístupné ze severní terasy nebo schodištěm v severním obytném křídle. Na východní straně dispozice patra probíhá severojižním směrem chodba, navazující na chodbu severního křídla, z ní vpravo vstup do obytných místností řazených za sebou (enfiláda). Při severním průčelí prochází další průběžná chodba, z níž je přístupná jedna místnost při jižním průčelí a navazující krátké západní křídlo. V místnostech i na chodbách jsou částečně dochovány dřevěné obložkové zárubně a slohové dřevěné rámové dveře s dobovým kováním; pod parapety oken obytných místností jsou vloženy dřevěné skříňky s dvoukřídlými dvířky. Místnosti s prkennými podlahami jsou plochostropé, místy vidět odhalené povalové stropy. Dvouetážový vaznicový krov je opatřený stojatou stolicí podélného vázání. Zavětrování v podélném směru zajištěno pásky, v příčném směru kleštinami a šikmými vzpěrami. Na středových vaznicích uloženy trámy podlahy druhého patra krovu, v jehož patě jsou pásové větrací vikýře vytvořené pomocí sloupků a námětků s otvory uzavřenými žaluziemi. Dřevo řezané, spoje plátové a čepové jištěné pomocí kovových prvků.
V objektu jsou v rozebraném stavu uložena kachlová kamna, nalezená při vyklízecích pracích; kamna jsou typologicky novorenesanční pravděpodobně z počátku 20. století, tmavě zelené barvy, s glazurou, kachle jsou zdobené rozetami a rostlinným dekorem, hlavní římsa s vejcovcem je doplněná segmentově vypouklým nástavcem s maskaronem.
Kolmo navazující západní patrový trakt je pozůstatkem bývalé hospodářské budovy uzavírající dvůr na západní straně a propojující obytné křídlo se stájemi. Dochovaná část objektu byla během 1. poloviny 20. století v rámci stavebních úprav areálu upravena k bydlení a propojena v interiéru s hlavním obytným křídlem. Po demolici provedené ro roce 2005 zůstalo stát pouze torzo objektu v rozsahu jedné okenní osy. Zdivo v úrovni přízemí smíšené, patro vyzděné z cihel, na dvorním východním průčelí v přízemí rozměrné dřevěné dvojité osmikřídlé okno, v patře obdélný okenní otvor (bez křídel), vložený v obdélné vpadlině se segmentovým záklenkem, korunní římsa fabionová. Severní průčelí bylo obnaženo po odbourání navazujícího hospodářského traktu, bez okenních otvorů, v úrovni patra stěna nově dozděna, trojúhelný štít nově bedněný. Západní průčelí takřka bez omítek, v ose patra jediný obdélný okenní otvor bez výplně. Střecha nad objektem sedlová krytá bobrovkami. Interiér plochostropý.
3. Bývalé stáje:
objekt minimálně klasicistní
Přízemní hospodářská budova při vstupní bráně, výrazně se uplatňující při pohledu z náměstí.
původ pozdně klasicistní
Hospodářská budova, situovaná na severovýchodní straně areálu, severně od vjezdové brány. Zděný přízemní objekt na obdélném půdorysu s delší osou probíhající ve směru SV-JZ, ve štítové orientaci do náměstí, krytý sedlovou střechou s podávacím sedlovým vikýřem na dvorní straně, krytina: pálená bobrovka. Východní štítové průčelí je dvouosé, omítky hrubé břízolitové, fasády člení nízký sokl, v levé ose na výšku obdélné okno a vpravo široký obdélný výkladec, oba v šambráně stejného typu jako na budově mlýnice. Fabionová římsa odděluje trojúhelný štít nadvýšený nad úroveň střechy, štít bez výzdoby a otvorů (v minulosti zde dvě na výšku obdélná okénka). Jižní do dvora obrácené průčelí je hladce omítnuto, chráněno výrazným přesahem střechy; v pravé části průčelí široký obdélný vstup v mírně vpadlém poli se segmentovým záklenkem, opatřený novodobými prosklenými dveřmi; vlevo od něj novodobé na šířku obdélné okno, dále vstup se segmentovým záklenkem s dřevěnými dvoukřídlými dveřmi (nad vstupem široké vpadlé pole se segmentovým záklenkem) a další menší na výšku obdélné okno. Západní průčelí vrcholící trojúhelným cihelným štítem je neomítané, obnažené po demolici navazujícího hospodářského objektu.
Interiér ve východní části za vstupem plochostropý, západní část zaklenutá nízkými segmentovými klenbami oddělenými mohutnými stlačenými segmentovými pasy. Krov hambalkový opatřený stojatou stolicí podélného vázání. Dřevo tesané, spoje převážně čepové jištěné dřevěnými kolíky.
4. Zděná hospodářská budova se sýpkovým polopatrem. Pozůstatek původně rozlehlého hospodářského zázemí mlýna.
zhruba 30. léta 20. století
Objekt stojí v severozápadní části areálu, je jediným dochovaným objektem mladšího západního hospodářského dvora. Zděná přízemní budova se sýpkovým polopatrem stojí na obdélném půdorysu s delší osou probíhající ve směru SV-JZ, krytá asymetrickou sedlovou střechou (jižní rovina střechy výrazně delší) s pásovým pultovým větracím vikýřem, krytina: drážková taška. Zdivo je cihelné, omítané. Jižní průčelí, chráněné výrazným přesahem střechy, je devítiosé, hrubě omítané, členěné v přízemí střídavě obdélnými vstupy a na šířku obdélnými okenními otvory v hladce omítaných rámech, okna mají cihelné parapetní římsy; v polopatře po stranách dvojice na výšku obdélných podávacích otvorů do prostoru seníku, opatřených dřevěnými dvířky. Západní průčelí je hladce omítané, členěné pouze lisénovým rámem a završené trojúhelným štítem, na průčelí patrný otisk štítu původně navazující nižší hospodářské budovy. Objekt byl součástí souvislé fronty hospodářských budov, po jejich demolici došlo k obnažení východního štítového průčelí, z něhož se dochovala pouze obvodová cihelná zeď přízemí a obvodový pás bývalého štítu krytý asfaltovým šindelem, pohled do krovu je otevřený.
Interiéry zaklenuty segmentovými cihelnými klenbami do válcovaných profilů. Krov vaznicový s dlouhými šikmými vzpěrami a vysokou půdní nadezdívkou. Dřevo řezané.
5) ohradní zeď se dvěma branami, 19. století
Kamenná ohradní zeď vymezující areál na jižní, západní a východní straně. Do náměstí prolomena vjezdová pilířová brána s čučky. Druhá jednoduchá pilířová brána na jižní straně areálu.
Severovýchodní stranu areálu ze strany od náměstí uzavírá vjezdová brána a kolmo navazující krátký úsek ohradní zdi s brankou, vložené mezi severním obytným křídlem a stájemi. Vjezdová brána navazuje na sv. nároží severního obytného křídla, je vymezena hranolovými zděnými hrubě omítanými pilíři ukončenými krycí deskou a čučkem, vrata novodobá kovová; kolmo navazující ohradní zeď je vyzděná z cihel, omítaná, s mírně předstupujícím nízkým soklem, krytá pultovou stříškou spádovanou do dvora, krytina pálená taška. Ve zdi prolomena branka pro pěší se segmentovým záklenkem, lemovaná v nadpraží segmentovou plastickou šambránou; vrátka novodobá. Ohradní zeď dále probíhá souvisle na západní, jižní a jihovýchodní straně areálu, kde odděluje pozemky mlýna od kolem probíhající komunikace. Zeď je masivní, vyzděná z lomového kamene, krytá pultovou do dvora spádovanou betonovou stříškou, doplněná tenčí cihelnou nadezdívkou, hrubě omítaná, z dvorní strany už většinou bez omítek; ohradní zeď překlenující náhon je subtilnější, cihelná, na vnitřní straně neomítaná. V jihovýchodním úseku prolomena v ohradní zdi zadní vjezdová brána, ústící na ostrůvek vymezený náhonem a ohradní zdí; brána jednoduchá pilířová s dvoukřídlými dřevěnými svisle bedněnými vraty. Třetí brána vložena napravo od zadní brány mezi hospodářský trakt a vnější ohrazení, zajišťuje přístup do drobného dvorku u elektrárny; brána pilířová se segmentovým zděným překladem, pilíře i překlad kryjí tašky, vrata dvoukřídlá dřevěná svisle bedněná.
Turbínový domek:
Drobná zděná budova pro turbinu při jižním průčelí mlýnice z l. 1910-12.
Objekt je situován nad mlýnským náhonem; přiléhá k východní části jižního průčelí mlýnice a svým východním průčelím se obrací na kamenný mostek, převádějící komunikaci z náměstí do hradu přes mlýnský náhon. Drobný přízemní zděný objekt na půdorysu lichoběžníku, krytý pultovou střechou. Zdivo cihelné. Fasády jsou hrubě omítané, okenní a dveřní otvory rámují hladce omítané šambrány stejného typu jako na mlýnici; východní a západní průčelí završuje atika. Východní průčelí je dvouosé, vlevo obdélný vstup s oplechovanými dveřmi, vpravo na výšku obdélné okno s dílenskou výplní; korunní římsa z režného cihelného zdiva; pod atikou plastický hladce omítaný pás zubořezu. Západní průčelí je trojosé, vpravo obdélný vstup, vlevo dvojice na výšku obdélných oken se segmentovými záklenky opatřených dílenskými výplněmi; do podkroví ústí dvojice na výšku obdélných oken. Jižní průčelí bez otvorů a členění.
Objekt nad náhonem neznámého účelu:
Přízemní zděná budova z l. 1910-12 nad mlýnským náhonem, přiléhající k jižnímu průčelí mlýnice.
Přízemní zděná budova s drobným jižním přístavkem, kolmo vybíhající ze západní části jižního průčelí mlýnice, krytá trojicí pultových střech, krytina: vlnitý plech a eternitové nakoso kladené šablony. Zdivo cihelné, hrubě omítané, fasády člení nízký kamenem obložený sokl a hladce omítané lisény a rámy kolem oken. Západní průčelí má zleva dvě na výšku obdélná okna se segmentovým záklenkem a dílenskou výplní, dále vpravo obdélný vstup s dvoukřídlými dveřmi; navazující jižní dvouosý objekt je o něco nižší s dvojicí takřka čtvercových otvorů umístěných v různých výškách, bez výplní.
8/2019 - Většina stojících objektů je dochována v původním hmotovém uspořádání, v obytném staveni dochována řada původních truhlářských prvků; v minulostí byla provedena řada nevhodných stavebních úprav (např. nahrazení původních oken v mlýnici a části oken v obytném stavení novodobými, zjednodušení fasád obytného stavení a stájí, likvidace mlýnského zařízení) a došlo k poměrně rozsáhlým demolicím, týkajícím se především hospodářských budov (spojovací křídlo mezi obytným stavením a stájemi, hospodářské budovy v západním dvoře).
2019 - dlouhodobě bez využití; v přízemí V křídla obytného stavení prodejna zmrzliny, v objektu býv. stájí prodejna dárkového zboží; stávající vlastníci připravují celkovou obnovu, v 1. etapě bude realizována rekonstrukce a rehabilitace severního obytného přístavku při mlýnici na bydlení.
KP nejsou drobné objekty při jižním průčelí mlýnice (budova pro turbínu a objekt nad náhonem) - pro nesouhlas vlastníka nebyly zahrnuty do návrhu na prohlášení, součástí KP jsou pouze pozemky pod nimi. Jejich případné doprohlášení do areálu je možné řešit v budoucnu samostatným návrhem na prohlášení.
30.3.1920 Bukovská, Plešmíd
Samotný areál se skládá: mlýnice, obytná budova, bývalé stáje, hospodářská budova, budova pro turbínu, budova pod náhonem, ohradní zeď, náhon. Mlýnice představuje architektonicky nejhodnotnější stavbu. Jedná se o zděný patrový objekt, situovaný na obdélníkovém ůdorysu, se sýpkovým polopatrem a se sedlovou střechou nízkého sklonu krytou nevhodnými asfaltovými šindeli. Hodnotné jsou zejména fasády s architektonickým řešením jednotlivých růčelí včetně jejich barevného pojednání; tzn. světle růžový odstín paspart ostění okenních otvorů a dekorativních nadokenních záklenků; na pilastrech, lesenách [lizénách], atikách a kordových římsách s cihlovým armovaným charakterem dekoru fasád. Na tento objekt ,směrem do zahrady, půdorysně navazuje nižší obytná budova, která má zděný obvodový plášť, zakončený sedlovou střechou s charakteristickými pásovými vikýři. Okna jsou dřevěná, slohová, s částečně dochovanými venkovními okenicemi na celém objektu. Hlavní průčelí, jižní, je sedmiosé, se zachovanými dřevěněnými okenicemi z vnější strany objektu. Výplně okenních otvorů jsou dvoukřídlé, šestitabulkové. Při západní a severní straně se uplatňují dvoukřídlá okna s dvanáctitabulkovým členěním. Objekt bývalých stájí nacházející se severně od vjezdové brány je přízemní zděná stavba, obdélného půdorysu, štítově orientovaná do náměstí (střecha je sedlová). V nedávné době došlo k jejímu částečnému ubourání.
Hospodářské objekty umístěné v severozápadní části areálu byly od roku 2005 předmětem částečně uskutečněné demolice. V minulosti byly tyto objekty využívány k ustájení hospodářských zvířat a ke skladování sena. K východní části jižního průčelí mlýnice přiléhá budova pro turbínu - drobný přízemní objekt, krytý pultovou střechou, jehož fasády jsou opatřeny hrubou omítkou. V interiéru se dosud nachází původní Francisova turbína [pozn. ministerstva: dle sdělení vlastníka Ing. Bemáška aktuálně osazenou funkční turbínu složil z jím obstaraných náhradních dílů; původní Francisovu turbínu dosud vlastní, ale na jeho žádost není předmětem řízení o prohlášení za kulturní památku]. Na jižním průčelí mlýnice je situován objekt nad náhonem — přízemní zděná budovy s přístavkem, krytá pultovou konstrukcí (vlnitý plech, eternitové šablony). Ze strany od náměstí areál uzavírá vjezdová brána a ohradní zeď s brankou. Ohradní zeď na západní, jižní a jihovýchodní straně areál odděluje od místní komunikace. Jedná se o masivní zeď provedenou z lomového kamene, krytou betonovou hlavici ukončenou cihelnou nadezdívkou. Ve zdi jsou prolomeny další dvě vjezdové brány. Ze severní strany hradního příkopu vychází koryto náhonu, pokračující směrem k mlýnici. Součástí je ochranné stavidlo umístěné před hospodářskými objekty.
Areál bývalého vodního mlýna č. p. 149 ve Švihově se nachází v bezprostřední blízkosti Národní kulturní památky hradu Svihov, na území Ochranného pásma hradu. Jedná se o ucelený komplex, který je z urbanistického hlediska nedílnou součástí původní zástavby města. Areál mlýna zejména mlýnice významně ovlivňuje celkovou siluetu hradu i města a do současné doby se dochoval v původní hmotě a s mnoha hodnotnými umělecko-řemeslnými prvky.
areál reprezentuje hodnotný, poměrně kompaktně dochovaný celek tvořený zděnými budovami, jejichž stavební vývoj byl v zásadě ukončen ve 40. letech 20. století. Přes pozdější nevhodné demoliční zásahy v prostoru západně položeného hospodářského dvora se dobře zachovala půdorysná a hmotová skladba zástavby areálu, převážná část stavebních konstrukcí objektů, truhlářských a uměleckořemeslných prvků i vnitřního zařízení obytných částí.
