Alois Sassmann: Kořeny 4, Karmášek+Č Rs Č.Budějovice, str.52 (Výpis)
169.díl , 19. a 23.1.2009
...gruntovní kniha zvaná Purkrechtní registra panství Vlksického, která je uložena v Národním archivu v Praze ve Fondu Premonstráti Strahov, kniha číslo 40... Mlýn neb chalupa Voršily Rybákové se poprvé připomíná roku 1659, kdy byl mlejnec prošacován Petrovi Rybákovi ze 35 kop...
...Josefinský katastr z r.1785... na čísle 17 byl mlýn a na něm mlynář Antonín Doubek...
Podle nejstaršího urbáře panství milevského kláštera v druhé polovine 17. století se u Vlksic nacházely tři panské mlýny: dříve selský, později panský mlýn Micásek, dále mlýn Cmunt a mlýn pod Vlksicemi, zvaný Dolejší, který byl největší a šly z něho platy jako z těch dvou předešlých dohromady. Bylo to roku 1873 číslo popisné 17 a provozoval na něm bílé řemeslo František Kotaška, syn Jana Kotašky, mlynáře z Vlksic 17 a Antonie Farové z Lapáčkovskýho mlýna u Chotovin.
(Zdejší dvůr měl na přelomu 19. a 20. století v nákmu František Mašek, narozený 1862 v Milevsku. Roku 1893 převzal po otco nájem dvora... Roku 1907 koupil od hraběte Harracha velkostatek Želeč (tím se stal majitelem mlýna v Planá nad Lužnicí – poznámka přispěvatele) a roku 1908 byl zvolen táborským okresním starostou, pak byl i poslencem a senátorem.)
Z dějin některých vlksických usedlostí:
Číslo popisné 17, mlýn „Pod Vlksicí“, později „Doubkůb mlýn“ nebo „Dolejší mlýn“
Nejstarší zmínka o mlýnu Pod Vlksicí, jak se dříve Dolejšímu mlýnu říkalo, pochází z Urbáře milevského klášterního panství a je z r.1692. Samotný urbář byl založen již r.1656. Dle urbáře musel mlynář tohoto mlýna odvádět pololetně o sv. Jiří a o sv. Havlu po 5 kopách grošů, tedy ročně 10 kop míšeňských grošů. Dále musel vrchnosti odvádět ročně 40 strychů žita, 2 strychy pšenice a 2 strychy ječmene. Urbář kláštera milevského nezmiňuje jméno tehdejšího mlynáře na tomto mlýně, ale z matrik víme, že r.1691 tu byl mlynář Vojtěch Javůrek a v r.1696 tu provozoval bílé řemeslo Matěj Šebor. Měl za ženu Dorotu a narodil jsem jim r. 1696 syn Václav Norbert. Matěj Šebor pocházel z rozvětveného mlynářského rodu, kteý byl zastoupen na jiných mlýnech v okolí. Dalším mlynářem na mlýně pod Vlksicemi byl podle matrik Matěj Moravec s manželkou Ludmilou. Jim se narodily tyto děti: Matěj (*1698), Matěj (*1702), Josef (*1704), Anna (*1706). Z matričních zápisů vyplývá, že již tehdy byla u tohoto mlýna pila. Na této pile se r.1702 narodil namželskému páru Jiřímu a Magdaléně Jarolímkovým syn Jan. Později na ní žili Jiří a Mariana Kaprálkovi. Z r.1701 pochází zajímavý dokument – pamětní kniha, kterou si vedli premonstráti a ktará ukazuje, jak vrchnost přidělila sedlákům mlýny, ve kteých měli povinnost výhradně mlít své obilí. Takto se dozvídáme, že v Dolejším mlýně se mlelo pouze pro 25 sedláků a 13 chalupníků ze vsí Hněvanice, Branšovice, Vlksice, Osletín, Blechov a Týnice... Dalším známým mlynářem na mlýně pod Vlksicemi byl Jan Doubek, syn Jiřího Doubka, mlynáře z Vaskova mlýna.
Jan Doubek měl bratra Tomáše, který se oženil v Milevsku r.1718 s Veronikou Vodňanskou, dcerou Matěje Vodňanského. Pracoval v klášterním mlýně v Milevsku, ovdověl a znovu se oženil r.1744 s Annou Váňovou z Milevska.
Mlynář Jan Doubek se oženil 14.6.1718 v Milevsku s Veronikou Burešovou, dcerou Jana Bureše z Milevska.
V mlynaření pokračoval jeho syn Jan Doubek mladší... Po brzké smrti mlynáře Doubka se vdova Rozálie znovu provdala 9.10.1759 v Jistebnici za Jana Hradila
Dcera Jana a Rozálie Doubkových Marie Magdalena se provdala za Antonína Rindu syn mlynáře z Vozdrákova mlýna a převzali Dolejší mlýn
Antonín Rinda mladší převzal mlýn jako dědic v r.1807 po smrti matky. Převod zaznamenává gruntovní kniha milevského kláštěre pro mlýny, pohostinství a pohodné z let 1781-1872 (NA Praha). Antonín Rinda prodal 16.10.1821 tento Dolejší mlýn č.17 Josefu Kotaškovi, který ho koupil pro svého syna Jana Kotašku. Josef Kotaška pocházel z Pohoří, v době koupi vlksického mlýna byl mlynářem ve Zvěstoníně čp.5 a měl manželku Kateřinu, rozenou Slabovou ze Zvěstonína, se kterou se oženil jako s vdovou po Františku Vejvodovi v Jistebnici dne 19.9.1796. Později žil v Mirovicích, kde měl dům čp.43 a mlýn. Josef Kotaška zemřel 12.5.1866 na mlýně v Mirovicích čp.116.
K Dolejšímu mlýnu tehdy náleželo 6 strychů a 3 věrtele polí a lesa a několik paloučků. Cena mlýna s hospodářstvím a nářadím činila 2160 zlatých ve stříbře. Tuto sumu otec Kotaška ihned celou zaplatil! Na mlýnu zůstaly povinnosti vůči premonstrátské vrchnosti, např. svatojiřský a svatohavelský pololetní úrok 7 zlatých, za krmi vepře 6 zlatých, odevzdávání obilí „čistě vypucovaného“. Mlynář musel obilí se svým potahem odvážel kam se mu nařídilo: dále musel premonstráty „před všema jinýma lidma“ přednostně obsloužit a vyhotovit jim pěknou mouku. Držitel mlýna byl dále povinen opatrovat panský rybník, ze kterého úžíval vodu k mletí, aby z něho nebylo škody při přívalech vod či v zimě musel prosekávat led. Když byly žně musel obyvatel tohoto mlýna poslat jednoho či dva žence, kteří pracovali od 5 hodin ráno do 7 hodin večer. Klášter platil za mlýn královskou daň, ale jen v dohodnuté výši. Při jejím zvýšení by musel částku, o níž se daň zvýšila, platit mlynář sám. Dále smlouva zahrnovala vyměření výměnku pro Josefa Kotašku s manželkou. Smlouva byla podepsána ve vrchnostenské kanceláři v Milevsku.
František Kotaška byl r.1878 starostou Vlksic. Mlýn měl tři vodní kola na vrchní vodu, jedno mělo průměr 3,97 m a šíři 0,72 m, druhé 3,94 m a šíři 0,81 m, velikost třetího kola nevíme. Při sčítání lidu na konci roku 1900 již mlynář František Kotaška nežil. Na mlýně vedla hospodářství vdova Barbora Kotašková s dětmi.
Karel Kotaška, syn Františka a Barbory, odešel r.1902 do Severní Ameriky za svým strýcem Aloisem.
Při dalším sčítání obyvatelstva r.1921 zde byl již hospodářem a mlynářem Jan Kozel, manžel Barbořiny dcery Emilie. Po první světové válce Jan Kozel koupil rybník řečený Nádržka či Dolejší rybník nebo později Kozlák.
V hospodářství pokračoval syn Stanislav Kozel. Ten se vyučil mlynářem, ale řemeslo neprovozoval, žil V Havířově, později se vrátil na mlýn do Vlksic, roku 1947 zvýšil mlýn o jedno patro. Ke mlýnu patřilo 14 ha 49 arů polí a luk a 49 arů lesa.
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Milevsko
Název toku: Potok Smutná
Obec, čp. : Vlksice 17
Podnikatel: Jan Kozel
Druh živnosti: mlýn a elektrárna
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 8,1