V Rakovnickém archivu je dochována listina, ve které se dočteme o koupi Kubíkovského mlýna roku 1596 Václavem Hochhauzarem. Stojí v ní: “Tento mlejn
Kubíkovský jeho milost urozený a statečný rytíř pan Václav Hochhauzar z Hochhauzu a na Pšovlcích, pán a vrchnost dědičné městečko tohoto Senomat ráčí míti kšaftem sobě od někdy Doroty Kubíkové mlynářky pořádně odkázány, takže všechna spravedlivost dotčené Dorotě Kubíkové na témž mlýně náležejících na jeho milost pána po její smrti připadla, ale že purkmistr i konšelé i na místě vší obce měst Senomat jsou to pořádně lejstry vykázaly, že jsou dotčené Dorotě přes 500 vedle trhu s ní učiněného za týž mlejn vydali, z té příčiny jeho milost pán mlejn sobě s rybníkem nad týmž mlejnem, vokrajky jeho podhráze, jak se samo ukazuje, též druhý rybníček hned u mlejna i s nástavou nad mlejnem i tam stodolu a se vším i tom dvoře příslušenstvím sobě v tom odkazu zanechati a obci Senomatské v těch penězích někdy Dorotě Kubíkové vydaných dědiny a luka všecky někdy k témuž mlejnu náležející k dědičnému užívání pustiti a odevzdati ráčil. Rolátor sám pán.“
xxx
O Šimonově hospodaření na mlýně je zachována listina, v níž se mimo jiné praví:
“Mlejn Rybovský, od starodávna kubíkovský. Pavel Ryba, nyní Šimon Ryba. Léta Páně 1700 dne 7. měsíce prosince na snažné toto pohledávání a prosbu Šimona Ryby J.M. cís. král. pan rychtář, pan purkmistr, páni radní i páni starší obecní král. a kraj. města Rakovníka ráčili vyjeti do svého poddacího městys Senomat, a ten neb. otci jeho Pavlovi Rybovi léta 1687, 16. dne října odprodaný kmetičný pustý mlejn někdy Kubíkovský říkaný, v témž městys Senomatech pro zaopatření druhých pozůstalých sirotkův a budoucí pořádnost na podíly jednoho každého dítěte po témž neb. Pavlovi Rybovi / protože týž neb. otec Pavel Ryba mnoho práce své a nákladu k vystavení téhož mlejna jest vynaložil odtud také na všechny děti takový náklad a vyzdvižení mlejna se vztahovati má / tak, a na ten způsob prošacovati a témuž Šimonovi Rybovi propustiti ráčili, předně on Šimon Ryba povinen jest a bude do důchodu zadrželého ospu z téhož mlejna vybíhajícího čtyřicetišest str., 1 v. ječmene pomalu splacovati, až do vyplacení celého nadjmenovaného restu těch 46 str. 1 v. ječmene, mlejn pak ten, i s grunty těmi které až posavad k němu patří, polmi lukami, svobodným na mlejn vodotokem i nádržkou, ve 400 fl.r. ujal, a poněvadž ještě na předešlou prodaj do důchodu doplaceno nejni, nýbrž rest na penězích jedno sto třicet pět zlatých r. zůstává, takový napřed zaplatiti a každoročně gruntovních peněz po patnáct zlat. r. až do vyplacení téhož, do důchodu patřícího dluhu skládati má, a jakož po vyplacení těch 135 fl. ještě na ty dle nyní stálého prošacování 400 fl. k doplacení zůstává 265 fl. odtud také sraziti se mu přijde za těch 46 str. 1 v. ječmene / které ještě za neb. Pavla Ryby následovně před tímto ujatí mlejna, do důchodu ospu zadrželé jsou a ze všech dílů platiti přichází Václavovi Rybovi strejci svému pozůstalého prvního podílu, po neb. bratru jeho 24 fl 18 kr 2d
Terezii tetě tím způsobem 12 fl
Ostatním bratrům a sestrám
Ludmile 40 fl
Markytě ““
Anně ““
Dorotě ““
Kateřině ““
Šimonovi ““
Magdaleně ““
Veronice ““
Ondřejovi ““
na díl ujímajícího 40 fl
a Magdaleně a Veronice jakožto nezletilým místo vejbitu po 20 fl 40 fl
---------
476 fl 18 kr 2 d
. . . . .
/ Výpis ze staré pozemkové knihy bývalého panství rakovnického, nazvaného “Kniha gruntovní městys Senomat, král. kraj. městu Rakovníku dědičně přináležejících statků a živností ... v pořádek uvedená léta 1724“ /
xxx
Na ukázku si přečteme část z podstupující dědičné smlouvy, kterou Kateřina předává mlýn synu Václavovi a jeho manželce. Je vzornou ukázkou tehdejších běžných
způsobů k vyjádření dědictví. Jde o výpis z “Pozemkové knihy obce Senomat III“ se zápisy z let 1833 až 1881.
“Úmluva, jenž mezi paní Kateřinou Riba jakožto matkou ze strany jedné, pak mezi manželi Václavem a Františkou Riba poslední rozená Bendl jakožto sinem
a nevěstou ze strany druhé takto uzavřená byla.
1. Panní Kateřina Riba odstupuje pánům manželům Václavu a Františce Riba ten jí v knize pozemní senomatské II. stránka 190. vtělené svadební úmluvy bez datum a přátelského porovnání od 2. října 1825 č. 660 jud. pak podle ve zbírce listin vložené a v pozemní knize senomatské No III od Roku 1833 stránka 141. p.v. zapsané odevzdací listiny od 28. prosince 1854 č. 10206 kněhovně připsaný mlýn N. 67. v Senoamtech se všemi věcmi k němu přináležejícími pozemky, mlýnskými, domovními a hospodářskými stavení, mlýnskýma stroji, literátskými poli N Top. 633 pr 1 jitro 769 sáhů a N Top 638, 639, 643 pr 1 jitro 439 sáhů i s tím od Tomáše Vodrážky pocházejícím polem N Top. 369 pr 1 jitro 309 sáhů, se vším na pozemkách se nacházejícím zimním osením, konským, hovězím a svinskym dobytkem, vozy, pluhy, brany, jakož i s ostatní mlýnskou a hospodářskou příslušností, právě v těch mezech a právech jak ona to vše užívala aneb užívati právo měla do jejich
neobmezeného a společného vlastnictví v jedné obapolně umluvené trhové ceně pr .... 8400 fr.
2. Z této tržné ceny vyplatí nastupující manželé Václav a Františka Riba:
I. Anně Riba již zjištěného otcovského podílu 2128 f 18 x Cmze
k tomu ještě mateřského podílu 71 f 42x Cmze
---------------------
v sumě 2128 f v Cmze nebo 2310 fr.č.
II. Kateřině Riba již zjištěného otcovského podílu 2128 f 18 x Cmze
K tomu ještě mateřského Podílu ..........
III. Františku Riba již zjištěného otcovského podílu ..........
Což činí trhovou cenu pr ............... 8400 f r. č.
a se při tom nastupující manželé Václav a Františka Riba zavazují, tyto uvedené podíly od 1. ledna 1829 počínajíc s 5% pod následkem dvorního dekretu
od 18. října 1792 § 4. zaúrokovati a proti 1/4 letní a oboum stranám svobodno stojící výpovědi viplatiti..
3. Vihražuje pro sebe paní Kateřina Riba následovní doživotní výminek od 1. ledna 1859 počínajíc. Byt v novém stavení a to celé hořejší poschodí a kdyby dcera Anna Riba se neprovdala, tak po smrti mateři ten samý byt jí Anně Ribové se až do její smrti bezplatně k užívání ustanovuje. Vihražuje dále paní Kateřina Riba jen pro sebe doživotně jeden chlívek pro hlídání husích a potřebné stelivo, polovic hořejší zahrádky, čtvrtý díl místa ve sklepě, třetí díl ovoce ze zahrady, k topení bytu tři sáhy 5 / 4 dříví polonového a 60 centů nebo 30 strychů uhlí s přivežením. Na sutém obilí čistého zrna: 17,5 dolnorakouských měr pšenice, 17,5 dolnosrakouských měr žita, 1,75 dolnorakouský míry ovsa, 7 mázlíků pěkných krup, 7 mázlíků čočky, 17 dolnorakouských měr erdeplů, 60 liber soli, jedno tučné prase 60 liber těžké, vždy při času vánočních svátcích, každoročně 50 f Cmze nebo 50 f 50 x rak čísla na domácí výlohy, každodenně půl libry hovězího masa aneb za to každý týhoden pěníze, týhodně 7 slepičích vajec, každý den 2 žejdlíky teplého mléka, týhodně 1 libru čerstvého másla, každoročně 15 párů dospělých holoubat dle potřeby a požádání, pak čtyrykráte v roce na neurčitou dálku s koňma potřebnou vyjížku konat, však k tomu kočár musí hospodáři dáti.
Po smrti musí nastupitelové i jejich nástupci panní Kateřině Riba slušný pohřeb vystrojit. Ostatně se připamatování činí, že ten svrch uvedený výminek v obilí, zemčat, dříví a uhlí dle potřeby paní Kateřiny Riba od nastupujících manželů Václava a Františky Riba dáván býti musí, k čemuž oni svolují ba i jak zde vše ustanoveno popřáti a dávati se výslovně zavazují.
4. Zavazují se dále nastupující manželé Václav a Františka Riba sestře potažně taky švakrové Anně Ribové na pád ten, kdyby ona se neprovdala
a ten jí po smrti mateři panní Kateřiny Riba ustanovený byt užívala, potřebné dříví a uhlí k palivu bezplatně přivážet.
5. Konečně nastupující manželé Václav a Františka Riba se též zavazují, sestře potažně taky švakrové Kateřině Riba dle ustanovení panní mateři jí při provdání bezplatně tři dojné 4 neb 5 leté krávy a jedné sprasně v natuře odvéct a za nářadí jenž ona při provdání zapotřebí míti bude 126 f rak. Čísla viplatiti a při sňatku manželskym ji bezplatně pořádný oběd vystrojit.
6. ..... “
