Mgr. Petr Lintner, Soběslavské pohlednice,
Historie objektu Fire Factory
Historie budovy, nábřeží Otakara Ostrčila 257/III
Budova č.p. 257/III rozhodně nepatří mezi soběslavské novostavby. Ba naopak. Historie domu sahá až do daleké minulosti.
Na místě současné galerie kamen a krbů pod hrází Nového rybníka, kde voda odtéká výpustí směrem do Černovického potoka, byl kdysi zřízen malý vodní mlýn. Vlastně mlýnek, protože vody měl v průběhu roku tak málo, že se vodní kolo v některých měsících vůbec neroztočilo. Stavení však mělo jinou přednost. V jeho dvoře vyvěral odpradávna železitý pramen. Majitelé proto pod hrází rybníka zřídili lázně, jež měly daleko větší využití a věhlas než mlýn, jehož posledním mlynářem se stal Heran a stárkem Faust.
V lázních se nacházelo celkem osm místností s dřevěnými vanami. Do nich nosila chasa ze dvora vodu, kterou podle přání hostů ohřívala v kotlích na potřebnou teplotu. Lázně měly časově neomezený provoz. V létě jezdilo do Soběslavi mnoho hostů, kteří byli ubytováni po celém městě. V zimním období při sobotním a nedělním provozu chodili jenom místní lidé. V době svátků a při vojenských odvodech lázně praskaly ve švech. Odborný dozor nad koupelnami měl lékař. Asi nejznámějším odborníkem na soběslavské lázeňství byl městský lékař Bohuslav Fresl. Za jednu koupel zákazníci na přelomu 19. a 20. století platili tři šestáky (60 haléřů tehdejší rakouské měny). Lázně s oblibou navštěvoval i první režisér Národního divadla Edmund Chvalovský a jeho přítel a vítaný host Jaroslav Vrchlický. Často společně sedávali na hrázi, kde spisovatel, básník a dramatik do noci psal svoje díla. Podle starých pamětníků jim prý mládenci z lázní svítili lucernou. Jejich uši naslouchaly mnohým životním příběhům těchto významných můžu české kultury.
Před první světovou válkou lázně koupil Antonín Kopidlanský. Jeho firma zřídila na místě dosavadní, nevyhovující koupelny moderní sprchové a vanové lázně. Staré dřevěné nádoby nahradilo šest moderních železných van a nové kotle. Lázně se začaly vytápět na objednávku. První světová válka a hospodářská krize však způsobily, že lázně měly málo zákazníků a železitý pramen zůstal brzy bez užitku. Bývalý mlýn a lázně koupila firma Königsmark a pod vedením Jana Procházky je přestavěla na tkalcovnu. Pod hrází Nového rybníka se začaly vyrábět hedvábné stuhy pro dámské klobouky, určené převážně pro tuzemské trhy. Památka na léčebné a příznivé účinky železitého pramene pod hrází Nového rybníka se však uchovala v podobě pojmenování lokality Na Lázních.
Sčítání lidu pro čp.50, Táborské předměstí, Soběslavské
https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=0&doctree=1skccso&id=604547
Rok 1869 (uvedena čp.49 a 50)
Matěj Žák *1819, mlynář/nájemce, spolu polní hospodářství
manželka Kateřina *1823
syn Josef *1854, mlynářský učedník.
Majetek 2 krávy.
Rok 1880 – v budovách různí řemeslníci
