Podrejžský mlýn

O existenci mlýna, který leží v malebném údolí mezi obcemi Třebsko, Kamenná a Tochovice se dozvídáme až z I. vojenského mapování, jež bylo provedeno v letech 1764 – 1768. Mlýn se objevuje i na dalších vojenských mapováních, tedy na druhém, kde je dokonce pojmenovaný „Podrejší M“. a na třetím - tady se nazývá „Podrejží“. Domnívám se, že mohl existovat i dříve. Samo místo známe už z dob rýžování zlata, které se zde získávalo nejspíš již v 3. - 2. století před n. l. Zlatý písek se v povodí Hrádeckého potoka rýžoval pravděpodobně i ve středověku, avšak pouze podle ústního lidového podání, zatím jsem o tom nenalezl žádné písemné prameny. První písemná zmínka je o Matěji Pazderníkovi, jemuž bylo v roce 1879 okresním hejtmanstvím přiděleno normální znamení. Na menším nákresu, který tvoří součást protokolu, je zakreslen mlýn se dvěma koly. Další písemnou zmínku máme o osobě mlynáře Hynka Čížka. Ten měl syna Silvestra, jenž se se svou ženou Annou velmi zadlužil (nejspíš při přestavbě budovy) a musel mlýn prodat v nařízené dražbě, která se odehrála 30. dubna 1940. Koupil jej Matěj Vrba. Musel ovšem mlýn opravit a vylepšit, aby mohl opět mlít. Pak ale onemocněl a musel na půl roku do nemocnice. Po dlouhé nemoci se vrátil do mlýna, který byl zapečetěn a bylo zakázáno zde dále pracovat. Po několika jeho písemných žádostech byl 13. listopadu 1941 opět uveden do provozu. Konce války se však mlynář nedožil. Jak vyplývá z dopisu pana Šrámka, zemřel Vrba v některém z koncentračních táborů za to, že semlel „načerno“ 2,5 q obilí. Zůstal po něm nezletilý syn Ota, o kterého se jeho strýc Emanuel Šrámek staral. Toto vše vyplývá z několika dopisů, v nichž Šrámek žádá opětovné otevření mlýna, který byl po válce znovu zapečetěn jako nadbytečný (Plomba dána na mlecí stolici. 17. dubna 1946). Šrámek žádá o znovuzprovoznění mlýna, aby mohl uživit sebe i svého synovce, který se učil mlynářem. O dalších osudech rodu Vrbů nic nevíme. Mlýn po jejich odchodu časem téměř zpustl. Jméno dnešního vlastníka se zatím nepodařilo zjistit. Budova v nedávné době byla zcela opravena a adaptována.

Doplnění historie poskytl pan Falc:

Ota vyprávěl: Manželku měl těžce nemocnou byla na vozíku. Po narození syna Martina ji doktoři předávkovali hormony a oni ji narostly větší ruce a nohy. Byla doma a jelikož bydleli ve 3 patře vůbec se nemohla dostat ven. Ota pracoval v tehdejším SVA Příbram u pecí na smaltovně a měl několik infarktů. Dostal invalidní důchod. Přes léto byl ve mlýně a na zimu odcházel domů. Syn Martin se vyučil v rukavičkářském závodě v Dobříši kde pracoval jako střihač rukavic. Naposledy jsem se s ním setkal před zhruba deseti lety. Žil ve statku v Chrašticích kde byl nějaký bazar. O smrti Oty Vrby jsem se dozvěděl až asi 3 roky potom. Mlýn měl prodat jeho syn. Doslechl jsem se, že ho mělo koupit ministerstvo a mělo z něj vybudovat školicí středisko tehdejšího premiéra Mariana Čálfy. Muselo to stát mnoho peněz. Nebyla tam zavedena elektrika a celý objekt nebyl oplocen. Z kola tam byla jen hřídel. Když jsem se tam byl po letech podívat celý objekt byl oplocen a vyběhli na nás 2 dobrmani.