Mlýn byl údajně postaven poč. 18. stil. na pozemcích sousední usedlosti čp. 154, kterou vlastnil Petr Seiboth. (Traduje se, že Petr Seiboth propašoval peníze na jeho stavbu ze Slezska ve vydlabaných loukotích kol. Možná proto bylo prý jeho hospodářství nazýváno "U černého sedláka" - Schwarzbauer.) Seiboth rovněž zatížil budoucí majitele mlýna placením desátkového věrtele rychnovskému faráři, čemuž se však vzpírali, jelikož k mlýnu nepatřily žádné pozemky (původně vyčleněných 10 strychů Seiboth připojil zpět k svému čp. 154.)
Nejstarším známým mlynářem jmenovaným v místních farních matrikách je Anton Rössler, který zemřel v roce 1772. Vdova se provdala za vdovce Johana Christofa Effenbergera, který však neznal mlynářské řemeslo a proto v roce 1780 prodal mlýn Wenzelu Seibothovi. Ten však zde již v roce 1782 umírá.
V letech 1789 – 1795 zde hospodařil Josef Seiboth, pravděpodobně syn Wenzela Seibotha. Zemřel v roce 1795 ve věku 36 roků. Jeho syn Josef tehdy nebyl dospělý. Vdova se provdala za rychnovského truhláře Ignaze Zappeho, který vedl mlýn až do roku 1817, kdy jej předal mezitím dospělému nevlastnímu synovi Josefu Seibothovi. Ignaz Zappe si poté koupil nedaleký Scheiderův mlýn na katastálním území obce Rádlo, kde roku 1833 zemřel.
Koncem 18. století měli mlynáři tohoto mlýna spor s rychnovským farářem týkající se placení ročního desátkového věrtele. Touto platbou zatížil mlýn při jeho stavbě Petr Seiboth, ale pozdější mlynáři ho odmítali platit. Znovu se uvolil platit desátek až Ignáz Zappe ale pod podmínkou, že rychnovský farář u něj bude mlít obilí. Pater Erdmann s tím souhlasil, avšak jeho nástupce Josef Wunner chtěl své údajné právo prosadit násilím. Nakonec se ale se Zappem na mletí svého obilí dohodl a dostával tudíž i desátek.
