mlýn u Guthů, Muchkovský, Kočkův mlýn

Roku 1581 se zde jako majitelka připomíná jistá paní Muchková z Počernic, feudální držitelka nedaleké vsi Osek. Po její tragické smrti přešel mlýn jako odúmrť králi (Rudolfu II.). Pak se mlýna ujal Jan Jakub Herbrot a později jeho bratr Vilím Herbrot. Někdy v této době pravděpodobně mlýn získal dnešní půdorys, vnitřní dispozici a masivní nárožní opěrák.

V roce 1662 se mlýn dostal do držení rodu Letnianských z Wišerovic, přední rokycanské patricijské dynastie. Člen toho rodu, Jan Letnianský (zemřel r. 1647) byl městským primasem. Bohuslav Letnianský zakládal jako šichtmistr v 2. polovině 17. století na Rokycansku hamry a železné hutě. Dům čp.12/III sloužil jako vodní mlýn. Jeho kola poháněl Mlýnský náhon, který sem přitékal z východu podél městských hradeb a před mlýnem tvořil malý rybník. Za Letnianských proběhly v objektu další přestavby. Vnější podobu mlýnu vtiskla barokní přestavba v 18. století. V této podobě se zachoval dodnes, a to i přesto, že od konce 19. století se stal součástí továrny.

V 19. stol. náležel stejně jako mlýn 1/III. rodině Jágrů.

V roce 1877 provedena výstavba nové čtyřpodlažní mlýnice. Dochovaná dodnes východně od historické obytné budovy. Projekt zpracoval Jan Šmaus. Zároveň postaveny v severní části parcely kolny.

Roku 1897 si dům čp.12/III na šest let pronajala od Vilemíny Jágrové dvojice podnikatelů, zámečník Julius Guth a obchodník se šicími stroji Julius Neumann.[6] Mlýn adaptovali na továrnu na výrobu železářského zboží. S výrobou začali 1.září 1897. Ještě v roce 1897 proběhla  přestavba kovárny na prádelnu a další drobné stavební úpravy podle plánu Bohuslava Ryšavého.

Původní dvůr a zahrada usedlosti se od té doby  postupně zaplňovaly dalšími výrobními objekty. Po šesti letech se podnikatelská dvojice rozešla a Guth samotný kupuje roku 1905 za 42 500 K budovu do svého vlastnictví.Vznikly tak Guthovy železárny, podnik specializující se na domácí železné potřeby (šicí stroje, zahradnické náčiní, visací zámky apod.). Následujícího roku postavil v sousedství starého mlýna novou slévárnu litiny, kterou v roce 1907 ještě rozšířil. Pro slévárnu využita původní stodola (později sklad železa). Její projekt je dílem Eduarda Šmause. Bohuslav Ryšavý pak navrhl menší objekt skladiště, postavený roku 1906 nad Mlýnským náhonem.

Pro pohon strojů byla postavena vodní turbína, později energii dodávala i parní lokomobila.V roce 1909 přibyla v areálu železáren nová budova kuplovny. Podnik prosperoval a před 1.světovou válkou zaměstnával Julius Guth  už 115 dělníků a patřil tak k největším podnikatelům ve městě. Na fotografii z roku 1916 má dokonce podnik vlastní cihlový tovární komín a směrem k severu stojí velká výrobní hala. 

Zároveň ale Guthova expanze nikdy nepřesáhla podnikatelský limit malého města. Příznačné bylo, že majitel firmy sám vedl její správu.

Roku 1921 Julius Guth zemřel a továrnu převzal jeho syn Josef.

V listopadu 1927 konstatuje rada města, že úpravu kanalizace a dlažby při továrně J. Guth nelze provést pro nedostatek peněz.

1930 továrna na kovové zboží J. Guth

Během hospodářské krize v 30. letech se podnik ocitl v útlumu.

Nové oživení firmy překazila 2.světová válka. V ní byla Guthova rodina pro svůj židovský původ vyhlazena nacisty v koncentračních táborech. Mapa města z roku 1940 zde uvádí sladovnu, 31.července 1942 se zde provoz zastavil.

Po válce už firma zůstala v „národní správě“. Už v květnu 1945 sem jmenován jako komisař J.Fajfr. Roku 1948 ji převzaly Škodovy závody Plzeň. V jejich režii tu krátce působila Továrna stavebního kování,n.p. K 30. červnu 1950 bylo ukončeno slévání litiny Následujícího roku sem byla umístěna Strojně traktorová stanice (STS), lidově „traktorka“. Za její éry se podnik podstatně rozrostl a vyplnil takřka celý blok vymezený ulicemi U Soutoku, Ke Koupališti a Náměstí U Saské brány. Vlastní historické, renesančně-barokní jádro mlýna je postupně tak obklíčeno konglomerátem ryze moderních, utilitárních staveb.

Díky památkové ochraně (registrační číslo objektu 2421) vyhlášené roku 1964 ale naštěstí unikl účelovým modernizacím vlastní historický mlýn čp.12/III. V roce 1970 v jeho přízemí zřízena prodejna potravin (podle údaje z listopadu 1967 ovšem už prý prodejna zřízena, mělo ji adaptovat družstvo Jednota).  Do vnější tváře objektu ale nijak zásadně nezasáhla, kromě unifikovaného vývěsního štítu na fasádě.  V roce 1982 občanský výbor č.8A zaslal protest proti zrušení prodejny Jednota v budově čp.12/III. 

V 1. pololetí 1972 provedl podnik STS opravu fasád budovy a výměnu okapových žlabů, celkem práce v hodnotě 10 000 Kčs. V roce 1976 podnik STS uvažoval o demolici historické budovy. V červnu 1976 to kritizoval na plénu MěstNV František Purghart. Vadila mu představa demolice jako taková (poukazoval na památkový charakter domu), ale i to, že podnik začal bourání připravovat aniž by cokoliv městu oznámil. Zvrhlý plán naštěstí nebyl realizován.

Během 80. let ale přesto objekt zchátral. 

Po převratu prošel podnik úspěšnou privatizací. V roce 1993 nově formulován výrobní program a firma přejmenována na SMS (Strojírenství, montáže, servis). Vyrábí se tu různé zemědělské stroje a nářadí a také úspěšné spalovací pece na ropné produkty, jejichž výrobu zahájil podnik už roku 1989. V roce 1992 tu pracovalo 120 osob. V roce 2003 pak SMS zaměstnávala už  170 lidí. Daní za pokračující podnikatelskou aktivitu byla další výstavba industriálních objektů. V lednu 1991 postavila v části dvora přiléhající k ulici Ke Koupališti firma Šabata novou halu.Určena jako sklad a dělírna hutního materiálu. Zůstává sice z valné části skryta za vysokou ohradní zdí podniku, ale její ocelová střešní konstrukce poněkud zastínila jinak intimní atmosféru ulice Ke Koupališti.  14. února 1989 rada MěstNV  souhlasila s dočasným využitím zpevněné plochy u STS jako staveništního zařízení po dobu výstavby ocelové haly do 31. prosince 1993.

18.ledna 2007 zahájil stavební odbor městského úřadu řízení o odstranění stavby „stavební úpravy objektu za účelem zřízení máčírny včetně technologického zařízení na pozemcích: stavební parcely 343/1 pozemkové parcely 3881 v kat. území ROKYCANY“ a na 15. února 2007 svolána schůzka. Šlo o dodatečné povolení stavebních úprav objektu a o povolení užívání. Stavebníkem měla být firma SMS. 21.února 2007 pak stavební úpravy i užívání povoleno.

V roce 1995 požádalo město stát o 300 000 Kč z památkového fondu na jeho opravu. V letech 1995-97 pak provedena vestavba ubytovny do druhého patra budovy a roku 1996 i obnova fasády. Celková rekonstrukce vnější podoby domu se ale nakonec uskutečnila až v roce 2001, kdy provedena citlivá oprava fasády a střechy mlýna. Při rekonstrukci odstraněna z parteru původní prodejna a obnovena okna. V rámci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón bylo na opravu tohoto objektu pro rok 2001 vyčleněno státem 66 000 Kč. V roce 2003 obdržela firma SMS dotaci ve výši 150 000 Kč od krajského úřadu na opravu podlah historického mlýna poničených při povodni v roce 2002. Historická budova se navíc roku 1992 stala součástí městské památkové zóny (novější průmyslové budovy v areálu podniku nikoliv).