V 19. stol. náležel stejně jako mlýn 1/III. rodině Jágrů.
V roce 1877 provedena výstavba nové čtyřpodlažní mlýnice. Dochovaná dodnes východně od historické obytné budovy. Projekt zpracoval Jan Šmaus. Zároveň postaveny v severní části parcely kolny.
Roku 1897 si dům čp.12/III na šest let pronajala od Vilemíny Jágrové dvojice podnikatelů, zámečník Julius Guth a obchodník se šicími stroji Julius Neumann.[6] Mlýn adaptovali na továrnu na výrobu železářského zboží. S výrobou začali 1.září 1897. Ještě v roce 1897 proběhla přestavba kovárny na prádelnu a další drobné stavební úpravy podle plánu Bohuslava Ryšavého.
Původní dvůr a zahrada usedlosti se od té doby postupně zaplňovaly dalšími výrobními objekty. Po šesti letech se podnikatelská dvojice rozešla a Guth samotný kupuje roku 1905 za 42 500 K budovu do svého vlastnictví.Vznikly tak Guthovy železárny, podnik specializující se na domácí železné potřeby (šicí stroje, zahradnické náčiní, visací zámky apod.). Následujícího roku postavil v sousedství starého mlýna novou slévárnu litiny, kterou v roce 1907 ještě rozšířil. Pro slévárnu využita původní stodola (později sklad železa). Její projekt je dílem Eduarda Šmause. Bohuslav Ryšavý pak navrhl menší objekt skladiště, postavený roku 1906 nad Mlýnským náhonem.
Pro pohon strojů byla postavena vodní turbína, později energii dodávala i parní lokomobila.V roce 1909 přibyla v areálu železáren nová budova kuplovny. Podnik prosperoval a před 1.světovou válkou zaměstnával Julius Guth už 115 dělníků a patřil tak k největším podnikatelům ve městě. Na fotografii z roku 1916 má dokonce podnik vlastní cihlový tovární komín a směrem k severu stojí velká výrobní hala.
Zároveň ale Guthova expanze nikdy nepřesáhla podnikatelský limit malého města. Příznačné bylo, že majitel firmy sám vedl její správu.