JAROSLAVA PAULUSOVÁ: OPATOV obec, domy, obyvatelé
Vydala Obec Opatov 2010
(částečný opis)
2.DOMY NA POLÁNKÁCH
Č.2 Dolní Trupl, mlýn – nyní rekreační chalupa
Zdá se, že mlýn Trupl je nejstarším místem, kde můžeme najít počátky rodu Truplů ve zdejším kraji. Odtud se Truplové dostali na okolní mlýny i do sousedních vsí. Soupis obyvatel podle víry vsi Opatova tu r.1651 uvádí Jakuba Trupla, mlynáře, 32 let (tj. *1619), jeho ženu Kateřinu 27 let a čtyři děti – Marii 10 let, Jiřího 8 let, Mikoláše 7 let a Alžbětu 4 roky. Jistě měli později ještě další děti, které však neznáme. Tohoto Jakuba Trupla uvádí i berní rula z r.1654, vlastní mlýn o 1 kole, má 15 strychů polí, z nich osévá pouze 5 strychů na zimu a 5 na jaře, chová 2 voly, 3 krávy, 4 jalovice a 1 svini. Je uváděn i v revizitacích 1674, po něm pokračoval Jiřík Trupl. Zatímco tyto spisy i následující spisy tereziánského katastru uvádějí „mlýn Trupl“ v přehledu hospodářů Opatova, v gruntovní knize Opatova (založené r. 1707) Truplův mlýn uveden není. Najdeme ho zapsaný společně s Vlčkovým mlýnem v gruntovní knize Dudína (také založené r. 1707). Podle těchto zápisů můžeme sledovat předání mlýna i generace na něm hospodařící.
Předchůdcem Jakuba Trupla na mlýně byl Matěj Trupl, jehož potomci jsou vyjmenováni v gruntovní knize, protože jim (nebo už jejich potomkům) další hospodáři na mlýně splácejí jejich podíly. Bylo to Markyta, Jakub, Magdalena, Šimon, Matěj, Kateřina, Anna, Jan a Martin. Jakub Trupl hospodařil na mlýně asi do r. 1674 nebo ještě dalších pár let a potom předal vše synu Jiříkovi. Z dětí Jakuba Trupla a Kateřiny známe ty výše jmenované ze spoupisu podle víry, k nim přibyly podle gruntovního zápisu ještě Magdaléna a Dorota. Naopak Mikoláš už není jmenovaný, buď zemřel, nebo už byl zcela vybytý. Provdané dcery měly na mlýně podíl 14 zlatých 39 krejcarů s jsou jmenovány – Mářa Ševců v Dudíně, Alžběta v Beranově, Dorota Kubíková ve Zbilidech a Margareta Němcová. Syn Jiřík převzal mlýn. Vdova po Jakubovi, Kateřina Truplová zemřela 10.2.1690.
Zápis pro Jiříka Trupla narozeného kolem roku 1643 byl do gruntovní knihy Dudína vložen až při zřízení této knihy 19.7.1707. To už mu bylo kolem 65 let a měl za sebou asi 30 let hospodaření (možná nějakou dobu po r. 1674 také hospodařil na jenom z dudínských gruntů po Martinu Mazačovi – č.8?). Jeho gruntovní mlýn byl oceněn na 210 zlatých. Hospodařil už jen do r. 1709, kdy podle záznamů stále ještě vyplácel dědice. S manželkou Dorotou měl šest dětí.
Syn Matěj se 26.11.1691 oženil s Marianou Černou , dcerou Kryštofa Černého z Proseče. Zdá se, že to byl on, kdo pak začal hospodařil na dudínském gruntě (č.9), kde je předtím r. 1654 uváděna vdova Kateřina po Jakubu Hejdukovi a kde r. 1664 zapsáno: „ v stavení žádný nebydlí, role žádný neosívá“. Matěj Trupl pak z gruntu vyplácel děti po Kateřině Hejdušce. Je zapsán i v gruntovní knize Dudína v r. 1707.
Dcera Mariana se 30.1.1701 provdala za Jana Sobotku a po r. 1708 pokračují na stejném gruntě v Dudíně, kde před nimi hospodařil Matěj Trupl. Po r. 1738 tu Mariana hospodařila už jako vdova Sobotková, ale 26.3.1748 „zhandlovala“ dudínský půlgrunt v ceně 96 zl. 40 kr. za chalupu Františka Holuba ze Šimanova v ceně 37 zl. František Holub pak z gruntu vyplácel ještě potomky Matěje Trupla i vdovy Sobotkové. Holubové pak na tomto gruntě č.9 v Dudíně hospodařili po mnoho generací.
Syn Mikoláš se stal nástupcem na mlýně.
Dcera Anna měla svůj dědický podíl 14 zl. 43 kr. docela splacený až r. 1754, její osud není znám.
Dcera Magdalena měla dědický podíl 24 zl. 43 kr., ale ještě r. 1758 pro ni vázlo 11 zl.
Syn Václav se stal mlynářem na novém mlýně (č.3).
4.12.1709 byl pořízen gruntovní zápis pro syna Mikoláše Trupla *12.9.1678. Mlýn měl hodnotu 261 zl. 39 kr., ze kterých i on vyplácel dědice ještě po Jakubovi a nově po Jiřím. 16.10.1721 byl do gruntovní knihy vložen zápis, ze kterého vyplývá, že vznikl (nebo se osamostatnil) vedle Truplova mlýna další mlýn, patřící vrchnosti, na kterém je mlynářem Václav Trupl z Truplova mlýna. Nový mlýn byl nazýván Polánecký a později Horní Trupl (č.3). Po Václavovi Truplovi, který byl synem Jiřího Trupla, pokračoval na č.3 rod Truplů dál, zatímco na Truplově mlýně (č.2) se jejich hospodaření chýlilo ke konci.
Podle vyplácení dědiců vidíme, že Mikoláš Trupl hospodařil do r. 1734, zemřel 3.7.1736. S manželkou Dorotou měl pět dětí.
Syn Jiří převzal mlýn.
Dcera Kateřina byla provdaná Palánová v Mysletíně.
Dcera Máře byla provdaná Myslivcová? v Bystré.
Syn Jan – po sňatku s Dorotou Novákovou převzal r. 1739 sousední Vlčkův mlýn.
Dcera Anna se provdala za Jana Točíka a po bratru Jiřím převzali Truplův mlýn č.2.
Tato doba byla pro rod Truplů úspěšná, hospodařili na všech třech poláneckých mlýnech – na Vlčkově mlýně č.1 (Jan Trupl), na Truplově mlýně č.2 (Jiří Trupl) a na Poláneckém mlýně č.3 (Václav Trupl).
O hospodaření Jiřího Trupla mnoho nevíme, ale uvádějí ho také spisy tereziánského katastru. Podle zápisů Milady Vopálenské, rozené Truplové, byl dvakrát ženatý, poprvé s Marianou Kubšíkovou, podruhé s nějakou Dorotou a měli čtyři děti – Josefa *3.3.1739, Václava *27.9.1740, Kateřinu *28.8.1742 a Matěje *12.9.1745.
Ze zápisu v gruntovní knize vybíráme: „Léta Páně 1748 dne 25. Juny, poněvadž Jiřík Trupl skrz nemožnost na tom gruntu a spolu mlejně hospodařit, pročež z vůle a vědomí Milostivé vrchnosti dosazen jest na týž grunt neb mlejn, aby dokonce ke spuštění (tj. zkáze) nepřišel, mlynář Jan Točík, který sobě pozůstalou dceru po nebožtíku Mikoláši Truplovi pojal“. Nevíme jaké to byla „nemožnost“, skrze kterou Jiřík Trupl nemohl dál hospodařit, možná stáří, možná nemoc, ale když potom Jan Točík přebíral mlýn se všemi k němu patřícími poli, loukami a porostlinami, „žádný dobytek ani jiné hospodářské věci nevostaly“ a dokonce „na sebe převzal kontribučních a důchodcovských dluhů 38 zl. 30 kr.“ a ještě „chalupu Jiříkovi vystavil“.
Jan Točík, který r. 1748 převzal Truplův mlýn, pocházel z maršovského mlýna, jenž si stál velmi dobře, a proto si investici do zdejšího mlýna mohl dovolit. Asi byl také zárukou, že mlýn bude dobře klapat. Patřila k němu pila, olejna a stoupy a stále měl hodnotu 261 zl. 39 kr. Jan měl za manželku Anna Truplovou *kolem roku 1720, dceru zemřelého Mikoláše Trupla. V zápise se zavázal postarat také o vdovu Dorotu a všem „nápadníkům“ dle možnosti splácet jejich podíly až do výše 216 zl. 39 kr. Mezi těmi, kterým splácí, je i osm dětí po Václavu Truplovi na vedlejším mlýně (č.3) a děti předchozích majitelů mlýna. R. 1782 byla celá suma vyrovnána.
Z dětí Jana a Anny Točíkových známe Josefa *1745 – zemřel, Marianu *1746, Anna *1747? – r. 1767 se provdala za Matěje Stiechu z Opatova, Vojtěcha *1753, Kateřinu – r. 1774 se provdala za kantora z Vyskytné Františka Augustu, Václava *1759 a Dorotu *1766? – žila na mlýně ještě v r. 1787. Jejich synem byl i Jakub Točík *1756, kovář, který pak žil na kovárně v Opatově č.29 a č.15. Dne 14.1.1775 už byla matka Anna Točíková vdovou a do gruntovní knihy si nechala vtělit zápis, že mlýn a celé hospodářství odevzdá synu Vojtěchovi. Bylo to podmínkou svatební smlouvy, aby milíčovský poddaný Matouš Razima dal Vojtěchovi svou dceru Kateřinu za ženu.
Vojtěch Točík *9.2.1753 měl s manželkou Kateřinou Razimovou šest dětí – Antonína *1176, Josefa *21.2.1777, Terezii *16.12.1777, Jana *1779, Anna *1781 a Alžbětu *1783 (zemřela). Ve skutečnosti však Vojtěch pouze řídil hospodářství a mlýn do doby, než dospěje mladší bratr Václav. „Co Vojtěch administroval přítomné hospodářství od r. 1776 až do března 1782, tak všechno, co přijal, náležitě jest odvedl“, píše se v „porovnání a spolugruntovním zápise“ Václava Točíka mezi jeho matkou Annou, bratrem Vojtěchem a Jakubem a sestrami Annou, Kateřinou a Dorotou z 1.7.1782.
Z tohoto zápisu je také zřejmé, že celé stavení vyhořelo, Vojtěch už vše znovu postavil, takže celková hodnota mlýnské usedlosti nyní činí 329 zl. 25 kr. Z toho připadlo Vojtěchu Točíkovi 143 zl. 8 kr. za to, „co on na stavení vynaložil, když takové shořelo“. Výčet všeho, co musel nově pořídit a za jaké ceny, může být pro nás zajímavý: tesařům od díla 34 zl., zedníkům 7 zl. 15 kr., za klády Jonákovi do Zbilid 7 zl. 30 kr., za 8000 kusů šindele 26 zl., za hřebíky šindeláky 6 zl., za dříví 7 zl., za troje dveře truhláři do Rychnova 2 zl., za prkna rychtáři Jůzlovi z Mysletína 5 zl. 15 kr., témuž za trámy, krovy a klády 7 zl., za podlažní hřebíky 2 zl. 15 kr., dále platil za prkna, od dělání půdy, od dělání stoup, za cihly, od síně přestavění, za 8 háků a 6 železných prutů, za krajiny maršovskému mlynáři, za dřez a 1 náraz k olejně, za 2 násypky, za 1 nové pltě k olejně, za 4 nové misky do stoup, za 1 olejný plech, za nové kolo v olejně, od připravení hřídele, za novou lisici a od díla, za novou trubu do kamen a pod ní železo. Za „pohořelé obilí a mobiliář“, které požár zničil, bylo Vojtěchovi připočteno 21 zlatých, naopak mu byla odečtena „bonifikace 50 zl. za celou pohořelost, kterou Vojtěch obdržel“, a za prodané pohořelé dříví apod., takže nakonec na Vojtěcha připadla částka 114 zl.
Držitelem gruntu se tak r. 1782 stal Vojtěchův bratr Václav Točík, na kterého připadla částka 35 zl. 54 kr., stejná pro všechny sourozence i pro matku, o kterou se měl Václav až do smrti postarat. Sestry měly v dědickém podílu ještě po jedné krávě a vystrojení svatby, bratři pár volů a 1 krávu. Bratr Jakub už byl vyučen kovářskému řemeslu. Z nářadí Václav Točík převzal 2 vozy, 2 rádla, dvoje brány, 1 řetěz, 2 sekery, 1 pilu, 2 jednoručky, 1 železný sochor a 1 obruč, dále mlýnský kámen, troje vidle, 1 kopáč, 11 nebozezů, 1 vintovník, 12 dlátek, 1 hoblík, 4 řetízky a 1 kramli. Z obilí 14 měr na zimu vysetého žita, 12 měr ovsa, 1 míru pšenice a 3 míry ječmene.
Při mlýně o jednom složení se vynacházelo 27 strychů 1 věrtel orných polí, 8 strychů ladem ležící půdy a pastvin a luk na 2,5 vozu sena a otavy. Z vrchnostenských povinností měl každoročně platit a odvádět svatohavelský úrok 1 zl. 50 kr., za přádlo 30 kr., tenké lněné příze 2 libry, smržů 2 kopy, úročního žita 3 věrtele, popela prosívaného 2 strychy a „robotu vybejvat podle patentu“.
Václav Točík *19.7.1759 měl za manželku Alžbětu Norkovou *1762, dceru Vojtěcha Norka z nedalekého Norkova mlýna na levém břehu Jankovského potoka, a tedy už v katastru Vyskytné. Václava Točíka uvádí na mlýně i Josefínský katastr z r. 1785, patřilo mu v přepočtu 27 ha pozemků kolem mlýna i vzdálenější pole k Dudínu. Josefínský katastr už definitivně přiřkl tento mlýn k Opatovu.
Asi po 10 letech mlynaření a hospodaření začal Václav Točík odprodávat pozemky. V gruntovní knize Opatova je např. „Zápis Josefa Trupla č.3 na odkoupené pole Václava Točíka“ z 12.10.1793. Václav Točík odprodal pole zvané Jirákovské při dudínských hranicích o výměře 14 jiter 853 sáhů (8,2 ha) Janu Truplovi č.3 pro jeho syna Josefa Trupla za 200 zlatých v hotovosti a ještě dalších 40 zlatých proti kvitanci, „poněvadž on Točík skrz prvních 6 let, když on Trupl takové pole proti menším daním, než povinen byl, v užitku měl“. Podle zápisu se zdá, že Trupl užíval ono pole už dříve.
Zde je namístě poznámka k poli jménem „Jirákovské“, které je na starých katastrálních mapách z r. 1838 zachyceno už v katastru Dudína, podél samoty „Šeredovny“. Historik Josef Dobiáš v Dějinách Pelhřimova“ uvádí, že r. 1574 „konšelé pelhřimovští prodali vyskytenský grunt, který kdysi Šimek od Jana Kocoura koupil a patrně nechal zpustnout, Vávrovi Jirákovi z Polánek“. A podle dudínské gruntovní knihy má zápis na grunt (č.3) r. 1707 Pavel Sobotka a převzal ho po Vítu Jirákovi.
5.2.1796 byla v kanceláři panství ve Větrném Jeníkově uzavřena smlouva mezi Václavem Točíkem, mlynářem opatovským z jedné, pak mezi Pavlem Setničkou, nyní bydlícím ve vsi Zachotín, ze strany druhé“, o tom, že si vymění mlýny. Pavel Setnička měl svůj mlýn „tak nazvanej Pečskej neb Kamenolhotskej“ ve vsi Zahrádce na panství Kralovice a přenechával ho se všemi k němu patřícími pozemky, s osetím i se všemi ke mlýnu patřícími řemeslnickými potřebami za cenu 1 550 zl. konvenční měny. Václavu Točíkovi za jeho mlýn doplatil ještě 560 zl. Oba se také zavázali, že už od 1.2.1796 převezmou všechny povinnosti a břemena, která na jejich nové mlýny připadají.
Václav a Alžběta Točíkovi se počátkem r. 1796 z mlýna odstěhovali. Z dětí zde narozených se podařilo najít pouze syna Matěje, narozeného před r. 1787. Další syn Václav *1805 se už musel narodit v Jedlově, protože při sňatku 24.1.1830 je psán jako poddaný statku Mirošov a jeho otec Václav Točík jako „bývalý mlynář z Jedlova, nyní obcující na Norkově mlýně ve Vyskytné“ (odkud pocházela jeho manželka Anna). Ženich Václav Točík, krejčovský tovaryš, 25 let, si bral Kateřinu Šeredovou, 21 let dceru Tomáše Šeredy, činžovníka z Polánek a Alžběty Kosové z Častonína.
Rod Truplů a Točíků nyní vystřídal mlynářský rod Setničků (psáno i Seknička, Sednička, Světnička). Pavel Setnička (1750? - 1834) měl za manželku Annu Vopálenskou (1174? - 1852), dceru Jiřího Vopálenského z petrkovského mlýna. Sestra Pavla Setničky Kateřina, se provdala za mlynáře Josefa Kratochvíla na mlýn v Jedlově č.23. Takovéto sňatky mlynářských dětí byly tehdy obvyklé, takže mlynářské rodiny v bližším i vzdálenějším okolí byly navzájem příbuzné.
Pavel Setnička byl o čtvrt století starší než jeho manželka Anna, ale zřejmě se ženil pozdě, protože jsme žádné údaje o předchozím manželství nebo dětech nenašli. Z dětí s Annou jsme našli pouze dceru Magdalenu *17.3.1803 (zemřela) a syna Josefa *1809. Pokud měli další děti, zemřeli po narození, protože v tzv. Velikonočních seznamech vyskytenské fary jsou každoročně zachyceni pouze Pavel a Anna Setničkovi se synem Josefem. Ani při předání mlýna synu Josefovi se o žádných sourozencích nemluví. Zato u nich pracovalo hodně čeledě – pohůnek, paska, pacholci, děvečky a od r. 1821 je vždy vypisována i nějaká podružská rodina v pazderně (v letech 1821 – 1825 Ondřej Štěpán s manželkou Rozinou Šeredovou a dětmi, po r. 1836 Jakub Straka s manželkou Veronikou Palánovou z Jankova). R. 1827 se sem přistěhoval i otec Anny, vdovec Jiří Vopálenský, bývalý mlynář petrkovský. Přišel sem s dospělými dcerami Rozinou, Kateřinou, Lídou a Veronikou, některé se provdaly, další tu zůstaly do stáří, jistě jako významná pomoc pro hospodářovu rodinu. Obě rodiny Setničků i Vopálenských se hlásily ke katolické víře.
R. 1834 mlynář Pavel Setnička ve věku 84 let zemřel. Podle „dědičné pořádnosti“ po Pavlu Setničkovi, vložené do gruntovní knihy Opatova 7.6.1836, převzal rustikální mlýn o 1 složení a 1 olejně syn Josef Setnička. Vše bylo oceněno na 1321 zl. 48 k., z toho však na nastupujícího Josefa byla přenesena povinnost zaplatit dluh 1000 zl. Karlu Formanovi do Ústí. Ke mlýnu patřilo 10 jiter 461 sáhů polí, 3 jitra 562 sáhů luk, 8 jiter 829 sáhů pastvin a 9 jiter 1070 sáhů lesa. Povinnosti vůči vrchnosti zůstaly obdobné, robota potažní čítala 88 ¾ dne a robota ruční 6 ½ dne. Nový hospodář se musel postarat o matku, jak bylo v tu dobu obvyklé.
Josefa Setničku uvádí i stabilní katastr Opatova z r. 1838 s množstvím pozemků. Právě tady začala vyměřovací komise stabilního katastru přidělování parcelních katastrálních čísel, která platí dodnes. Domovní číslo 2 zůstalo stejné jako v josefínském katastru, nově začaly být označovány stavební parcely a pozemkové parcely dostaly jiná katastrální čísla. Takže obytné a hospodářské budovy dostaly přiděleno číslo stavební parcely 1 a Setničkova pazderna směrem ke mlýnu č.3 byla vyznačena na stavební parcele č.2. Naopak při udělování katastrálních čísel pozemků tady komise končila, takže jejich 35 pozemkových parcel dostalo katastrální čísla mezi 771-866.
V indikačních skicách z r. 1838 je mlýn zakreslen jako usedlost o dvou pořadích a na stejných základech jako nyní. Jedno pořadí je vybarveno červeně, tj. bylo zděné. Jde o kolny a chlév přes dvůr. Druhé pořadí je vyznačeno žlutě, tj. bylo dřevěné. Jde o obytné stavení s mlýnicí a na ně navazující chlévy. Podle současného stavu se zdá, že nejspodnější část mlýnice zapuštěná v zemi byla kamenná a její obvod tvořil základy pro nadzemní obytnou a mlýnskou část. Pod obytným stavením se dosud nachází i klenutý kamenný sklep. Samozřejmě i v roubené části bylo kamenné ostění dveří nebo kamenné žlaby pro dobytek. Sousední mlýn Horní Trup č.3 byl na mapě z r. 1838 vybarven žlutě, tj. byl ještě celý dřevěný.
Josef Setnička *1809 se r.1839 oženil s Marií Koubkovou *1819, dcerou Josefa Koubka z Dudína č.36. Měli pouze dva syny: Josef *4.11.1840 – převzal mlýn, osud Františka *1844 neznáme, ale ještě r. 1864 ve svých 20 letech žil na mlýně. Také tito Setničkovi měli ke mlýnu velké hospodářství a k tomu čeládku. V jejich pazderně žila rodina Františka Kokeše *1808 s manželkou Annou Rychetskou z Dudína *1814 a dětmi – Františkem *1831, Kateřinou *1836, Josefem *1839, Matějem *1844 a Janem *1848. Nacházíme je tu ještě v r.1864, kdy už starší Kokešovy děti odešly do služby do světa.
O této době na mlýně zaznamenala vyprávění Josefa Setničky *1876, tak jak on je slýchal od svých předků, Milada Vopálenská, rozená Truplová, ze sousedního mlýna č.3: Když prý Setničkovi získali mlýnskou usedlost od Točíka koupí, byla krajina samé křoví a kámen, které pak stahovaly dvěma páry volů na kazy. Také se hlavně zaměřili na výrobu lněného oleje, který zpracovávali pro celé okolí a přebytek prodávali obchodníkům do Prahy. Zpět vozili z Prahy zdejším obchodníkům různé zboží a z toho měli velký zisk. Také tehdy formanili. Peníze ukládali do přestavby mlýna. K velké přestavbě celé usedlosti došlo kolem r. 1800. Na jedné lomenici býval letopočet 1800, na druhé 1802, na kamenném futře u síně také rok 1800, nad dveřmi pražírny rok 1805. Ve mlýně se prý nacházel kámen s letopočtem 1654, v základech mlýnského složení byl vyryt letopočet 1752 a nad pecí olejny rok 1849. Při tomto mlýně byla prý poslední olejna v okolí, lisovalo se lněné semeno, řidčeji mák. K zařízení olejny patřil lis, stoupy, pařící pec, kastroly a další potřebné nádobí. V dávné minulosti tento mlýn vyhořel a 20. května 1920 ho téměř smetla z povrchu zemského velká povodeň. Jankovský potok prý býval dříve hodně divoký a jeho rozvodnění přinášelo zkázu.
Opatovský řídící Václav Melichar zaznamenal do časopisu Zálesí (roč. VII, 1925/26), v článku „Olejárny na Zálesí“ tento popis Setničkovy olejny i s nákresy: „ U p. Setničky, po doškách U Dolního Trupla, se donedávna vyráběl ze semene olej všeho druhu: lněný, makový, řepkový, luštincový a bukvicový. Postup výroby pokusím se stručně povědět. Suché semeno se zčásti utlouklo ve stoupách, pak se pražilo na silném plechu na plotně, načež se rozpařené tlačilo v dřevěném lisu. Olej kapal do nádoby. Vytlačené semeno se nazývalo záboj a upotřebilo se pro dobytek při krmení. Olej se měřil tzv. pudláčkem, dřevěnou nádobou o širším spodku a užším vrchu. Pudláček obsahoval asi 10 litrů. Jedna míra dobrého semene dala vždy pudláček oleje.
Pražírna Josefa Světničky byla postavena r. 1805. Spodek jest zděný, vpředu dole má popelník a nad ním dvířka k přikládání topiva. Na zdivu je umístěn nahoře silný plech, na němž se pražilo semeno. Poněvadž při pražení se musí semenem neustále míchat, postavily se po stranách kamenné hranoly, aby se semeno nerozhazovalo. Vzadu ve zdi je zasazena kamenná deska s letopočtem 1805.
Rodina Setničkova je dlouholetým držitelem této usedlosti a zabývala se výrobou oleje od nepamětných dob. Již tak činil v 18. st. praděd nynějšího majitele Pavel Setnička, po něm v 19. st. Josef Setnička, pak jeho syn Josef, otec dnešního držitele. Škoda, že povodeň, která překvapila v r. 1920, zničila část stavení i zařízení olejárny. Od té doby Josef Setnička nepracuje v olejárně a živnost odhlásil. Praděd i děd nynějšího majitele zabývali se výrobou velmi pilně a vozili olej koníkem až do Prahy. Pozdější majitelé vyráběli olej pro svou vlastní spotřebu a pro spotřebu svých sousedů a obyvatel okolních vesnic. Od záboje z 1 kastrolu platívalo se 6 až 7 krejcarů, později až 10 krejcarů. Olej se upotřebil na fermeže, k smažení koblihů, jako omastek a přepalovaný jako dobrý lék na spáleniny.“
R. 1886 byl jako majitel mlýna a zemědělské usedlosti do pozemkové knihy zapsán Josef Setnička *4.11.1840. K mlýnské usedlosti tehdy patřilo 31 jiter 1270 sáhů pozemků (18,1 ha). Jeho manželka byla Anna Koubková *20.2.1851, dcera Václava Koubka čtvrtláníka z Dudína č.36 a Anny dcery Jakuba Zápotočného z Dudína č.10. Měli šest dětí.
Dcera Marie *23.7.1874 se r. 1893 provdala za Josefa Háka, rolníka ve Služátkách.
Syn Josef *24.8.1876 – převzal mlýn.
Dcera Anežka *18.9.1878 se r. 1899 provdala za Františka Šafaříka, řezníka z Humpolce.
Syn František *15.8.1882 – jeho osud neznáme.
Syn Bedřich *4.7.1884 – zemřel r. 1885.
Dcera Josefa *21.3.1886 měla za svobodna syna Karla *2.4.1908, který byl dororce u finanční stráže a po válce se s manželkou Anežkou odstěhoval na Slovensko. Josefa Setničková se r. 1912 provdala za listonoše ve Vyskytné Josefa Štěpána č.14, tam se jim r. 1915 narodil syn Josef Štěpán.
Při vodoprávním řízení 15.6.1891 byl sepsám protokol v němž o olejně není ani zmínky a je podán tento popis: „Mlýn č.2 v Opatově, tzv. Dolní Truplový mlýn, má jedno mlýnské složení a čtyři stoupy na kroupy. Celkem má dvě vodní kola na vrchní vodu, z nichž horní mlýnské má průměr 2,85 m a šířku 0,48 m. V mlýnské nádržce před mlýnem jest jalový splávek 2,20 m široký s hradícími prkénky 40 cm vysokými. Na začátku mlýnského náhonu jest v potoce hradící stavidlo 2,25 m široké a 27 cm vysoké od prahu. Fixní bod byl zasazen při břehu vodní nádržky na č. Parc. 778 ve vzdálenosti 10,05 m od rohu stájí a kolmo 8,80 m ode zdi zahrádky. Sestává se z kamenného sloupce, na jehož povrvhu jsou vytesána písmena J.S. 1891, tento povrch (hlava) zbačí kontrolní bod. Vodní cejch nebylo třeba stanovit.“
R. 1905 převzal mlýnskou usedlost syn Josef Setnička *1876 po sňatku 28.11.1905 s Marií Sankotovou *23.1.1883 dcerou Jana Sankota a Marie Urbanové, rolníků z Častonína č.5. K mlýnské usedlosti patřila stejná výměra jako za jeho předchůdců, z dobytka chovali 2 koně, 2 voly, 7 kusů hovězího dobytka, 3 prasata a 50 slepic. Podle sčítání z r. 1910 byly v č.2 dva byty. V jednom bydlel mlynář s rodinou a svobodná služka Anežka Neckářová, v druhém (zřejmě v bývalé pazderně) rodina Dvořákova vypomáhající v polním hospodářství. Tuto rodinu tvořili staří rodiče Josef a Kateřina Dvořákovi, jejich ženatý syn Josef s Anežkou a dětmi, všichni byli příslušni domovskou obcí do Zachotína.
Právě za těchto hospodářů postihla mlýn velká povodeň na jaře 1920. Zničila obytné stavení a poškodila i mlýnské zařízení. Zdá se, že mlýn už nikdy nebyl obnoven, neuvádí ho (ani olejnu nebo krupní stoupy) žádný přehled mlýnských zařízení po r. 1920. Majitelé se zaměřili hlavně na hospodaření. Pravděpodobně tehdy byl na místě zničených dřevěných chlévů, navazujícíhc na obytné stavení, postaven nový velký zděný a klenutý chlév pro dobytek s dostatečně velkou půdou pro uskladnění sena a obilí.
Známe tři děti Josefa a Marie Setničkových.
Syn Josef *17.9.1907 – převzal usedlost.
Syn Jan *6.6.1912 se r. 1938 oženil s Marií Miksovou, dcerou Josefa Miksy rolníka v Šimanově č.48 a Marie Holubové ze Šimanova č.16. V rámci osídlování pohraničí se po válce odstěhovali na Chebsko.
Syn Jaroslav *? se r.1938 odstěhoval na Táborsko.
Podle smlouvy postupní z 20.11.1948 získal právo vlastnické k zemědělské usedlosti syn Josef Setnička *17.9.1907. Narodil se s menší tělesným postižením a zůstal svobodný. Jeho bratr Jan Setnička pracoval manuálně na jiných mlýnech a původně myslel, že mlýnská usedlost s hospodářstvím připadne jemu. Když se tak nestalo, odstěhoval se po válce do pohraničí. Po založení JZD na Polánkách byl do zdejšího chléva ustájen svedený dobytek a krmičem se stal Josef Setnička. Po zrušení zdejšího kravína dojížděl Josef Setnička do práce do Malého Beranova a pak do Velimi (okr. Kolín), kam se nakonec odstěhoval. Dlouhodobě neopravované stavení se postupně změnilo v ruinu.
Jako důchodce ve Velimi nabídl Josef Setnička r. 1972 pozemky patřící k č.2 československému státu, tedy JZD. A začal jednat o prodeji stavení. R. 1973 koupili obytné a hospodářské budovy (stav.parc. č.1 a č.2) se třemi díly přiléhajících pozemků manželé Karel a Jana Stodolovský z Jihlavy...
