Komínský mlýn

Záznam brněnské pamětní knihy z 3. května 1361 uvádí, že před městskou radu předstoupil Václav z Tišnova a ukázal listinu, jíž kdysi Mikuláš Swerczer určil věno a svatební vyrovnání, týkající se jeho syna Václava a nevlastní dcery Sofie. Václav z Tišnova nyní žádal, aby Sofiino věno bylo chráněno a nedáváno všan nárokům věřitelů, neboť dříveřečený Mikuláš všechny dědičné statky Václava a jeho sourozenců osvobodil od záruky věnného vyrovnání s výjimkou majetků v Komíně, totiž poplužního dvora, mlýna, lesa, vinice a podseníků se všemi právy a příslušenstvím ve vsi a na polích. Uvedené statky totiž byly dány Sofii do zástavy v hodnotě tří set hřiven jejího věna. [Komín v historii, s. 60-61]

Život Komína a jeho ekonomika byla již v té době úzce svázána s hospodářskou strukturou Brna. Majetky brněnských měšťanů v Komíně však nebyly svobodné, šlo o statky purkrechtní, tzn. spadající pod pozemkovou vrchnost vesnice, tedy tišnovský klášter.

Ze 27. července 1497 je zachováno svědectví Václava Kolera, komínského faráře Beneše a Kryštofa Naczka o odkazu Jakuba Šimka. Ten na smrtelné posteli poručil všechen svůj majetek strýci Ondřejovi, proboštu tišnovského kláštera. Jakubova matka a její muž Petr s odkazem souhlasili, brněnská městská rada jej však neuznala, protože nebyla respektována dědická ustanovení krále Vladislava II. 18. května 1498 pohnal Jan z Komárova měštku Dorotu Šimkovou ze 400 zlatých, "že drží mlýn blíž Komína ležící, kterýž jest příslušel sirotkóm Šimkovým, ješto já k tomu mlýnu lepší právo mám dáním královským nežli ona, a toho mi postúpiti nechce". Majetkem odkazovaným nebožtíkem Jakubem byl komínský mlýn a některé další části, podle dědického práva připadly nakonec jeho matce. [Komín v historii, s. 66-68]

Mlýn se opět připomíná 28. září 1515, kdy abatyše Kateřina Hanková, převora Apolonie a převořiše Barbora a celý tišnovský konvent prodaly "mlýn svuoj vlastní a dědičný a nikterakž nezávadný se vším příslušenstvím ve vsi naší Komíně u Švarcavy řeky ležící opatrnému muži Jiříkovi, ženie a dietom neboli potomkóm ... za 400 kop míšeňských v bílých penízích". V hotovosti brněnský měšťan Jiřík složil 80 kop a pak měl splácet každý rok na sv. Václava vždy 20 kop. Ze mlýna měl dále odvádět 2 vídeňské hřivny platu ročně, jednu na sv. Václava a druhou na sv. Ducha, a to tak, že měl sám peníze do kláštěra přinášet. Robotovat měl ze mlýna tolik, co ostatní sedláci v Komíně. [Komín v historii, s. 68]

Podle trhové smlouvy ze 17. března 1597 prodal brněnský měšťan Jakub z Hochtu mlýn v Komíně získaný jako dědictví po manželce předchozího majitele měšťana Václava Roučky urozenému vladykovi Václavu Lhotskému ze Ptení za 4000 zlatých v hotovosti (4000 zl. = 400 míšeňských kop). Po smrti Václava Lhotského (kolem roku 1600) byl mlýn postoupen do dražby a 28. září 1601 jej koupila Eliška Folgenhonka, vdova po Václavovi, za 3000 zlatých. K mlýnu tehdy patřilo vlastní stavení, struha (náhon) vedoucí od stavu nade mlýnem, zahrada, dva lány polí, louky a kus lesa. Eliška se zanedlouho opět vdala a mlýn, tentokrát poprvé nazývaný svobodný, zapsala svému novému manželovi Matyáši Jelitovskému z Jelitova, který 12. února 1602 od zemského sněmu obdržel inkolát a od té doby se píše "na mlýně v Komíně". [Komín v historii, s. 71]

21. července 1621 byla uzavřena za zprostředkování Františka kardinála z Ditrichštejna smlouva, jíž Matyáš Jelitovský z Jelitova prodal se svolením kláštera tišnovského "mlejn svůj svobodný ... na gruntech velebné panny ... abatyše" ležící, s pěti koly (složeními) - třemi moučnými, jedním na kaši (jáhly) a stoupou, se všemi svobodami, stavem, náhonem, dvorem, koňmi a dobytkem, zahradou, štěpnicí, 2 lány rolí a lukami za 5500 zlatých moravských Tomáši Luttringovi, rektoru brněnských jezuitů. Mlýn zřejmě nebyl skutečně svobodný, pouze byl osvobozen od robot. [Komín v historii, s. 77-78] Zdá se však, že nesolventní jezuité zaplatili jen 500 zlatých, zbylé částky se Jelitovský v březnu 1623 zcela vzdal a ponechal si jen 30 zlatých ročně jako doživotní rentu. [Komín v historii, s. 85]

Patrně v tomto období, tedy někdy na začátku třicetileté války, byl ve mlýně ukryt poklad, který byl objeven 24. ledna 1947 při bourání staré budovy mlýna. Dělníci při demoličních pracech objevili uvnitř budovy mezi zdí a klenbou džbánek, který obsahoval nejméně 178 kusů mincí. Nejstarší uloženou mincí byl wüttemberský groš Bedřicha I. z roku 1595. Nejmladší pak byly moravské šedesátníky a rakouský dvanáctník z roku 1621. [Komín v historii, s. 85]

V letech 1674-1692 při komínském mlýně fungovala papírna. V Brně byla do třicetileté války jediná - augustiniánská na Dornychu - a ta vzala za své během švédského obléhání. Brno tedy dováželo papír z Březové, kde pracoval Tobiáš Fetschker. Jeho bratr Martin se obrátil na jezuity, kteří mu na jaře roku 1674 postavili papírnu ze stájí a čeledníku při komínském mlýně. Papírna však nebyla příliš rentabilní a patrně již v roce 1692 definitivně zanikla. [Komín v historii, s. 92]

Po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. připadl komínský mlýn se statkem nově zřízenému studijnímu fondu, který měl usnadnit rozsáhlou reformní činnost osvícenského státu v oblasti školství. Z tohoto fondu mlýn získal v dražbě Antonín Špaka za sumu 1516 rýnských s roční činží 400 zlatých. Mlýn měl pět složení a náleželo k němu přes 31 měřic polností. [Komín v historii, s. 102-103]

V roce 1777 byl mlýnský statek rozdělen na základě tzv. raabizace, část připadla panství Řečkovice a část půdy byla odprodána do Bystrce a Jundrova. [Komín v historii, s. 103] Mlýn se dvěma domy patřil k řečkovickému panství, do roku 1826 v majetku studijního fondu, později byl v držení Josefa Schindlera, kterému patřilo i Královo Pole. [Komín v historii, s. 107-108]

Na začátku 50. let 19. století postihlo Komín několik větších živelních pohrom. 21. dubna 1851 zasáhla obec velká povodeň, která způsobila velké škody. 21. září téhož roku pak vypukl v blízkosti mlýna a hospody velký požár, při němž shořelo několik domů. Další požáry vypukly následujícího roku 1852, a to 25. srpna a 13. září. Jak se ukázalo, požáry založil úmyslně voják Jan Kráseňský, tou dobou na dovolené. Roku 1855 pak Komín postihla epidemie cholery. Další povodně pak přišly v letech 1857 a 1858. Během prusko-rakouské války roku 1866 do Komína vojáci přinesli choleru. [Komín v historii, s. 114-116]

Ani počátek 20. století se v Komíně neobešel bez závažných událostí. Velká jarní voda 12. března 1901 strhla stav u mlýna. Již předtím byla povodní stržena důležitá lávka směrem k Jundrovu. O několik let později, v roce 1907, se ve mlýně definitivně přestalo mlít. [Komín v historii, s. 125-126]

Po povodni v roce 1901 prodal poslední komínský mlynář Alois Gottwald akcie svého mlýna bystrckému mlynáři Schargonovi. Alois Gottwald zemřel roku 1907. [Komín v historii, s. 329]

Počátkem roku 1923 byl Komín elektrifikován a ve stejné době koupil komínský mlýn od bystrckého mlynáře inženýr Rudolf Petr, který dal opravit a zvýšit stržený jez, upravil náhon a vedle mlýna zřídil malou vodní elektrárnu vybavenou vodní turbínou, která zásobovala elektrickou energií mimo jiné Petrův bystrcký mlýn. [Komín v historii, s. 155-156, 329]

Byla osazena dvěma horizontálními Kaplanovými turbínami (2x 100 kW) od firmy Storek Brno s řemenovými pohony na dva horizontální synchronní generátory BEZ Bratislava, každý o činném výkonu 106 kW. Návrhový průtok jedné turbíny je 4,7 m³/s při využitelném maximálním spádu hladin 3,2 m. [Encyklopedie Brna]

1930 Ing. Rudolf Petr, elektrárna

Během války se mnoho komínských občanů zapojilo do odboje. Odbojová organizace Obrana národa měla v Komíně od počátku své existence v červenci 1939 značné množství členů. Komínští odbojáři se snažili zabezpečit zbraně pro případ otevřeného vystoupení proti okupantům. V létě roku 1939 založili v elektrárně tamní zaměstnanci elektromontéři Bohdan Klatovský a Břetislav Krejza skladiště zbraní (převážně kulometů), které spolu s dílovedoucím Janem Andělem ukrývali. V prosinci 1939 však byli všichni tři zatčeni a gestapo vypátralo část ukrytých zbraní, které manželky odbojářů naházely do náhonu elektrárny. V roce 1942 byli u soudu ve Vratislavi odsouzeni k deseti resp. šesti letům vězení. Ani jeden z nich se však nedočkal. [Komín v historii, s. 188-189]

Celý komplex staveb komínského mlýna byl zbořen nedlouho po válce roku 1947, mlýn musel ustoupit nově budované výpadovce k brněnské přehradě a tramvajové trati do Bystrce. [Komín v historii, s. 76, 330]

Dílčí rekonstrukcí prošla elektrárna v roce 2007, kdy bylo původní soustrojí č. 2 o výkonu 100 kW vyměněno za nové soustrojí s horizontální kolenovou Kaplanovou turbínou od firmy Hydrohrom. Nový turbogenerátor disponuje výkonem 140 kW. [Encyklopedie Brna]

V roce 2014 proběhla generální rekonstrukce MVE, při níž bylo také mj. provedeno: oprava vnitřního zázemí, zabezpečení vysokého napětí a zřízení trafostanice, výměna sociálního zázemí, oprava poškozených částí betonových stěn náhonu a osazení limnigrafické latě na levou zeď náhonu, oprava zdi v jalové propusti, oprava poškozené nábřežní zdi, svahů koryta, došlo i ke zvýšení nábřežní zdi o 1,2 m atp. [Encyklopedie Brna]