Marasův mlýn; Marassenmühle

S mlynářem Mrázkem, po kterém byl mlýn pojmenován, se setkáme v urbáři panství Bezdružice k roku 1569.

V soupise poddaných podle víry z roku 1651 je na tomto mlýně zapsána mlynářka Eva Marassin, vdova, stará 50 roků. S ní zde žili synové Geörg (27 let), Hans (25 let), Nicolaus (23 let), Mathieg (21 let) a dcera Eva (18 let).

Tereziánský katastr z roku 1714 zde uvádění mlynářku Dorotheu Kaiserin.

1741 Josef Kaiser

1770-1780 Matěj Röhling (Röhlig, 12.5.1749-1822), syn Jana Jiřího Röhlinga ze Zaječího mlýna

V roce 1804 zde hospodařil Josef Röhlich s manž. Kateřinou, ke mlýnu držel daňově zatížené rustikální pozemky. Mlýn měl 3 moučná složení a pilu, ležel na středně stále vodě. Mlynář platil ročně bezdružické vrchnosti 10 zlatých a 20 krejcarů, a dále 36 krehcarů tzv. kapaunergeldu a odváděl 1 věrtel a 2 žejdlíky pšenice.

Dne 9. 11. 1845 měl svatku Josef Röhlich, syn zemřelého předchozího mlynáře, věk 34 let, s Annou Wuschekovou.

František Vojtěch Röhlig (1840-30.7.1903)

V roce 1877 byl u mlýna zasazen vodní cejch a vodní dílo bylo zapsáno do vodních knih. Jako majitel byl uváděn Franz Röhlich. Mlýn měl tehdy 4 vodní kola, 3 poháněla mlýnská složení a 1 pilu. Mlýnský náhon sloužil současně k zavlažování okolních luk.

syn Vojtěch Röhlig, (1870-19.3.1910), 1904 mlýn prodal a 1905 koupil hostinec v Šípině

Po Röhlichových přišli 1903 na mlýn Hlaváčkové. Dle sčítání obyvatel v roce 1910 byl majitelem mlýna Franz Lawatsch (Hlaváček) , narozený roku 1875, s manželkou Marií a dcerou rovněž Marií. Ve mlýně žil ještě další mlynář Paul Winterstein a čtyřčlenná rodina Schermů, kteří zajišťovali zemědělské práce.

Rodina Franze Lawatsche zde byla i dle sčítání obyvatel z roku 1921. Jako další mlynář zde vypomáhal Johann Karnoll.

V letech 1924 – 1926 prováděl Franz Lawatsch velkou přestavbu mlýna. Na místě staré přízemní  mlýnice s klasickým složením postavil novou budovu s uměleckým složením na 4 pracovních podlahách. Původní stará 3 vodní kola nahradil novým jedním kolem na vrchní vodu. Stavbu si objednal u firmy Hacker a Bayer ze Stříbra. Byl osazen nový vodní cejch. Kolaudace proběhla v dubnu 1926.

V roce 1930 zde byl stále uváděn Franz Lawatsch.

František Lawatsch byl majitelem mlýna až do odsunu německého obyvatelstva v letech 1945-1946. Po odsunu německých majitelů byl mlýn sice osídlen, noví osídlenci však nehospodařili dobře. V srpnu 1946 byl mlýn přidělen národnímu správci JUDr. Jiřímu Uhlířovi a jeho manželce Jindřišce, jejich společnicí v přídělu mlýna byla Marie Kroftová z Pernarce. Noví majitelé se na mlýně nezdržovali, dosadili sem Němce Rudolfa Königsmarka, který zde mohl zůstat, protože žil ve společném manželství s Češkou. Ten se měl o hospodaření starat za měsíční plat 4 000 korun a deputát. Když náhle zemřel JUDr. Jiří Uhlíř, požádala společnice Marie Kroftová o vyúčtování hospodaření a mlýn opustila.

18. 11. 1947 převzal mlýn volyňský Čech Vladimír Veselý, ten však v roce 1948 odešel na Bílý mlýn do Kyjova u Plané.

24. 12. 1948 byl mlýn přidělen dalšímu osídlenci. Byl jím Josef Šleis původem z Dobříkova u Kdyně. Po příchodu nakoupil koně a dobytek, avšak brzy žádal o přidělení nějakého lepšího statku nebo o možnost přestavby mlýnice na obytnou budovu, neboť do obytné budovy špatnou střechou zatékalo. Přestavbu mu mohla být povolena teprve po vyjádření lidových orgánů a ONV, ten ji zařadil do pětiletého plánu výstavby. Šleis ztratil trpělivost, rozprodal část dobytka a 20. 11. 1950 ze mlýna odešel.

V roce 1950 proběhla likvidace zařízení mlýn, část byla odvezena na mlýn do Pavlovic, zbytek byl odvezen so sběrných surovin.

Na leteckém snímku z roku 1952 budovy mlýna ještě stály. 22. 1. 1953 zažádal MNV Dlouhé Hradiště o demolici mlýna pro potřeby obce a jejích obyvatel. Výměr na demolici hospodářské části byl vydán 10. 2. 1954. Přednostní právo na materiál ze mlýna měla dle ONV ve Stříbře zemědělská družstva, přičemž o objekt si již zažádala Strojní traktorová stanice v Okrouhlém Hradišti, která 29. 5. 1954 požádala o rozšíření demolice na celý mlýn. Není známo, kde nakonec materiál z Marasova mlýna skončil.