Radonický mlýn

Nejstarší historická zmínka o radonickém mlýně se objevuje počátkem 18. století. V roce 1713 je radonický mlýn s pilou a valchou uváděn ve fasi tereziánského katastru.

1721 koupil František Kacerovský ze mlýna v Malechově za 200 zl. a roční plat 10 zl.

V roce 1756 se Radonice nakrátko stávají centrem samostatného statečku, který vlastnil Josef Jáchym Schmidgräbner z Lusteneggu. Tehdy měl mlýn dle tereziánského katastru 2 kola, stoupu, pilu, byl v nájmu mlynáře a ležel na nestálé vodě. Na mapě I. vojenského mapování je označen jako Stramek m.- snad Šrámkův mlýn dle některého z bývalých mlynářů.

Stabilní katastr z roku 1838 zaznamenává nespalnou čtvercovou budovu s jedním kolem. Naproti ní při náhonu stával menší dřevěný objekt s vodním kolem, který můžeme považovat za katr, jež se na tomto místě udržel až do 2. poloviny 20. století. Naproti mlýnu přes vodu stávala další dřevěná budova, která mohla původně patřit ke mlýnu, dnes však tvoří samostatné popisné číslo.

1838 Matěj Pavlík

Ve 2. polovině 19. století byl mlýn rozšířen k jihu o obytnou část a doplněn druhým vodním kolem.

Sčítání obyvatel 1869 – majitelem mlýna je Jan Konáš ( *1817 Radonice ), nepocházel z mlynářské rodiny. Jediný Konášův syn se dal na duchovní dráhu a proto mlýn přešel na mlynářskou rodinu Blahů.

V roce 1876, kdy mlýn vlastnil Václav Bláha, je ve vodní knize popisován jako mlýn o dvou složeních. Měl tehdy 3 kola na vrchní vodu. První korečkové kolo o průměru 3,44 m a šířce 0,73 m pohánělo první složení. Druhé složení bylo poháněno dalším kolem stejných rozměrů. Třetí kolo o průměru 2 m, široké 1 m pohánělo pilu na řezání prken. V uvedeném roce byl u mlýna zasazen vodní cejch.

Sčítání obyvatel 1880 – Václav Bláha ( *1845 Koloveč ).

Od rodiny Blahů –Bláhů, kteří se vystěhovali do Ameriky, získal mlýn Josef Schödlbauer – Šedlbauer (*1864 Chodká Lhota ), syn mlynáře z Maškovic mlýna u Loučimi.

Sčítání obyvatel 1890 - Josef Schödlbauer – Šedlbauer (*1864 Chodká Lhota ). Stejný majitel vlastní mlýn a pilu i podle sčítání obyvatel v roce 1900.

Dle zápisu ve vodní knize oznámil v dubnu 1904 mlynář Josef Schödlbauer, že hodlá dvě vodní kola nahradit Francisovou turbínou s vodorovnou hřídelí. Strojní vybavení se mělo skládat z obyčejného českého složení, jednoho francouzského složení a dvou válcových stolic. Dle zápisu z 10.8.1904 však nově vybudovaný mlýn vyhořel, zanedlouho byl však opět uveden do provozu. Po požáru v roce 1904 byl mlýn výrazně přestavěn. Zůstala patrně jen návodní strana mlýna a části zdiva mlýnice. Mlýn tvořila obdélná přízemní budova.

Sčítání obyvatel 1910 - Josef Schödlbauer - Šedlbauer (*1864 Chodká Lhota ).

Sčítání obyvatel 1921 - Josef Schödlbauer - Šedlbauer (*1864 Chodká Lhota ). Syn Václav se v letech 1910 -1913 vyučil v Domažlicích mlynářskému řemeslu a posléze převzal mlýn. Nebyl však pouze mlynářem, v letech 1932 – 1936 zastával i funkci radonického starosty. 

Seznam a mapa vodních děl Republiky československé 1930: Zubřina – Radonice 47 – Josef Šedlbauer – mlýn a elektrárna – 1 turbina Francis – 0,360-3,6-12,8.

V roce 1934 byl dokončen výminek a chlévy situované nalevo od vjezdu do dvora, který na zbývajících stranách uzavíraly stodoly a stáje.

Až do roku 1947 se mlýn skládal z obdélné přízemní budovy, jejíž pravou část vyplňovalo mlýnské zařízení a levou obydlí mlynáře. V tomto roce se Václav Šedlbauer rozhodl k zásadní přestavbě a modernizaci mlýna. Plán mlýna se zařízením datovaný do 12.3.1947 vypracovali konstruktéři Továrny mlýnských strojů a staveb mlýnů, národní podnik Pardubice. Mlýnice byla zvýšena o 3 patra. Cihelné zdivo novostavby však zůstalo neomítnuto a výrazně se liší od staršího přízemního zdiva mlýnice, které je vyzděno z lomového kamene. Vnitřní dřevěné konstrukce mlýna byly v roce 1947 zcela dokončeny.

Nákladná přestavba mlýna se však mlynáři nevyplatila. Ještě v roce 1950 získal sice povolení k užívání Francisovy turbíny o výkonu 13,50 HP, avšak zakrátko poté byl mlýn zastaven a uzavřen. Určitou dobu byl ještě využíván JZD, samozřejmě bez náležitých oprav a údržby.

Dnes je objekt v majetku dědiců mlynáře Šedlbauera. Zachováno je dobové zařízení, zmizela pouze jedna válcová stolice. Na firemních značkách umístěných na jednotlivých strojích je patrné znárodnění podniku Prokop v Pardubicích. Na některých strojích je: Stavba mlýnů, továrna na stroje Jos. Prokop synové Pardubice, Čechy. Jinde je již napsáno Prokop národní podnik Pardubice, ČSR. Zachovány jsou betonové vantroky se zbytky turbínové kašny.