Obří mlýn; Riesenmühle

Mohutná vodárenská věž pochází z 18. století. Zděná konstrukce věže čtvercového půdorysu je zčásti omítaná. Zastřešení v podobě valbové střechy nese pálenou krytinou. Věž sloužila k shromažďování vody kvalitního minerálního pramene, užívaného v místních lázních.
Na území dnešní Lahoště vyvěral dávno před příchodem prvních obyvatel silný minerální pramen obdobného složení jako v nedalekých Teplicích. Síla a vydatnost pramene byla taková, že nejpozději od raného novověku poháněl vodní mlýn (27–42 litrů za vteřinu). V 18. století nechali majitelé panství, duchcovští Valdštejnové, postavit u pramene kamennou věž, ze které vedlo potrubí do lázní v tzv. Gränzu (dnes zdevastovaná skupina domů na výjezdu z Duchcova na Teplice, před dnešní železniční zastávkou). V obecnou známost pramen vešel paradoxně kvůli katastrofě, která ho prakticky zničila. Od června 1878 jeho vydatnost klesala, až při průvalu na nedalekém dole Döllinger 10. 2. 1879 zcela zmizel. Při následných pracích, které z prameniště učinily sledovací bod stavu teplických pramenů, byl v lednu 1882 nalezen tzv. Duchcovský poklad, soubor přibližně 1600 kusů bronzových artefaktů, který sem uložili jako obětinu dávní Keltové. Vodárenská věž nejpozději od průvalu svému účelu neslouží. S výjimkou přízemí, které funguje jako sklep sousedního domku, je prázdná. Nedávno obdržela novou střešní krytinu. Jižně od ní najdeme moderní zařízení pro udržování hladiny pramenů.
Vodárenská věž stojí ve východní části obce, pojmenované Na Vypichu, na jihozápadní straně silnice na Jeníkov. Jedná se o čtvercový patrový podsklepený, původně hladce omítnutý objekt, postavený z převážně kamenného zdiva, doplněného v menší míře cihlami. Fasády jsou členěny hlavní fabionovou a kordonovou pásovou římsou – mezi přízemím a patrem. V severovýchodním průčelí jsou nad sebou dveřní otvory do suterénu a přízemí. Dolní je obdélný, horní je zakončený do segmentového oblouku. V patře je zazděné okno. V jihovýchodním průčelí je pod hlavní římsou oválné, na šířku orientované okno, pod ním okno zazděné. V zazdění se nachází soustava otvorů – nejspíše sloužících jako součást holubníku, táž soustava je i v přízemí. V suterénu je segmentově zakončený otvor. Na jihozápadní straně je vyvýšený terén, sahající k přízemí věže. To je bez otvorů, v patře je obdélný okenní otvor. V severozápadním průčelí je v patře zazděné okno. V zazdívce je malý průduch, který se opakuje i v přízemí. Věž má stanovou střechu krytou pálenými bobrovkami na husté laťování. Původně byl součástí věže tzv. trkač sloužící k čerpání vody, dnes však v interiéru není dochována žádná technologie.
Jde o hodnotnou technickou památku, byť dnes již bez vnitřní technologie, dokládající dějiny lázeňství na Teplicku. Díky svému umístění a provedení je rovněž výrazným historickým prvkem urbanistické struktury obce.