mlýn a pila v Podmoklanech

V 70. letech 19. století držel mlýn mlynář Václav Pospíšil s manželkou Annou. Václav Pospíšil zde byl ještě začátkem 90. let, kdy v čp. 7 provozoval kromě mlýna také pilu. Provoz převzal jeho zeť Václav Štěpánovský, který se oženil s Kateřinou Pospíšilovou (narozena 1776), oba jsou v matrikách obce uváděni od roku 1796, kdy se jim červenci čp. 7 narodila dcera Anna. Z tohoto manželství vzešli ještě synové František, Václav, Josef a Jan, dcery Františka a Kateřina.

V roce 1826 již mlynář a pilař Václav Štěpánovský nežil, mlýn zdědil syn Jan Štěpánovský. Na mlýně však nejdříve hospodařil zeť Josef Schwarz, syn mlynáře Františka Schwarze z nedalekého mlýna v Odranči čp. 9, který se oženil s jeho dcerou Kateřinou Štěpánovskou.

Od roku 1829 byl jako provozovatel uváděn samostatně syn předchozího Jan Štěpánovský, byla však u něj zmiňována pouze jedna živnost, a to pilařství. Oženil se s Marií Annou Dvořáčkovou, původem z obce Branžov. Do roku 1833 se manželům narodily 3 děti, Marie (1829), Josef (1831) a nejmladší Rosina se narodila v prosinci 1833 již po smrti otce jako pohrobek. Vdova Marie Anna se nejpozději v roce 1836 podruhé provdala. Jejím druhým manželem se stal Karel Schánil, který pocházel ze Středních Čech, kde se v roce 1815 narodil jako syn stárka ve mlýně v Zápech u Brandýsa nad Labem. V únoru 1837 se jim zde narodil první společný syn Karel, do roku 1848 následovali ještě František (1838), Antonín (1840), Vincenc (1843), Františka (1845), Ignác (1847) a Emilie (1848). Ve všech zápisech z této doby byla u Karla Schánila uváděna pouze živnost pilař.

Karel Schánil zde hospodařil také v 2. polovině 19. století., kdy kromě pily provozoval také mlynářskou živnost. Nejpozději od roku 1850, při narození syna Stanislava, byl v zápise uváděn jako mlynář a pilař.

Od roku 1859 byla po boku Karla Schánila druhá manželka, Františka Zárubová z Odranče čp. 3. Někdy v této době odešel ze mlýna Josef Štěpánovský, dospělý syn zemřelého mlynáře Jana Štěpánovského, který se vyučil mlynářem a postupně hospodařil jako nájemce na několika mlýnech v okolí, na nejprve na vedlejším mlýně v Odranči čp. 9, později na nedalekém mlýně v Horním Studenci čp. 29.

Podle sčítání obyvatel z roku 1880 zde tehdy stále hospodařil Karel Schánil s manželkou Františkou a dětmi s druhého manželství Bohumilem (1860), Josefem (1861), Ladislavem (1866), Boženou (1870) a Marií (1878). Nejstarší syn Bohumil se vyučil zámečníkem, mlynářství se věnoval druhý syn Josef, který pracoval na otcově mlýně jako tovaryš. Se Schánilovými zde nežilo ani jedno dítě z prvního manželství s Marií Annou ani nikdo z potomků rodu Štěpánovských.

O 10 letech let později, v roce 1890, byl majitelem mlýna již Josef Schánil (1861). S ním zde žila manželka Marie (1866) a dvě dcery Marie (1885) a Božena (1886). Zapsán zde byl také Josefův mladší bratr Ladislav, který na mlýně pracoval jako stárek, a na výměnku žila ovdovělá matka Františka se svou dcerou Marií.

Od roku 1898 byl majitelem mlýna Václav Obst (narozen 1857), který sem přišel z obce Polom od Rychnova nad Kněžnou. Sčítání obyvatel v roce 1900 ho zde zastihlo společně s manželkou Annou (1859), rozenou Sloupenskou, původem z Německé Rybné, synem Františkem (1884) a dcerami Marií (1893) a Annou (1895).  Václav Obst měl zapsány živnosti mlynářství a polní hospodářství, syn František se u otce učil mlynářskému řemeslu.

František Obst převzal mlýn asi v roce 1908, mlýn přestavěl a zmodernizoval. Původní dřevěnou obdélníkovou budovu nahradil kamennou mlýnicí, kterou současně zvýšil a ke které přistavěl do pravého úhlu novou obytnou část. Mlýn vybavil novým uměleckým zařízením. Při sčítání v roce 1910 zde s ním žila manželka Pavlína a novorozená dcera Jindřiška, jeho provoz byl zapsán jako válcový vodní mlýn. Mlynář měl jako druhou živnost uvedeno pecnářství, které provozoval současně s mlýnem. Hospodářství mlýna obsahovalo jednu kobylu, 10 ks hovězího dobytka a 23 kusů různé drůbeže.

V roce 1930 provozoval mlýn a pilu Boh. Vaněček.

Budova se skládá ze dvou částí, každá část má jiného majitele. Bývalá obytná část mlýna si uchovala čp. 7 a slouží k bydlení. Mlýnice má č. evidenční 6 a je využívána k rekreačním účelům.