mlýn v Dlouhém Dole

Mlýn je v soupisech poddaných obce Dlouhý Důl poprvé zmiňován k roku 1752, kdy ho držel mlynář Johann Georg Hesse (věk 43). S ním byla zapsána jeho manželka Maria Anna (42) a 4 děti Maria Anna (17), Anna Johanna (13), Johann Christoph (9) a Veronika (4).

V roce 1768 již hospodařil syn Johann Christoph Hesse, (26) otec Johann Georg již nežil, na mlýně bydlela vdova Maria Anna s nejmladší dcerou Veronikou. V roce 1771, kdy mlýn dostal č. 15, zde byl Johann Christoph Hesse zapsán sám.

V roce 1773 zde byl nový mlynářský rod Marschnerů, který hospodařil po několik generací až do ukončení činnosti mlýn v 2. polovině 19 st. Prvním byl v uvedeném roce Dominik Marschner (věk 31), jeho první manželka Maria Theresia (24), rozená Hanke, a jejich roční syn Johann Joseph. Od roku 1786 zde byla uváděna mlynářova druhá manželka Rosalia, rozená Häntschel. Mlynář se dočkal celkem 9 potomků, z prvního manželství to byli Johann Joseph, Maria Theresia a Dominik, z druhého Maria Rosalia, Franz, Augustin, Magdalena, Helena a Franziska. Dominik Marscher provozoval mlýn až do začátku 19. století. V roce 1800 nechal při cestě nedaleko mlýna postavit kříž, který se dochoval do dnešní doby a říká se mu "kříž mlynáře Marschnera" nebo zjednodušeně "mlynářův kríž".

V roce 1803 je zde Rosalie uváděna jako vdova se 7 dětmi. Mlýna se nejprve ujal syn Dominik z prvního manželství narozený v roce 1780. Od roku 1814 zde s ním byl uváděn jako mlynář také jeho mladší bratr Franz, kterému později Dominik mlýn zcela přenechal. Jako samostatný mlynářský mistr zde byl Franz Marscher v roce 1819. Ten při mlýně zřídil a provozoval také bělidlo. Oženil se s Apollonií Palme, dcerou brusiče z Krásné Lípy.

V polovině 19. století hospodařil na mlýně další z rodu Marschnerů, a to Franzův syn Augustin. Jeho první manželkou se stala Veronika Ritschel, dcera tkalce z Kyjova, která je po jeho boku uváděna přibližně po dobu 20 roků v 50. a 60. letech. Po její smrti se Augustin v roce 1870 podruhé oženil s Annou Swattek. Z prvního manželství je zaznamenán syn Augustin (1851), z druhého manželství dcera Anna Berta (1871) a syn Emil (1874).

Mlýn ukončil činnost ke konci 19. století.

Dle adresáře „Adressbuch für den politischen Bezirk Rumburk“ z let 1914-1915 obývala tehdy čp. 15 Emilie Grohmann. Budova již nebyla evidována jako mlýn.

Budova bývalého mlýna čp. 15 zanikla patrně v průběhu 20. let 20. století. V roce 1923 není v adresáři „Adressbuch für den politischen Bezirk Rumburk und Schluckenau 1923“ čp. 15 vůbec uvedeno.

Na pozemku je rekreační objekt, který byl přestavěn z hospodářské budovy zaniklého mlýna.