První historicky doložena zpráva o mlýnu v Hradčovicích pochází z r. 1360, kdy jednu jeho polovinu vlastnil Jan ze Šárova a druhou Oneš ze Šárova. Posledně jmenovaný pak v roce 1406 předal své sestře Anně už jen mlýniště - mlýn byl pravděpodobně poškozen v době domácích válek mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem.
František Vyskočil se v díle Jan Amos Komenský (Brno 1990) zmiňuje o Jonášovi, mlynáři z Hradčovic, který však v roce 1606 již bydlel v Uherském Brodě. Devět let nato se v brodském urbáři uvádí. že v Hradčovicích na řece Olšavě je kamenný mlýn o dvou složeních, a jako držitel mlýna je uveden rytíř Melichar Kozlík z Kašenavy (z Kasenova). V letech 1613-1614 vlastnil svobodny dům v Uherském Brodě a v r. 1619 sídlil na Kelníkách. Jeho syn v r. 1617 držel obec Přestavlky u Olomouce a za účast na stavovském povstání mu byly konfiskovány dvě třetiny majetku. Po nástupu rodu Kaunitzů na panství uherskobrodské je hradčovický mlýn již majetkem nové vrchnosti. Samotný mlynář náležel v obci k nejpřednějším občanům a mlynářství tu bylo nejvýnosnějším řemeslem. Mimoto hospodařil na menši plužině, lovil a prodával ryby a levná vodní energie byla využívána k pohonu rámových pil.
Jména mlynářů nebo držitelů mlýna lze ovšem v této době zjistit pouze ze zápisů v matrikách a pozemkových knihách. V uherskobrodské a později vlčnovské farní matrice, kam tehdy neobsazená hradčovická farnost spadala, je v r. 1652 zaznamenán sňatek vdovce Malthause, mlynáře z Hradčovlc, s Kateřinou z Uherského Brodu. Patnáct let nato je uvedena svatba Anny, dcery hradčovického mlynáře Jakuba Tušavy s Mikulášem Návlačilíkem ze Šumic a v r.1668 sňatek jeho syna Jakuba Tušavy s Kateřinou, dcerou Václava Malého, mlynáře ve Vlčnově.
V 18. století zde působil rod Hrbáčků. jehož nejstarší předkové drželi na Slovácku různá zemanská a svobodná zboží, především grunty a mlýny, a měli i svůj znak. Patrně právě tento erb býval před rokem 1882, tj. před stavbou železniční dráhy, na pamětním kameni nedaleko mlýna v Hradčovicích.
Kdy přesně se sem Hrbáčci dostali. písemnými prameny podloženo nemáme. Dne 18. září 1730 je zaznamenán sňatek vdovy po Janu Hrbáčkovi (1729) Kateřiny s Františkem Sikorou, hostinským v Hradčovicích. Týž den se vdala její dcera Barbora za Jana Sloupského, syna Jiřího, měšťana pravděpodobně z Konice V r. 1759 je již v hradčovické matrice dne 3. července uveden sňatek vdovce Bernarda Žabskěho, mlynáře v Nivnici, s vdovou po mlynáři Josefu Hrbáčkovi Dorotou. Po smrti Josefa Hrbáčka (1758) nastoupil na mlýn jeho bratr Antonín se svou manželkou Annou. Jejich dcera Anna se provdala r. 1770 za Josefa Pijáčka, kováře v Hradčovicích, dcera Kateřina v r. 1775 za Jana Mihla, čtvrtláníka v Drslavicích a dcera Alžběta v r. 1780 za vdovce Václava Koníčka, čtvrtláníka v Hradčovicich.
Josefův stejnojmenný syn se dne 10. června 1780 oženil s Marií Magdalenou Prilingerovou, opustil Hradčovice a nastoupil na mlýn Bájovec v Uherském Brodě - Předměstí.
Dalším najemníkem mlýna v Hradčovicích byl Jan Ludikovský, který se 18. března 1813 oženil s vdovou po zesnulém Janu Marhulovi, mlynáři v Drslavicich. Marií. Za působeni Ludikovského byl mlýn značně poškozen vysokou vodou, a jeho žena Marina proto v r. 1826 žádala vrchnost o poskytnutí dřeva na zhotovení nového náhonu a vodního kola. Dříve než se správy mlýna ujal jeho syn Jan, pracoval zde mlynář Matěj Novodvorský.
V r. 1844 objekt od vrchnosti koupil Vincenc Matulík, jenž za 16 let nechat zapsat do pozemkové knihy svoji závěť jako věcné břemeno na mlýně. Za dědice jmění z prodeje stanovil nezletilého syna Františka, který měl vyplatit svého bratra a sestru, zabezpečit matku a 100 zl. věnovat Chudobinskérnu ústavu v Hradčovicích. R. 1867 mlýn prodal Weberovi a jeho manželce Barboře Wasserbauerové z Bukové.
V r. 1882 dochází k další změně - mlynářem je zde Karel Buriánek z Dambořic se svou manželkou Annou Válkovou z Viceměřic. Devět let poté vlastnil mlýn Martin Holásek a jeho manželka Alžběta Polešovská ze Žeravic. Jejich dcera Julie se 5. února 1890 provdala za Václava Lužu z Uherského Brodu a narodil se jim pozdější legionář, československý generál a jeden z vůdců vojenského protinacistického odboje v protektorátu Vojtěch Boris Luža, zastřelený 2. 10. 1944 v katastru obci Hřiště na Českomoravské vrchovině protektorátními četníky.
V r. 1900 byla zahájena generální rekonstrukce mlýna firmou Hübner a Opitz z Pardubic a za rok budovu za 18 000 zl. získal odborný učitel zemědělské školy Michal Stolař a jeho manželka Františka, rozená Hložánková z Hodonína. Mlýn byl přebudován na válcový a současně byla dokončena celková renovace, zabudována vodní turbína, která poháněla generátor vyrábějící stejnosměrný proud o napětí 110 V. Elektrická energie se využívala k pohonu mlýna, rámové pily a večer ke svíceni v domácnostech, později proud odebírala i Družstevní mlékárna v Hradčovicích a někteří místní řemeslníci. Dne 10. února 1902, o masopustním odpoledni, vznikl ve mlýně požár, ale včasným zásahem místních hasičů, byť právě slavících v hospodě U Holubů, byl oheň zlikvidován.
Po odborné stránce řídil v letech 1902 - 1909 provoz ve mlýně mlynář Jan Papež s manželkou Antonii Dřevěnou, v letech 1909 - 1911 pak mlynář František Pavlacký s manželkou Marií Matochovou; oba byli rodáci z Pitína.
Majitel, učitel Michal Stolař, vedl od r. 1923 výuku českého jazyka na nově přechodně zřízené Lidové škole hospodářské v Hradčovicích, jež výraznou měrou přispěla k zemědělskému pokroku všech obcí farnosti. V r. 1929 se mlýn i s příslušenstvím, tj. rámovou pilou, vodní turbínou a hospodářským dvorem, dostal do vlastnictví nejstaršího Michalova syna Jaroslava, který byl již tehdy velmi činný v politickém i společenském životě obce. V době 2. světové války zatklo gestapo - byl odsouzen za hospodářskou sabotáž - a 8. 10. 1941 popraven.
Po Stolařovi zůstaly tři nezaopatřené děti a ve mlýně ho nahradil správce oddaný Němcům. Mlýn pak pracoval až do první poloviny padesátých let.
Po r. 2000 narazil jeho současný majitel při výkopových pracích na obvodové zdivo a strop bývalé mlýnice původního vodního mlýna a odhalili horní oblouky oken. Zjistilo se, že nová mlýnice válcového mlýna byla postavena na stropu staré vodní mlýnice. Okenní oblouky se nacházejí v hloubce 120 cm pod úrovní současného okolního terénu, což jen potvrzuje dávná tvrzení, že údolí řeky Olšavy bylo hluboké a nynější nížina se vytvořila častými záplavami.
Josef Burša
