Mlékovický, Mlíkovský mlýn

Mlýn v Borovce č. p. 10, nazývaný také Milíkovský se nalézá na levém břehu Tloskovského potoka mezi obcemi Tloskovem a Oušticemi. Jedná se o poslední ze tří mlýnů v Borovce. Známými majiteli byli Josef Moravec a František Čapek. Nelze s jistotou říci, kdy tito muži při mlýnu působili. František Čapek získal na základě tamního šetření, konaného 27. srpna 1923, živnostensko- právní a vodoprávní schválení mlýna s naftovým motorem, také bylo zasazeno normální znamení. V Čapkově mlýně vykonali praktickou mlynářskou zkoušku 23. května 1925 Josef Mandovec a 30. března 1934 Jan Jiráček. Okresní úřad v Benešově vydal Františku Čapkovi ml. živnostenský list 24. června 1938. Otec ve věku 81 let vystoupil ze Společenstva mlynářů a přenechal mlýn synovi v roce 1939.
Na provoz mlýna dohlížela četnická stanice v Neveklově. Četníci tam docházeli v rámci svých pochůzek. Do zřízení vojenského cvičiště, k 31. prosinci 1943, se mlelo 50q pšenice a 40q žita týdně. František Čapek se po vysídlení odstěhoval nejprve k sestře do Libohoště a 16. března 1944 do Kostomlátek u Nymburka, kde hospodařil na 16 ha půdy. Během trvání cvičiště bylo zařízení mlýna odvezeno k jakési firmě Ptáček do Prahy. U ní se však po roce 1945 nic nenašlo. Majitel mlýna se vrátil natrvalo před Vánocemi 1945 na svůj mlýn, ale jezdil sem již od května 1945 z Kostomlátek mlýn zařizovat. Přivezl si s sebou dobytek a koně, a ač se bez mlýnského zařízení nemohlo mlet, připravoval přestavbu a zažádal Společenstvo mlynářů o příspěvek na škody.
Komise ONV 12. dubna 1946 doporučila mlýn znovuzřídit v potřebném rozsahu spolu s okolními mlýny provozovatelů Mandovce, Plháčka a Otčenáška. Čapek se rozhodl provést přístavbu ke staré mlýnské budově. Po dobu rekonstrukce si nechával zpracovávat přijaté obilí od samozásobitelů ve mlýně Ladislava Šimka v Bedrči. Stavba probíhala ještě v dubnu 1949, poté byla ale příkazem ONV Benešov zastavena a objekt byl předán Hospodářskému družstvu, které mělo přestavbu mlýna dokončit v roce 1953/54, což se však nestalo. Majiteli mlýna zůstal v  Hospodářské záložně dluh sto tisíc korun, který musel splácet od roku 1952 spolu s půjčkami Ministerstva sociální péče a doplatil je prodejem motoru v roce 1954, než byl uvězněn a odsouzen za porušení hospodářského plánu a ohrožení republiky na 10 měsíců. Místo nastoupení trestu na Pankráci v lednu 1955 odešel pracovat do dolů ve Vinařicích, kde pobýval do amnestie 15. listopadu 1955. Protože z plánů přestavby mlýna sešlo, hospodařil poté Čapek na svých 9,6 ha pozemků u mlýna a vstoupil do JZD Ouštice, kde vykonával nejdříve funkci traktoristy, poté agronoma a nakonec ekonoma.