Anna Mlynářka
Vaše Opatrnost, pane purkmistře, páni. Slovutný pan Jan Mokrovouský, ouředník černíkovský teď přítomný, žalobu vede před právem Vašich Opatrností na Annu
Mlynářku ze vsi Hrošky, že jest se táž Anna hříchu cizoložného dopustila, k kterémužto zlému skutku i sama se jest dobrovolně přiznala, a druhá příčina, že jest oheň položila Jiříkovi Kubicovi ve vsi Hrošce do jeho stodoly a tu jest zapálila. Podle něho jest i druhému sousedu příjmím Lepšímu stodola shořala, k kterémužto druhému skutku a zlému oučinku opět jest se dobrovolně přiznala. Protož pan ouředník na místě a z jistého poručení Její Milosti paní žádá Vašich Opatrností, že ráčíte ortel z práva spravedlivého vynésti a na ni právo útrpné propustiti. Ano, potom taky pro vyhledání větší nepravosti i také, což by dále potom podle takového svého seznání spravedlivě zasloužila, že na to spravedlivý ortel říci ráčíte. Tuto žalobu vyslechla městská rada v Solnici 11. prosince 1583.
Obviněná žena se ve vězení ke všemu dobrovolně přiznala. Cizoložila s Janem Drábem z Újezda a domluvili se na tom, že v případě úmrtí svých partnerů budou spolu žít. Navíc je Dráb otcem jejího tříletého chlapce. Stýkali se u kováře v Hrošce, ale také v lese nebo na poli. Jiříku Kubicovi zapálila stodolu ze žárlivosti, protože Dráb intimně žil i s jeho manželkou, a to již několik let.
Při prvním útrpném výslechu Anna doznala: jest to tak, že ta Důra Kubicová jest tím vinna, že sem ten skutek učinila a zapálila, že s tím Drábem činiti mívala
i prve nežli se oženil Dráb. A pravil mi Dráb, že jest Kubicová horší než tista a že po ní zůstati nemůže a jest horší tisíckrát nežli já. Rychtář též náš mnoho zlého mi
činíval, ani mi na potkání neb kdekoli Zdař Bůh neříkal, a proto sem zapálila, pro toho jistého Drába, že s Kubicovou obcoval. A pravila sem Drábovi: „Nenecháš-li
ji, že zle učiním.“ On mi řekl: „Hrom po tobě, já vseda na kůň, pryč ujedu a vy kurvy jebte se tu jak chcete.“ A tak sem já, vidouc je spolu, ani se vobjímají mně na
protivy, slitujíc se mi toho, že jest mne vo mou poctivost připravil, i šla sem domů a nabrala sem uhlí do hrnce a přišedši k stodole Kubicově, to uhlí sem do šitiny
vsypala a rozdmejchala, a tak hned hořalo.
Následoval druhý a třetí výslech v mučírně. Anna jen zopakovala, že Kubicová dřív líhala s tím Drábem, neb mi sám povídal Dráb. Já sem s ním líhala ledakdes
mezi ploty, v lese, na poli a někdy nás ten kovář svozoval, když již manželka jeho umřela .; než prve ona nebožka nás svozovala. A ještě kovář mi říkával: „Poněvadž
ten tvůj starý tobě nevěří, hodno mu nevěrně učiniti.“ A kdyby Drába nebylo, nepřišla bych já na ta místa, mý milý hlavičky, ale on jest mne podvedl a k tomu
dopomohl, že sem zapálila.
Městská rada zvážila oba delikty a odsoudila Annu jako žhářku k trestu smrti upálením. Při výsleších i exekuci, která se konala 12. prosince, odmítla Důra
Kubicová její nařčení a Jan Dráb raději opustil panství.
