Radimského, Šafaříkův, Městský mlýn

První písemná zmínka o městě Nymburk pochází z roku 1219. První zprávu o mlýnu máme z roku 1547, kdy jej Ferdinand I. městu Nymburku zkonfiskoval - snad za účast na povstání. Záhy však navrátil mlýn do rukou města a měsťanům účast na povstání odpustil. Kuča uvádí, že „od 13. století byly významným prvkem města velké mlýny na Labi“. Toto tvrzení však žádnou písemnou zmínkou nedokládá. Mlýn v letech 1566, 1589, 1595 a 1634 prošel několika opravami. Zvláště roku 1634, kdy jej nejspíš výrazně poškodili Sasové, kteří dobili město. Poté se hned roku 1640 dozvídáme, že „Švédové spálili most a městské mlýny“. Podle prvního tereziánského katastru z roku 1757 byl „obecní mlýn o 10 kolech na stálé vodě s 1 stoupou na nestálé vodě a pilou na stálé vodě“. V roce 1758 město prodalo mlýn s pozemky Janu Šulcovi za 2650 zlatých s ročním nájmem 900 zlatých. Roku 1766 koupil objekt v dražbě Filip Brzorád, ale 1807 jej prodal Karlu a Kateřině Šubrtovým. Na druhotně použitém stropním průvlaku v patře mlýna stojí: „LETA PANNE MDCCLXXXVII“ a v druhé kartuši „NAKLADEM PANA BRZORADA FILIPA“. Jako další majitele literatura uvádí Antonína a Františka Vávrovu, Václava Radimského z Čelákovic a konečně Františka Šafaříka. Posledně jmenovaný nechal mlýn v letech 1866 – 1878 přestavět a zmodernizovat. Například zde postavil tři turbíny s tím, že nadále ponechal jedno vodní kolo železné a čtyři dřevěná. Vodní kola i turbína ztratily smysl po roce 1923, kdy se v rámci splavnění Labe vybudovalo zdymadlo. V nové vodní elektrárně se nacházelo pět vertikálních turbín. Šafaříkův mlýn začal pohánět elektromotor o výkonu 36 KW. (Elektřinu měl zdarma z elektrárny, která mu znemožnila další využití vodní síly). Mlýn pracoval až do roku 1989, kdy jeho provoz skočil.