Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1600 Horní Soběšovice měly 19 usedlostí, z toho 6 selských, 9 zahradnických, 1 domkařskou s polnostmi, 1 dědičného mlynáře a 2 řemeslníky.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Karolínský katastr zde uvádí 2 mlýny. Podle urbáře z roku 1769 byli zde mlynáři: Joseph Stoikowský a Michal Schowský.
1836 Jan Polarcžik
V polovině 19. století zdejší 4 mlýny na horní vodu zpracovaly ročně 200 měřic pšenice, 468 měřic žita, 100 měřic ječmene, a 600 měřic ovsa. Pila zpracovala ročně 100 kmenů na 560 desek a 400 latí.
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Jelikož bylo v Soběšovicích více mlýnů a mlečů, přivážejících obilí, málo, mlynář Ondřej Menšík mlýn na č.p. 22 v roce 1910 zrušil a živil se polním hospodářstvím.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
1958 zbořen před napouštěním Žermanické přehrady
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Stoikowski Schowský Menšík Polarcžik Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1769 – Joseph Stoikowski
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
