1703, zápis kupní smlouvy
Já, Jakub Ignatius Lamotte z Frintroppu, pán na Albrechticích, Sychrově, Kamenici a svobodném dvoře v Příšovicích, známo činím tímto listem vůbec, předebvším kde čten nebo čtoucí slyšán bude, zvláště tu, kdež potřeba toho ukazovat bude, že jsem prodal mlejn pod dvoje složení s pilou a stoupou ve vsi Sedlejovicích ležící, se všemi případnostmi k němu od starodávna přináležejícími ppříslušenství loukou, kus rolí, tak jak mezníky obnmezováno jest, Václavu Reslerovi, mlynáři, poddanému mému., též dědicům a bvudoucím potomkům jeho, podle prošacování práva konšelského a řemesla mlynářského za sumu 460 zl., každý po 60 krejcarech a každý krejcar po ž penězích počítaje. Kteroužto sumu odn následovně odvozovat a platit bude. Hned při datu tohoto listu neb při smlouvě té závdavku složí 100 zl. rejnských, potom při sv. Janě 100 zl., v roce pořád sběhlým 50 zl. a pak až do vyplacení sumy ročně po 25 zl. dokládati bude. Václav Resler, též potomci jeho neb kterýkoliv držitel téhož mlejna povinni budou mě a dědicům potomním mejm a toho mlejna a pily platiti ouroku ročního dědičného 60 zl., vždy při sv. Janu Křtiteli, vždy polouletně po třiceti zlatých platiti, a kdyby kdykoliv toho ouroku v polou letě nedali a jej zadrželi, tedy já a budoucí potomci moji tento mlejn a grunt budou se moci uvázat a jej dotud a tak dlouho držeti a užívati, dokud by mě neb budoucím potomkům mým ten plat a ourok dáván nebyl a tomu všemu že by se zadosti nestalo. Též Václav Resler a budoucí držitelé toho mlejna povinni budou jak mě, tak budoucím potomkům mým, též čeledi moji a potomků mých, též všem jiným lidem spravedlivě a věrně dělati, měřici nikolib nepřebírati, mouku pak dle slušnosti a možnosti pěknou dělati a zouplna odvozovati, totiž po jednom každým konci čistého obilí věrtel mouky a jeden věrtel otrub odvésti. Co se dotýče mletí sladův na pivovar panský, též šrotu na vinopal, z takového mlynáři žádné měřice bráti nemá, dostávaje od toho při každé várce piva soudek řediny. Dotýkaje se pak řezání klád panských, takové mlynář přede všemi jinými řezati má a povinen bude, též prkna zcela a zouplna s krajinami odváděti. Od kterého řezání pd každé jedné kopy jak prken, fošen, též taky latí z důchodu mého po třiceti krejcařích platu vycházeti má. Jestliže by pak nad dotčený mlynář Václav Resler lidem u něho meloucím spravedlivě nedělal, buďto přebíráním měřice neb odváděním málo mouky neb nenáležitým mletím, on pak jsouce napomenut takového přestat by nechtěl, teda mlejn jinému mlynáři, který by lidem spravedlivě dělati chtěl, mlynář dle yčiněné smlouvy postoupit povinen bude. Kdyby pak někdy budoucí mlynář dřevo borové na hřídel, též taky na vantroky potřeboval, takové jemu z lesů panských, jestliže by se vynajíti mohlo, proti slušnému zaplacenmí dopřáno býti má. Co se pak dotýče kamení mlýnského, když by potřeba ukazovala, takové poddaní jemu přivézti povinni budou. Též na vyklizení strouhy patnácte nádeníkůvna jeden den jemu dány býti mají. Co pak obce se dotýčr, co jemu od konšelův a jiných sousedův vykázáno bude, na tom on přestati a na více sahati nemá. Stalo se léta páně 1703.