Nový mlýn; Toback Mühle, Truser Tabakmühle

Tereziánský katastr z roku 1714 uvádění jednoho mlynáře na vlastním mlýně o jednom kole na stálé vodě (patrně mlýn čp. 2), který má v nájmu panský mlýn o dvou kolech na stálé vodě (patrně mlýn čp. 9).

První písemné zmínky uváděné pod názvem Toback Mühl, jak se tehdy mlýn jmenoval, jsou k roku 1754 v tereziánském katastru, kdy byl držitelem Hanss Nahrhaft.

Pod označením Tobak M. se mlýn objevuje i v roce 1830. Nahrhaftové drželi mlýn i v roce 1838, kdy je ve stabilním katastru uváděna Rosalia Nahrhaft. V té době jsou v Ústí užívány již také názvy Nový mlýn (čp. 2) a Starý mlýn (čp. 9).

Dle sčítání obyvatel z roku 1910 držel mlýn Andreas Schwinger, narozený roku 1882 v Ústí s manželkou Margarethou. S nimi tu žily na výminku Andreasovi rodiče, otec Michael Schwinger a matka Karolina, a dále sourozenci sestra Theresie a bratři Johann a Josef, který byl právě na vojně. K hospodářství patřil 1 kůň, 7 kusů hovězího dobyta, 1 koza. 4 svině a 60 kusů drůbeže. Mlýnská živnost zde u tohoto roku zapsána nebyla.

Schwingerovi byly patrně bezdětní a tak mlýn přešel na jiné majitele. V  roce 1926 a znovu v roce 1930 je zde uváděn Michael Scharnagl. Objekt byl v roce 1930 opět evidován jako mlýn se 2 vodními koly na vrchní vodu.

V roce 1945 byli majitelé mlýna odsunuti do Německa, mlýnská usedlost byla opuštěná a chátrala.

V roce 1948 bylo v Ústí navrženo 6 domů k demolici a zbořeno, mezi nimi i čp. 2 – mlýnská budova.

Na leteckém snímku z roku 1956 jsou z budovy mlýna pouze trosky, obytné stavení stojící odděleně opodál bylo v tomto roce ještě zachováno, brzy však zaniklo také.

V roce 2000 koupil pozemek bývalé mlýnské usedlosti nový majitel, vystavěl zde rekreační chatu, obnovil náhon a postupně odkrývá spodní zdivo, které se dochovalo z mlýnské budovy a které má v úmyslu zakonzervovat jako upravenou ruinu. V zemi objevil dřevěné a kovové části vodního kola a zbytek hřídele. Dále se na pozemku dochovalo několik mlecích kamenů.