Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
V historických pramenech je mlýn uváděn od konce 19. století. Počátky mlýna lze klást před rok 1896, kdy byl dle vodní knihy u mlýna cejchován jez a zřízeno vodní právo. Jako vodní cejch byla použita skoba zaražená do budovy mlýna a označená písmenem „A“ (Andreas Walenta) a letopočtem 1896. Majitelem byl tehdy mlynář Andreas Walenta, který ho - s poničeným vodním provozem - získal od Wenzla Weschty.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
První světová válka (1914–1918)
Dle sčítání obyvatel z roku 1921 je na mlýně uváděna vdova po Josefu Walentovi Katharina, která se na mlýn přivdala v roce 1896. Jako zdroj obživy měla zapsáno mlynářství a zemědělství. Společně na mlýně žili synové Andreas (narozen 1908) a Josef (1912) a dcery Katharina (1906) a Barbara (1909). O provoz mlýna se tehdy ve skutečnosti staral Wenzl Maierl, který na mlýně žil se svou sestrou Marií. Oba byli dětmi Kathariny z prvního manželství.
V roce 1927 byla u mlýna postavena sýpka.
V roce 1930 byl na mlýně jako majitel uváděn Andreas Walenta, objekt byl evidován pod obcí Jezerce. Ve stejném roce byl u mlýna rekonstruován jez o délce 25,6 m a šířce 4 m. To vedlo patrně k tomu, že se Andreas Walenta zadlužil a mlýn získala v roce 1931 stříbrská záložna. Od tohoto peněžního ústavu odkoupil mlýn zpět Wenzl Maierl.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
V roce 1945 byl mlýn Wenzlovi Maierlovi z důvodu jeho německé národnosti zabaven. Na zabavený mlýn přišel v roce 1946 osídlenec J. Kračmera, který však byl brzy za nějaké přečiny z doby okupace zatčen a mlýn zůstal prázdný a neosídlený. To vedlo k rozkrádání zařízení dobře vybaveného mlýna.
Část zařízení byla odvezena na mlýny v okolí, např. na mlýn Butovský nebo Krippnerův (Kostěný) v Isabelině údolí. Ze mlýna si zájemci mohli odvážet střešní krytinu, cihly, stavební dřevo. Zbylé zařízení bylo odvezeno do šrotu.
V roce 1959 bylo zaměstnanci Státních lesů Stříbro Václavu Palečkovi povoleno, aby mlýn, který hrozil zřícením, zbořil, materiál si odvezl a terén upravil.
V údolí, kde stál mlýn, je dnes chatová osada. Přímo na zřícenině mlýnské budovy stojí rekreační chata ev. č. 012. V lednici se dochovaly zbytky vodního kola a torzo hřídele. Do bývalé hospodářské budovy je postavena chata ev. č. 018.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
konec 19. st Andreas Walenta
1921 Katharina Walentová
1930 Andreas Walenta, syn
1931 Stříbrská Záložka
po roce 1931 Wenzl Maierl
1946 J. Kračmera
Státní lesy Stříbro
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: