Zechmühle

V historických pramenech je mlýn uváděn od konce 19. století. Počátky mlýna lze klást před rok 1896, kdy byl dle vodní knihy u mlýna cejchován jez a zřízeno vodní právo. Jako vodní cejch byla použita skoba zaražená do budovy mlýna a označená písmenem „A“ (Andreas Walenta) a letopočtem 1896. Majitelem byl tehdy mlynář Andreas Walenta, který ho  - s poničeným vodním provozem - získal od Wenzla Weschty.

Dle sčítání obyvatel z roku 1921 je na mlýně uváděna vdova po Josefu Walentovi Katharina, která se na mlýn přivdala v roce 1896. Jako zdroj obživy měla zapsáno mlynářství a zemědělství. Společně na mlýně žili synové Andreas (narozen 1908) a Josef (1912) a dcery  Katharina (1906) a Barbara (1909). O provoz mlýna se tehdy ve skutečnosti staral Wenzl Maierl, který na mlýně žil se svou sestrou Marií. Oba byli dětmi Kathariny z prvního manželství.

V roce 1927 byla u mlýna postavena sýpka.

V roce 1930 byl na mlýně jako majitel uváděn Andreas Walenta, objekt byl evidován pod obcí Jezerce. Ve stejném roce byl u mlýna rekonstruován jez o délce 25,6 m a šířce 4 m. To vedlo patrně k tomu, že se Andreas Walenta zadlužil a mlýn získala v roce 1931 stříbrská záložna. Od tohoto peněžního ústavu odkoupil mlýn zpět Wenzl Maierl.

V roce 1945 byl mlýn Wenzlovi Maierlovi z důvodu jeho německé národnosti zabaven. Na zabavený mlýn přišel v roce 1946 osídlenec J. Kračmera, který však byl brzy za nějaké přečiny z doby okupace zatčen a mlýn zůstal prázdný a neosídlený. To vedlo k rozkrádání zařízení dobře vybaveného mlýna.

Část zařízení byla odvezena na mlýny v okolí, např. na mlýn Butovský nebo Krippnerův (Kostěný) v Isabelině údolí. Ze mlýna si zájemci mohli odvážet střešní krytinu, cihly, stavební dřevo. Zbylé zařízení bylo odvezeno do šrotu.

V roce 1959 bylo zaměstnanci Státních lesů Stříbro Václavu Palečkovi povoleno, aby mlýn, který hrozil zřícením, zbořil, materiál si odvezl a terén upravil.

V údolí, kde stál mlýn, je dnes chatová osada. Přímo na zřícenině mlýnské budovy stojí rekreační chata ev. č. 012. V lednici se dochovaly zbytky vodního kola a torzo hřídele. Do bývalé hospodářské budovy je postavena chata ev. č. 018.