V polovině 19. století získal mlýn Adolf Heinrich, který byl na mlýně čp. 134 uváděn s manželkou Theresií, rozenou Kumpfel, od roku 1850, kdy se jim zde v březnu narodil syn Adolf, po něm následovali dcera Julia Theresia (1851) a synové Franz August (1853) a Karl (1855). Theresia zemřela v srpnu 1856 ve věku 30 roků. Druhou mlynářovou ženou se stala Eleonora Vetter, dcera punčochářského mistra z Kamenice. Z druhého mlynářova manželství vzešly děti Julius Franz (1858), Joseph Raimund (1861) a v listopadu 1864 dědic mlýna Emil.
V 70. letech 19. století byl mlýn zapsán do vodní knihy pod názvem Wiesenmühle s původním čp. 134 pod obcí Horní Kamenice.
V 90. letech 19. století hospodařil na mlýně Adolfův syn Emil Heinrich, který se oženil s Marií Magdalenou Rasch z Mistrovic. Za něj došlo k převedení mlýna pod obce Česká Kamenice, kde mlýn dostal nové čp. 444. V roce 1895 při narození syna, který dostal při křtu jména Paul Andreas Emil, je tato změna v matričním zápisem vyznačena oběma čísly popisnými a zkratkou B. K. (Böhmisch Kamnitz) u nového čp. 444, při narození dcery Elisabeth o rok později je mlýn uváděn již pouze s novým čp. 444.
Rovněž původní zápis ve vodní knize byl dodatečně upraven v souvislosti s převedením a přečíslování mlýna. Součástí opraveného zápisu ve vodní knize bylo společné uvedení také mladšího textilního provozu čp. 445 pod jedním zápisem s čp. 444 a s uvedením dvou živností obilný mlýn a přádelna ovčí vlny. Oba provozy tehdy tvořily pravděpodobně jeden celek se společným majitelem. Vodní provoz čp. 445 ležel několik desítek metrů výše na stejném náhonu a do dnešní doby se z něj zachovalo pouze malé rozvaliny zarostlé stromy. Budova s čp. 444 se dochovala do dnešní doby.
Na mapě III. vojenského mapování je provoz zanesen jako přádelna, dle zápisů v matrice zde však stále ještě fungoval také mlýn.
