Janatův mlýn

Objekt vodního mlýna pocházejícího nejspíše z poloviny 18. století doplňuje samostatně stojící stodola, chlévy a špýchar. Autenticky a kompaktně dochovaný areál je důležitým dokladem vývoje vesnické technické stavby a jejího hospodářského zázemí.
barokní, šedesátá léta 18. století
Mlýn se nachází v západním okraji vesnice při silnici na Stružinec. Vodní dílo se nachází na potoce Oleška poblíž soutoku se Stružineckým potokem. Usedlost je tvořená na jižní straně obytnou a mlýnskou budovou, na západní straně torzem budovy chlévů a na severní straně stodolou.
Hlavní mlýnská budova je přízemní a zastřešená sedlovou zvalbenou střechou. Severovýchodní část přízemí (obytný světnicový díl) a celé patro jsou roubené, jihozápadní díl přízemí (mlýnice) je zděný. K jihozápadnímu štítovému průčelí přiléhá otevřená stavba lednice pro dvojici vodních kol (čitelné dle segmentových otvorů v obvodové stěně mlýnice). Fasáda objektu je sjednocena obílenou omítkou. Střecha je pokryta vláknocementovými šablonami.
Severovýchodní štítové průčelí tvoří na pravé straně tříosá roubená světnice, zadní trakt světničky vpravo je zděný a jeho líc výrazně vystupuje. Na přízemí navazuje bedněné polopatro. Průčelí ukončuje vysoká lomenice se zdobně kladeným bedněním zejména v horní etáži. V podhledu je osazeno záklopové prkno, datující opravu budovy do roku 1878. Vstupní severozápadní průčelí má vlevo tříosou roubenou část světnice a následně hlavní vstup, na kterým je v patře úzký balkon. Pravá část mírně předstupuje a náleží mlýnici (přízemí zděné, patro roubené). Totožná skladba se opakuje i dalších průčelích (na zadním část roubení pohledově uplatněná, u světničky a zadní komory zdivo nově vyzděno z keramických tvárnic).
Dispozice mlýna je tradiční trojdílná, uprostřed se síni, vlevo se světnicovým dílem a vpravo s mlýnicí.
Světnicový díl je dvoutraktový plochostropý (trámový povalový strop u světnice a omítaný podhled u světničky). Na síň navazuje torzo zděné klenuté černé kuchyně s reliktem ústí chlebové pece. Mlýnice obsahuje v přízemí unikátně zachovanou mlýnskou hranicí s kamennými bohatě zdobenými
sloupky a dochovaným torzem vybavení. Patro má trámové stropy a horní prkenným záklopem. Výjimkou je horní světnice s omítanými stěnami a stropním podhledem.
Technologické zařízení je dochováno i v patře a podkroví. Krov je hambalkový se středovou stolicí zavětrovanou ondřejskými kříži.
Jedná se o jeden nejautentičtěji dochovaných mlýnů na Semilsku s řadou cenných regionálně typických konstrukčních prvků a dobře dochovaným technologickým vybavením.
Kolem r. 2010 proběhla obnova krovu a střešního pláště, který byl v havarijním stavu a hrozilo jeho zřícení. Díky tomu je zajištěna další existence stavby, jejíž stavebně technický stav ale není dobrý.
Areál sestává z obytného stavení, dvou chlévů a stodoly. Rozkládá se při potoce na okraji obce. Patrový obytný objekt s mlýnicí je situován rovnoběžně s komunikací. Střecha s polovalbou, lomenice dělena na dvě vodorovná pásma. Okna přízemí a dvoukřídlé dveře do mlýnice v pískovcovém ostění. Nad vstupními dveřmi ve dvorním průčelí vystupuje balkónek. Patro pětiosé, čtyřtabulková okna lemována dřevěnou profilovanou šambránou a dřevěným poprsníkem. Při západním průčelí se nachází šachta na mlýnské kolo se zachovaným hřídelem. Souběžně s objektem mlýna stojí pilířová stodola. Západní stranu dvora uzavírají dva kamenné chlévy se vstupním empírovým, pískovcovým portálem, který je zdoben naivním rostlinným reliéfem.
Jedná o velice hodnotný areál z poloviny 19. století. Obzvláště cenná je budovou mlýna, která si dosud udržela svůj architektonický výraz. Jedinečnosti tohoto objektu bylo dosaženo i drobnými detaily zdobných prvků. V hospodářské části je to patrné u profilace původního kamenného ostění při vstupu do chléva. Charakteristické dispoziční řešení odpovídající potřebám mlynářského řemesla, vypovídá o památkové hodnotě objektu i z hlediska technického.