Družstevní mlýn, mlýn V Kopaněch

Mlýn s pekárnou najdeme od Podbozkova po toku Vošmendy v Kopaněch. Původně to bývala „Plíškova chalupa“ s malou výměrou polností, jen tak na uživení jedné kravky. Pak koncem 18. století ji vlastní Josef Malý. V polovině 19. století přivedl Petr Jiřič z č.p. 51 náhonem vodu k budově a tak ji proměnil na mlýn. Mlýn převzal jeho vnuk Petr, ženatý s mlynářskou dcerou Marií Šimůnkovou z č.p. 8. Ten posléze, ostatně jako jeho děda, pronajímal mlýn. Nájemci se střídali: Josef Nosek z č.p. 50 (Zachoval), Josef Ulrich, František Urbanec z Dušnice (ten měl znamenitého pekaře Gála). Po roce 1920 si sedláci z Bozkova a dolního konce Příkrého založili družstvo, jež vykupovalo jejich obilí a začalo provozovat mlýn. V roce 1938 byla u mlýna postavena samostatná pekárna s bytem. Veškerý pohon v té době zajišťovala turbína, která také pro všechno zajišťovala dynamem vyráběný stejnosměrný proud. Také technologie doznala změnu, mlýn byl rekonstruován na válcový, chléb rozvážel pan Jakuba z Příkrého koňským potahem a asi v roce 1930 si družstvo zakoupilo malý náklaďáček a rozvoz se prováděl dvakrát týdně. Družstevníci, a snad i ostatní, dostali za kg žita v ceně 2,-Kč bochník samožitného chleba o váze 2 kg. (ekonomika: ze 2 kg žita se semlelo 1,5 kg mouky a 0,5 kg otrub, které zaplatily mletí a pečení). Stárky zde byli otec a syn Strnadové z č.p. 75 asi po dobu 40.let a účetním byl František Král z č.p. 147. Z pekařů zde v poslední době byli v 30. letech Josef Rozsypal, za války František Škvrna z Jugoslávie, potom L. Kozák (měl za manželku Věru Lampovou z „pily“ č.p. 41) a opět Josef Rozsypal. V 50. letech bylo vše zrušeno a budovy využívány jako sklad místním JZD. Za zajímavost stojí, že budovy nebyly nikdy restituovány! V 80.tých letech se stal vlastníkem chátrající budovy stavitel Bohumil Hnídek, který vše opravil a zřídil zde byt. Od té doby je zde již několik majitelů.