Vladimír Hrbek: Dějiny Myslkovic a okolí
Pověsti.
O mlýnu U Hliňáka.
V 17. století u samoty U Hliňáka stával mlýn. Přestože stál mlýn vzdálen od lidí, bývalo tu veselo a panovala dobrá pohoda. Hospodařil zde rod Veselých a nutno říci, že ne špatně. Ve mlýně se dobře žilo, hlavní slovo tu samozřejmě měl pan Otec Veselý, kterému ale nikdo neřekl jinak než Čindal. Lidé, kteří ho důvěrně znali, dobře věděli, že tato přezdívka vznikla z toho, že hovorný pan Otec měl za každým desátým slovem rčení „čím dál“. Veselý měl dobré srdce, ale byl až chorobně pověrčivý a to z něj do určité míry dělalo podivína. Například než u něj mohl krajánek zůstat, musel pana Otce přesvědčit, že se umí modlit.
Jednou do mlýna přivandroval krajánek, jeden z nejzkušenějších, co chodil tím krajem, a proto ho pan Otec postavil za stárka. A hned dostal úkol objevit původce záhadného vypouštění vody. Stárek po dvě noci hlídal, ale neuhlídal. Ať se bránil sebevíc, vždy nakrátko zaspal, a to stačilo. Třetí noc si stárek ani nesedl a stále přecházel sem a tam, aby neusnul. V tom začal mlýn drnčet a tlouci. Stárek vyběhl ven, ale nikde nikdo. Čtvrtou noc se schoval tak, aby viděl na splávek a tu noc hastrmana přistihl a chytil. Ten se nejdříve zle vykrucoval, pak stárkovi nabízel peníze, když ho nechá být, nakonec prosil. Marně.
Stárek přivedl hastrmana k panu Otci, ten ho důtkami na psy vyplatil a vyhnal ze světnice. Stárek hastrmana chytil a hodil do sudu s hašeným vápnem, takže místo zelené kůže byl celý bílý. Takto potupen, opouštěl své dlouholeté působiště.
Lidé nad ním sice zvítězili, ale spolu s ním se ze mlýna odstěhoval blahobyt a pohoda. Ani krajánkovi se ve funkci stárka nevedlo a po několika slovních potyčkách s panem Otcem raději sbalil svůj raneček a šel dál. Zakrátko po jeho odchodu za záhadných okolností mlýn vyhořel a už nebyl obnoven.
Jaroslav Wimmer, Táborské listy 11.10.1995
