Uživatel

Hledat

| Sign up

Ženské mlýny nemelou dobrou mouku.
(estonské přísloví)

Home»
Soupis mlýnů»
Databáze vodních mlýnů»
Křížův mlýn, U Pilařů

Křížův mlýn, U Pilařů

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

Čp.

Bývalé čp.

Ulice

Lokalita (vesnice, město)

Lidmaňka

PSČ

395 01

Okres

Pelhřimov

Katastrální území

Lidmaňka

GPS

49° 23' 26.2'', 15° 3' 22.7''

Mapová značka

Mlýn bez funkčního vodního motoru

Stručný popis

Malý mlýn, který býval původně pouze pilou. Kolem roku 1850 bylo odkoupeno od sousedního Trkovského mlýna jedno mlýnské složení a celá usedlost byla proto přestavěna. Na začátku 20. století byl modernizován na mlýn válcový. Při mlýně fungovala pila šindelka, dvě stoupy a později i pohon zemědělských strojů ve stodole - řezačka, mlátička, fofr, cirkulárka, brus. Ve 20. letech 20. století byl mlýn poháněn při nízkých stavech lokomobilou, později pak elektromotorem.

Poloha vůči obci

Polosamota

Vodní tok

Cerekvický potok

Číslo kulturní památky

106086

Webové stránky

Přístupnost

nepřístupný

Historie

Obecná historie:

Pila byla původně samostatné zařízení spjaté s Trkovským mlýnem ležícím cca 80 m proti proudu. V roce 1814 pila změnila vlastníka. Přibližně mezi roky 1829 a 1865 byla pila rozšířena o chalupu čp. 28 a o mlýnici doplněnou odkoupeným obyčejným složením z Trkovského mlýna. Na přelomu 19. a 20. století bylo vybavení mlýna modernizováno. V roce 1936 byl současný chlév rozšířen o částečně podsklepenou stodolu, kolem roku 1941 pak došlo k přestavbě obytné budovy a přístavbě dalšího patra. Kolem roku 2010 byly upraveny nosné zdi pilnice a její jižní stěna se vstupem na zanášku byla zazděna.

Historie mlýna obsahuje událost z období:

První republika (1919–1938)

1930 Václav Kříž, mlýn a pila

Vývoj po roce 1989

12. 9. 2017 prohlášen kulturní památkou

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Kříž
Lahodný
Železný

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

1930 Václav Kříž

Mlýn je vyobrazen na:

II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)

Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

částečně adaptován

Stav nemovitosti k datu

05 2012

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

venkovský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)

Dispoziční typ mlýna

mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené

Stavební etapy

Dominantní stavební konstrukce

zděná

Podlažnost

jednopatrový

Dispozice, slohové zařazení – popis

Areál představuje hodnotný doklad a ukázku malého vodního mlýna kombinujícího umělecké i obyčejné složení, vtěsnané na neobyčejně malou plochu tří pater spolu s propojením objektu pilnice. Pozoruhodná je i celistvost dochovaného technologického vybavení.
Pila byla původně samostatné zařízení spjaté s Trkovským mlýnem ležícím cca 80 m proti proudu. V roce 1814 pila změnila vlastníka. Přibližně mezi roky 1829 a 1865 byla pila rozšířena o chalupu čp. 28 a o mlýnici doplněnou odkoupeným obyčejným složením z Trkovského mlýna. Na přelomu 19. a 20. století bylo vybavení mlýna modernizováno. V roce 1936 byl současný chlév rozšířen o částečně podsklepenou stodolu, kolem roku 1941 pak došlo k přestavbě obytné budovy a přístavbě dalšího patra. Kolem roku 2010 byly upraveny nosné zdi pilnice a její jižní stěna se vstupem na zanášku byla zazděna.
Téměř osamocený Křížův mlýn čp. 28 byl vystavěn v mírném svahu východně od osady po proudu Cerekvického potoka. Malý venkovský mlýn s pilou nacházející se na slabším toku má půdorys písmene L. Skládá se z obytné budovy vycházející z tradičního uspořádání domu s mlýnicí v rámci třetího dílu, na který navíc kolmo navazuje objekt pilnice. Mlýnice a pilnice jsou zastřešeny sedlovými střechami s původní dřevěnou šindelovou krytinou překrytou eternitovými šablonami. Objekt se řadí k mlýnům s tzv. uměleckým složením, instalovaným do běžného typu mlýna. Zahrnuje ale i některé vybavení patřící ke staršímu typu obyčejného složení. Celkovou atmosféru dotčeného areálu dotváří nedaleko stojící stodola, přestože není samostatně chráněna.
Mlýnice s pilnicí představuje hodnotný doklad a ukázku malého vodního mlýna kombinujícího umělecké i obyčejné složení, vtěsnané na neobyčejně malou plochu tří pater spolu s propojením objektu pilnice vybavené celodřevěnou jednolistovou rámovou pilou. Kvůli stísněným prostorům nemohlo dojít k osazení dalších mlecích strojů, a vznikla tak pozoruhodná ukázka unikátních prostorových kompromisů. Mlýn v Lidmaňce patří mezi několik málo výjimek, kdy k osazení uměleckého složení postačila pouze tři podlaží namísto obvyklých čtyř nebo i více. Takřka komplexně dochovaný soubor technologického vybavení je významným dokladem podoby obvyklého strojního vybavení venkovských mlýnů na slabším toku. Celistvost dochovaného technologického vybavení umožňuje s vysokou přesností rekonstruovat postup mletí. Na kulturně-historických hodnotách, které mlýnice s pilou vykazují, se podílí hlavně úplnost dochovaného uměleckého složení a zároveň fragmenty složení obyčejného, spolu s technologickým vybavením pily, jejíž vozík důmyslně využívá prostoru mlýnice. Pozornost si zaslouží i vnější transmisní převod k pohonu hospodářských strojů v nedaleké stodole.
Ve svahu situovaná obytná budova vycházející z tradičního trojdílného uspořádání domu tvoří nedílnou součást mlýna. Vystavěna byla k původně samostatné pile pravděpodobně v polovině 19. století. Kolem roku 1941 byla budova přestavěna a o patro zvýšena.
Ve svahu situovaný objekt na půdorysu L se skládá z obytné budovy s navazující mlýnicí a kolmo přilehlou pilou. Patrová obytná budova je doplněna dřevěnou pavlačí orientovanou směrem do dvora. Obytná budova s mlýnicí vychází z tradičního trojdílného uspořádání domu s mlýnicí v rámci třetího dílu, na který navíc kolmo navazuje objekt pilnice. V přestavěném druhém dílu lze rozeznat síň a pozůstatky černé kuchyně s dnes zazděným otvorem chlebové pece. Třípodlažní mlýnice přímo navazuje na obytnou budovu čp. 28, z jejíž průchozí předsíně je přístupná. Na mlýnici pak kolmo navazuje pilnice, s kterou je propojena. Vybavena je celodřevěnou rámovou jednolistovou pilou s dlouhým posuvným vozíkem zajíždějícím až do mlýnice. Budova pily má nově vyzděné obvodové konstrukce a na jižní straně dnes zcela zazděné průčelí. Horní část je bedněná.
Drobný venkovský vodní mlýn s pilou s takřka komplexně dochovaným technologickým vybavením vtěsnaným do pouhých tří pater mlýnice je cenným dokladem stavebních, řemeslných a konstruktérských schopností mlynářů s dokumentační hodnotou vývoje mlecí technologie.
Částečně podsklepená stodola v těsné blízkosti Křížova mlýna svým stavebním charakterem významným způsobem dotváří celkovou atmosféru dotčeného areálu.
Stav je uspokojující. Celý areál včetně vybavení ale trpí dlouhodobou absencí alespoň základní údržby. Některé obvodové konstrukce vykazují statická poškození. Na přelomu 20. a 21. století došlo k několika znehodnocujícím úpravám a přestavbám, zejména v obytné budově a u obvodových konstrukcí pilnice.
Ve svahu situovaný objekt na půdorysu L se skládá z obytné budovy s navazující mlýnici a kolmo přilehlou pilou. Patrová obytná budova je doplněna dřevěnou pavlačí orientovanou směrem do dvora.
Zpurizovaným dojmem vyhlížející fasáda obytného stavení a novodobý tvar dřevěných okenních výplní působí v kontextu historické podoby mlýnice a pily značně rušivě a cizorodě. Přestože obytná budova netvoří podstatu kulturní památky, je její neoddělitelnou stavební součástí a po citlivé revitalizaci se může plnohodnotně spolupodílet na celkové atmosféře dotčeného areálu.
Na obytné stavení navazující třípodlažní mlýnice se řadí mezi několik málo výjimek, kdy k osazení uměleckého složení postačila pouze tři podlaží. Mlýnice je přístupná z průchozí předsíně obytné budovy.
Fuňáková Marie (23.11.2016)
Jedná se původně o samostatnou pilu rozšířenou pravděpodobně kolem roku 1860 o mlýnici s českým složením a později přistavěnou obytnou chalupu čp. 28. Na polosamotě stojící tzv. Křížův mlýn s hodnotným technologickým vybavením důmyslně vtěsnaném na poměrně malou plochu představuje cenný doklad venkovského mlýna na slabším toku s dochovaným kompletním uměleckým složením, fragmenty složení obyčejného, jednolistou rámovou pilou a šindelkou.
Mlýn čp. 28 s pilou v Lidmaňce vychází z trojdílného uspořádání s mlýnici v rámci třetího dílu. V přestavěném druhém dílu stále ještě lze rozeznat síň. V její stěně směrem k bývalé světnici se v místě, kde se dříve nacházela s velkou pravděpodobností dýmníková (zvaná též černá) kuchyně, je dochovaný zazděný otvor chlebové pece s odtahem přímo do nynějšího tahového komína.
Z hlediska prostorového uspořádání je nezvyklé, že objekt nekončí třetím dílem s mlýnicí, ale na ni přímo navazuje pilnice. To souvisí s tím, že zdejší terén, rozsah areálu mlýna a přívod vody k pohonu strojů vedly k uspořádání pily tak, že vozík se zpracovanou částí řeziva zajížděl směrem do mlýnice.
Nepříliš vzhledná obytná budova čp. 28, která tvoří nedílnou součást mlýna, byla přestavěná cca ve 40. letech 20. století. Těžiště památkové podstaty areálu tak spočívá hlavně v samotné mlýnici s pilnicí a dochovaným technologickým vybavením.
Stodola s chlévem a sklepem stojící na témže pozemku st. p. č. 24/1 sice přináleží k mlýnu a ve stodole se zachovala řada tradičních zemědělských strojů, ale jejich památková hodnota není natolik vysoká, aby se případná památková ochrana rozšiřovala i na ně.
Zároveň vzhledem k téměř havarijnímu technickému stavu stodoly stojící na poměrně nestabilním klenutém sklepu s provizorně vypodloženou klenbou objekt stodoly s chlévem a sklepem k prohlášení nedoporučujeme.
Téměř osamocený Křížův mlýn čp. 28 se rozkládá v mírném svahu východně od obce po proudu Cerekvického potoka, odkud mlýn získával vodu z náhonu dlouhého cca 500 metrů.
Původně samostatná pila byla mezi roky 1829 a 1865 rozšířena o mlýnici a v témže období (či o 10 let později) o obytnou budovu. Nedaleko stojící chlév byl rozšířen o částečně podsklepenou stodolu. Současné vybavení mlýna, vtěsnané na poměrně malou plochu, sem bylo v minulosti přeneseno i ze sousedního Trkovského mlýna.
Obytná budova čp. 28, mlýnice a pila se nacházejí na poměrně malé ploše na půdorysu písmene L. Obytná budova s mlýnici vychází z tradičního trojdílného uspořádání domu s mlýnici v rámci třetího dílu, na který navíc kolmo navazuje objekt pilnice.
V přestavěném druhém dílu lze stále rozeznat síň a pozůstatky černé kuchyně s dnes zazděným otvorem chlebové pece. Mlýnice a pilnice jsou zastřešeny sedlovými střechami s původní dřevěnou šindelovou krytinou, dnes překrytou eternitovými šablonami.
Celý areál tzv. Křížová mlýna u Lidmaňky je představitelem vysoce hodnotného dokladu a ukázky malého vodního mlýna kombinujícího umělecké i obyčejné složení s důmyslným propojením pilnice s dochovaným vybavením celodřevěné jednolistové rámové pily.
Objekt má téměř komplexně dochovaný soubor technologického vybavení a jeho celistvost dokládá s vysokou přesností postup mletí. Samotná obytná budova č. p. 28 byla sice přestavěná ve 40. letech 20. století, ale tvoří nedílnou součást areálu. Stodola s chlévem a sklepem stojí na témže pozemku, jako samotný mlýn, zachovala se v něm řada tradičních zemědělských strojů, přesto z pohledu současné památkové péče, jejich památková hodnota ještě není natolik vysoká, aby se památková ochrana vztahovala i na ně. (Samotný pozemek však navržen je.)
Dochované technologické vybavení je důležitým dokladem podoby obvyklého strojního vybavení venkovských mlýnů na slabším vodním toku. Mnohaletá zanedbaná údržba strojního vybavení na něm sice zanechala stopy, ale naštěstí nezpůsobila zásadní škody. K tomu dodejme, že technologické vybavení se dochovalo v celistvosti a umožňuje s vysokou přesností rekonstruovat postup mletí na něm.
Na kulturně - historických hodnotách, které tento mlýn vykazuje, se podílí na jedné straně v úplnosti dochované umělecké složení a na straně druhé fragmenty obyčejného složení zejména mlýnská hranice.
U mlýna v Lidmáňce oceňujeme zejména celistvost dochování technického vybavení, na kterém lze s vysokou přesností rekonstruovat historický postup mletí ve mlýně.
Mlýn je v několika ohledech výjimečný, z hlediska prostorového uspořádání např. Křížův mlýn nekončí tak jak je typické třetím dílem s mlýnicí, ale na ní přímo navazuje ještě pilnice. Pro umělecké složení je zase typické, že se skládá ze tří částí a k jehož osazení jsou třeba nejméně čtyři podlaží, mlýnu v Lidmáňce k osazení z důvodu pozoruhodných prostorových kompromisů postačily podlaží tři.
Pozdější zásahy a úpravy nejsou tak rozsáhlé a závažné, aby byly překážkou prohlášení areálu mlýna za kulturní památku. Areál mlýna s pilou je dokladem historického vývoje a projevem tvůrčích schopností člověka v oblasti technického rozvoje.
Na polosamotě Lidmaňka situovaný Křížův mlýn č. p. 28 představuje z technického i historického hlediska velmi zajímavý příklad drobného venkovského vodního mlýna s pilou, u kterého byl výrobní provoz, respektive výsledné funkční rozmístění a podoba dochovaného technického vybavení (s pozůstatky staršího obyčejného mlynářského složení), zcela zásadním způsobem determinován lokací objektu při slabém vodním toku, skromnějšími majetkovými poměry tehdejších provozovatelů živnosti a z toho plynoucími omezenými prostorovými možnostmi pro technologicky mladší umělecké složení vtěsnané do nevelké třípodlažní mlýnice s hákově přidruženým křídlem pily. Zmíněné technické příslušenství řemeslné i průmyslové povahy vyniká vysokou mírou autenticity. Rozsah jeho zachování umožňuje dodnes s přesností rekonstruovat veškeré výrobní postupy odpovídající stavu v první polovině 20. století. Z objektu mlýna byla tehdy pomocí transmisních převodů poháněna i samostatně umístěná mechanická šindelka stojící pod přístřeškem při stodole. Dle potřeby bývaly stejným způsobem poháněny též zemědělské stroje.
Ačkoliv pilířová stodola nebyla navržena a doporučena k prohlášení za kulturní památku, podotýkáme, že svým stavebním charakterem významným způsobem dotváří celkovou atmosféru dotčeného areálu, potažmo příslušného památkově chráněného pozemku st. p. č. 24/1, k. ú. Lidmaňka. Exteriér mlýnice s pilou je v současnosti sice částečně narušen novodobými stavebními zásahy, tyto úpravy jsou ovšem odstranitelné a v souladu s principy památkové péče rehabilitovatelné dle obdobných příkladů a řešení vycházejících z prostředí tradičního lidového stavitelství. Patrová obytná část č. p. 28 s dřevěnou pavlačí směrem do dvora, pocházející patrně z přelomu 30. a 40. let 20. století, netvoří památkovou podstatu kulturní památky, nicméně je její neoddělitelnou stavební součástí. Zpurizovaným dojmem vyhlížející fasáda a nečleněný novodobý tvar dřevěných okenních výplní je pravděpodobně dílem pozdějších modernizačních úprav ze 70. nebo 80. let 20. století, které působí nejen v kontextu historické podoby mlýnice, pily a stodoly značně rušivě a cizorodě. Z těchto důvodů by si obytná část č. p. 28 v budoucnu zasloužila památkově citlivou revitalizaci.

Historické stavební prvky – exteriér

Historické stavební prvky – interiér

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

existující umělecké složení

Stav mlýnské technologie – popis

Vyčet technologického vybavení:
- čistírenský hranolový vysévač s drátěným sítem
- odlučovací zařízení kombinovaného typu autokap - spirokap před mlýnskou hranicí
- periodická loupačka s větrovou komorou a odlučovacím zařízením kombinovaného typu autokap - spirokap
- pateční kolo s torzem hřídele vodního kola, z něj převod litinovým pastorkem a předlohovou hřídelí s dřevěnou řemenicí na plochý řemen
- transmisní hřídel s dřevěnými řemenicemi a s jednou litinovou řemenicí
- mlýnská hranice patřící k obyčejnému složení (jeden přední sloup je opatřený klasicistním vyřezávaným zdobením s dvouřadým trojúhelníkovým zubořezem)
- dvě moučné truhly z obyčejného složení
- plochý řemen přenášející pohon z transmise k ní a řemeslně vyrobený dřevěný kryt
- válcová stolice v litinové skříni s jedním párem rýhovaných válců
- transmisní hřídel s dřevěnými řemenicemi
- šrotovník s mlecími kameny na horizontální hřídeli
- moučný hranolový vysévač třípolový výrobce Jana Prokeše
- savka menších rozměrů vyráběná řemeslnicky
- elektromotor s hlavním spínačem a pojistkami
- předvysévač výrobce Jana Prokeše napojený na moučný hranolový vysévač
- válcový koukolník kombinovaný se stoklasovým vysávačem
- šnekový dopravník
- kapsové výtahy
- jednolistová pila s dřevěným rámem a vozíkem
- vnější transmisní převod
- převody v podpilí
Svým technologickým vybavením se tento malý venkovský mlýn, nacházející se na slabším toku, řadí k mlýnům s tzv. uměleckým složením, instalovaným do běžného typu mlýna. Zahrnuje ale i některé vybavení patřící ke staršímu typu obyčejného složení.
V přízemí mlýnice se dochoval elektromotor sloužící jako pomocný motor. Umělecké a obyčejné složení mlýna spojují dochované převody v podobě napojení dřevěného palečního kola litinového pastorku s předlohovou hřídelí s řemenicí na plochý řemen. Na první pohled provizorní řešení pohonu je kvalitní ukázkou nejtiššího a zároveň spolehlivého převodu starých vodních mlýnů.
Třípodlažní mlýnice přímo navazuje na obytnou budovu čp. 28, z jejíž průchozí předsíně je přístupná.
Pro umělecké složení mlýna, které se zde nachází, je typické složení ze tří částí: čisticí, mlecí a vysévací. Ke kompletnímu osazení uměleckého složení jsou obvykle potřeba nejméně čtyři podlaží.
Lidmaňka však patří mezi několik málo výjimek, kdy k osazení postačila pouze tři podlaží, byť za cenu kompromisů. Ve mlýně se kromě uměleckého složení dochovaly i fragmenty obyčejného složení, zejména mlýnská hranice, paleční kolo a dvě moučné truhly. Další dochované fragmenty obyčejného složení na mlýně jsou mlýnský kámen, železí, vačky a křesací kladiva.
V přízemí mlýnice (tzv. podkolí) se nachází paleční kolo s torzem interiérové části hřídele vodního kola, z kterého vede převod litinovým pastorkem a předlohovou hřídelí s dřevěnou řemenicí na plochý řemen. Dále se zde nacházejí čistírenský hranolový vysévač s drátěným sítem, periodická loupačka s větrovou komorou a odlučovacím zařízením kombinovaného typu autokap-sirokap a mlýnská hranice opatřena klasicistním vyřezávaným zdobením s dvouřadým trojúhelníkovým zubořezem. Na podlaze je umístěna jedna ze dvou dochovaných moučných truhel.
V úrovni středního patra se na mlecí podlaze nachází válcová stolice v litinové skříni s jedním párem rýhovaných válců. Plochý řemen, který k ní přenášel pohon z transmise, kryje řemeslně vyrobený dřevěný kryt. Další části vybavení zde tvoří šrotovník s mlecími kameny na horizontální hřídeli, velký moučný hranolový vysévač, řemeslnicky vyrobená savka menších rozměrů, dlouhá dřevěná truhla na ruční míchání mouky a již zmíněný elektromotor. Pod stropem je zavěšena transmisní hřídel s dřevěnými řemenicemi. Z ní se plochými řemeny poháněly stroje v podkroví.
V nejvyšším podlaží (tzv. podstřeší či podkroví) se nachází předvysévač, továrně vyrobený a řemeslně upravovaný válcový koukolník kombinovaný se skolasovým vysávačem a šnekový dopravník umožňující vodorovnou dopravu zrna a meliva na potřebné místo od kapsových výtahů. Pozůstatky obyčejného složení připomínají jak druhá dochovaná moučná truhla, tak i na podlaze ležící žejbro. Všemi podlažími procházejí tři jednoduché kapsové výtahy a jeden kapsový výtah vedoucí k savce prochází pouze přes dvě podlaží.
Nedílná součást areálu Křížová mlýna a hodnotná ukázka technické památky malého vodního mlýna kombinujícího umělecké i obyčejné složení vtěsnané na plochu pouhých tří pater.
xxx
Pro mlýn s obyčejným složením postačují dvě podlaží, tedy přízemní objekt. V jeho přízemí se nacházelo podkolí a stála zde tzv. mlýnská hranice, tj. masivní tesařská konstrukce vynášející mlecí podlahu a na ni navazovala zanáška. Na mlecí podlaze stály mlýnské kameny - spodní nepohyblivý (ležák) a horní otáčející (běhoun). Mezi nimi docházelo k rozemletí zrna. Takto vzniklé melivo procházelo do moučnice, v níž se nacházel mlynářský pytlík v podobě rukávce otřásaného jednoduchým mechanickým zařízením zvaným hasačert, jenž zajišťoval vysévání moučných frakcí. Moučnice stávala v prostoru podkolí a před ní se nacházela moučná truhla, kam padaly krupičné frakce vysévané mechanicky pohybovaným sítem žejbrem. K uvedeným částem je třeba v podkolí připočítat zdánlivě jednoduché převody tvořené přímo na hřídeli vodního kola nasazeným patečním kolem, do něhož zapadal cévník, který prostřednictvím železí a kypřiče přenášel pohybovou energii na běhoun.
Z obyčejného složení se ve mlýně čp. 28 v Lidmaňce dochovala mlýnská hranice, paleční kolo s interiérovou částí hřídele vodního kola a dvě moučné truhly.
V roce 1842 došlo v Čechách k osazení prvního uměleckého složení a od 50. let 9. století se v českých zemích začíná toto složení postupně uplatňovat. Pro umělecké složení, které je z velké části či dokonce celé vyráběné továrně, je typické, že se skládá z tří částí: čisticí, mlecí a vysévací. K jeho osazení jsou třeba nejméně čtyři podlaží. Mlýn čp. 28 v Lidmaňce však patří mezi několik výjimek, kdy k osazení i za cenu nepříjemných kompromisů postačily podlaží tři.
Dochované technologické vybavení
Přízemí:
čistírenský hranolový vysévač s drátěným sítem
- periodická loupačka s větrovou komorou a odlučovacím zařízením kombinovaného typu autokap - spirokap
odlučovací zařízení kombinovaného typu autokap - spirokap před mlýnskou hranicí - patří k čištění vzduchu vedeného od savky (umístěné na mlecí podlaze)
- paleční kolo s torzem hřídele vodního kola, z něj převod litinovým pastorkem a předlohovou hřídelí s dřevěnou řemenicí na plochý řemen
transmisní hřídel s dřevěnými řemenicemi a s jednou litinovou řemenicí
mlýnská hranice patřící k předchozímu obyčejnému složení, jeden přední sloup je opatřený klasicistním vyřezávaným zdobením s dvouřadým trojúhelníkovým zubořezem
na podlaze je „ odložena “ také jedna z dvou dochovaných moučných truhel z obyčejného složení
Mlecí podlaha:
válcová stolice v litinové skříni s jedním párem rýhovaných válců (dle Dotazníku k přihlášení do Mlynářského ústředí se jedná o válcovou mlecí stolici Josef Prokop Pardubice, ale její charakter odpovídá výrobku Julius Hübner & Karl Opitz Pardubice - viz Rodinov čp. 33 - PE, Městská Habrová čp. 734 - RK); plochý řemen, který přenášel pohon z transmise k ní, kryje řemeslně vyrobený dřevěný kryt, jehož zaoblená část nad řemenicí je vytvořena jako polygonální se zářezy na vnitřní straně
šrotovník s mlecími kameny na horizontální hřídeli
ruční decimální váha (není zabudovaná v podlaze)
moučný hranolový vysévač třípolový výrobce Jana Prokeše
savka menších rozměrů vyráběná řemeslnicky - zvláštností je, že její výskoky směřují k moučnému hranolovému vysévači, kde není dostatečný prostor na manipulaci s násypkami (dřevěné nádoby)
transmisní hřídel s dřevěnými řemenicemi (zavěšená pod stropem, z ní se plochýmiřemeny poháněly stroje v podstřeší
dlouhá dřevěná truhla na ruční míchání mouky
elektromotor - sloužící jako pomocný motor (jeho rozběhový regulátor, hlavní spínač a tři pojistky pro trojfázový proud se nacházejí na dřevěné desce na konci vozíkové dráhy v pilnici
Nejvyšší podlaží - podstřeší:
- předvysévač výrobce Jana Prokeše napojený na mlecí podlaze na moučný hranolový vysévač
válcový koukolník kombinovaný se stoklasovým vysávačem (ten zabírá asi 1/4 válce), jeho pohon zajišťovalo řešení v podobě prodloužené hřídele pohánějící zároveň horní hlavu kapsového výtahu a protaženou až nad koukolník, zde je na ní osazena řemenice velmi malého průměru a přes plochý řemen se z ní energie přenášela přímo na plášť vlastního válce koukolníku
šnekový dopravník (umožňující vodorovnou dopravu zrna a meliva na potřebné místo dál od spádových trubek kapsových výtahů
- pro úplnost uveďme, že je sem přenesena také další z dvou dochovaných moučných truhel a na podlaze leží žejbro (mechanicky pohybované síto), obojí z obyčejného složení; zmíněné žejbro je dle hustoty drátěného potahu druhotně upravené pro potřeby čištění obilí
- přes všechna podlaží prochází 3 jednoduché kapsové výtahy a 1 kapsový výtah vedoucí k savce prochází pouze přes dvě podlaží. Výtahy jsou dochované kompletně, tedy včetně horních a dolních hlav.
Zdejší technologické vybavení mlýna je sice již složením uměleckým v podobě tzv. periodického mlýna, ale zahrnuje stroje, které patří ke starším osazovaným v českých mlýnech (savka, hranolové vysévače, válcová mlecí stolice v litinové skříni tvaru, který se užíval do začátku 1. světové války, dřevěné řemenice pro ploché řemeny).
Jak vyplývá z dochovaných částí technologického vybavení, prošel tento mlýn obvyklým vývojem od řemeslnicky vyrobeného obyčejného složení s mlecími kameny (dochovaná mlýnská hranice) k převážně továrně vyráběnému složení uměleckému s částmi čistírenskou (čistírenský vysévač, koukolník, loupačka), mlecí (válcová mlecí stolice) a vysévací (hranolové vysávače a savka). Umělecké složení v podobě, do které se vyvinulo do začátku 1. světové války, se ve mlýnici nachází dosud. Poté už docházelo jen k drobným úpravám. Příkladem uveďme již zmíněný šrotovník s mlecími kameny na vodorovné hřídeli.
Dochované umělecké složení patří do skupiny tzv. periodických mlýnů, kdy některé procesy probíhají na stejných strojích, ale s jiným nastavením (např. mletí z různých chodů na stejné válcové stolici nebo čištění a třídění krupice opět z různých chodů na stejné savce).
Jeho složení odpovídá malému venkovskému mlýnu poháněnému slabým vodním tokem. I proto nemohlo dojít k osazení dalších mlecích strojů. Dochované technologické vybavení je důležitým dokladem podoby obvyklého strojního vybavení venkovských mlýnů na slabším vodním toku.
Mnohaletá zanedbaná údržba strojního vybavení na něm sice zanechala stopy, ale naštěstí nezpůsobila zásadní škody. K tomu dodejme, že technologické vybavení se dochovalo v celistvosti a umožňuje s vysokou přesností rekonstruovat postup mletí na něm.
Na kulturně - historických hodnotách, které tento mlýn vykazuje, se podílí na jedné straně v úplnosti dochované umělecké složení a na straně druhé fragmenty obyčejného složení, zejména mlýnská hranice. Oba uvedené druhy složení spojují přeneseně i fakticky dochované převody v podobě napojení dřevěného palečního kola a litinového pastorku s předlohovou hřídelí s řemenicí na plochý řemen, díky níž dochází k pohonu od vodního kola na transmisní hřídel. Na první pohled se jedná o provizorní řešení, ale je třeba zdůraznit, že jde ve starých vodních mlýnech o nejtišší a zároveň velmi spolehlivý převod.
Pro upřesnění, co je tím myšleno uveďme, že dvě kovová ozubená kola, pokud by nebyla v olejové skříni, budou vydávat značný hluk. V případě dřevěných převodů na principu paleční kolo a cévník dochází nejen ke skřípání, ale především namáhání jednotlivých dřevěných cév je tak značné, že by si vyžadovalo časté opravy.
Na závěr je třeba zmínit, že s ohledem ke znehodnocujícím přestavbám, k nimž došlo u objektu mlýna ve druhé polovině 20. století, lze doporučit vymezení rozsahu prohlášení za kulturní památku na mlýnici s pilnicí a jejich technologického vybavení, tedy jak uměleckého složení s pozůstatky složení obyčejného, tak i jednolistové rámové pily.
Areál Křížová mlýna představuje vysoce hodnotný doklad a ukázku malého vodního mlýna kombinujícího umělecké i obyčejné složení, vtěsnané na neobyčejně malou plochu tří pater spolu s důmyslným propojením objektu pilnice vybavené celodřevěnou jednolistovou rámovou pilou. Kvůli stísněným prostorům nemohlo dojít k osazení dalších mlecích strojů, a vznikla tak pozoruhodná ukázka nutných prostorových kompromisů. Takřka komplexně dochovaný soubor technologického vybavení je významným dokladem podoby obvyklého strojního vybavení venkovských mlýnů.
Jeho celistvost umožňuje s vysokou přesností rekonstruovat postup mletí.
PhDr. Radim Urbánek, listopad 2015

Technologické vybavení

Žádná položka není vyplněna

Stopy po neexistující mlýnské technologii

Podrobný popis strojního vybavení mlýna čp. 28 v Lidmaňce zachycuje Dotazník k zápisu do Mlynářského rejstříku ke dni 18. července 1939, a to následovně:
V čistírenské části „hruďák" (tedy krátký čistírenský hranolový vysévač) od firmy Leopold Kašpar, válcový koukolník [„trieur"] o rozměrech 40 x 150 cm a „loupačka elka č. 2 “ od firmy Leopold Kašpar.
Mlecí část tvořila válcová stolice „Jos. Prokop Pardubice “ o průměru válců 35 cm a šířce 40 cm, jejíž „ válce jsou rýhované na žito. Z žitného i pšeničného meliva oddělil předvysévač [,,sortýř“] o rozměrech 150 x 90 cm výrobce Jana Prokeše nejhrubší frakce a krupice a poté moučný hranolový vysévač výrobce Jana Prokeše o rozměrech 300 x 90 cm vysébval jednotlivé moučné frakce. Oddělenou krupici dál třídila a čistila „ssavka dvoukrupiční“ používaná „k pucování krupic“ neznámé výroby aspirovaná do odlučovacího zařízení typu autokap / spirokap.
Ke šrotování sloužily pískovcové mlecí kameny “Kabriel [! - správně Gabriel] Žižka “ o průměru 90 cm.
Doplňme, že výsledné produkty mlynář kvůli sjednocení jejich kvality míchal ručně lopatou ve velké truhle na mlecí podlaze hned vedle moučného hranolového vysévače.
Výhodou bylo, že mohl sjednocováním jakosti využít i menší množství (do 15 %) méně kvalitního obilí.
Hospodáři hojně využívali šrotování. Ve zdejším mlýně se v rámci dochovaného technologického vybavení provádělo na šrotovníku s mlecími kameny na vodorovné hřídeli. Před jeho osazením se zde nacházel šrotovník v podobě kamenného složení v dřevěném lubu od firmy Gabriel Žižka, jak dokládá k roku 1939 Dotazník k zápisu do Mlynářského rejstříku

Doplňkové a další provozy

Dochovaný

pila
pohon zemědělských strojů
šindelka

Zaniklý

stoupa

Doplňkové a další provozy – popis

1930 mlýn a pila
jednolistová pila s dřevěným rámem a vozíkem
Pila byla původně samostatné zařízení spjaté s Trkovským mlýnem ležícím cca 80 m proti proudu. V roce 1814 pila změnila vlastníka. Přibližně mezi roky 1829 a 1865 byla pila rozšířena o chalupu čp. 28 a o mlýnici doplněnou odkoupeným obyčejným složením z Trkovského mlýna.
Pilnice vybavená celodřevěnou rámovou jednolistovou pilou kolmo navazuje na mlýnici, do které důmyslně zajíždí dlouhý posuvný vozík. Obvodové konstrukce jsou nově vyzděné, horní část je však bedněná.
Pilnice kolmo navazuje na mlýnici a je s ní propojena. Vybavena je celodřevěnou rámovou jednolistovou pilou s dlouhým posuvným vozíkem zajíždějícím až do mlýnice. Pila se dochovala téměř celá včetně zmíněného vozíku a hřebenu, chybí jen vodní kolo a malá část převodů. V podpilí se dochovalo torzo pohonného mechanismu vnější transmise rozmítací pily s vyvedením na pohon lokomobilou (nezachovala se) a transmise pro pohon šindelky a zemědělských strojů v přilehlé stodole. Budova pily má nově vyzděné obvodové konstrukce a na jižní straně dnes zcela zazděné průčelí. Horní část je bedněná.
Nedílná součást areálu Křížová mlýna a hodnotná ukázka technické památky s pozoruhodnou ukázkou prostorových kompromisů, kdy vozík rámové pily důmyslně využívá i prostor přilehlé mlýnice.
xxx
Ještě hluboko ve 20. století se pilařství považovalo za součást mlynářství, anebo alespoň za jeho velmi blízký obor. Zdejší pilnice obsahuje jednolistovou pilu osazenou v dřevěném rámu a s jedním dlouhým vozíkem na řezané trámy. Pila se dochovala téměř celá včetně zmíněného vozíku a hřebenu (trámu s palci k jeho posunu). Chybí část převodů v podkolí.
Pozornost si zaslouží i transmisní převod k pohonu hospodářských strojů do prostoru objektu stodoly. Zmíněná transmisní hřídel má dochované i dva kardanové klouby. Bylo by však přehnané kvůli uvedené transmisi rozšířit podání návrhu na prohlášení a kulturní památku i na objekt stodoly s chlévem a sklepem.
PhDr. Radim Urbánek, listopad 2015

Cesta vody ke mlýnu

náhon

Popis cesty vody ke mlýnu

Vodní motory

Typvodní kolo na vrchní vodu

StavZaniklý

Popis1930: 2 kola na svrchní vodu
1) hltnost 0,122 m3/s, spád 3,65 m
2) hltnost 0,086 m3/s, spád 3,65 m
celk. výkon 6,5 HP
2 kola na svrchní vodu “, množství vody v
V Dotazníku k zápisu do Mlynářského rejstříku ke dni 18. července 1939 se ve zdejším mlýně uvádí vodní kolo „na svrchní vodu korečkové“ o průměru 300 cm a šířce mezi věnci 85 cm, které dávalo výkon 4,5 HP.

Typvodní kolo na vrchní vodu

StavZaniklý

Pomocné motory a generátory

Typparní stroj, lokomobila

StavZaniklý

Popispřevozná zemědělská lokomobila - ve funkci pomocného motoru pro pohon pily

Typparní stroj, lokomobila

StavZaniklý

Popispřevozná zemědělská lokomobila - ve funkci pomocného motoru pro pohon pily

Typelektrický motor

StavDochovaný

Popiselektromotor s hlavním spínačem a pojistkami

Historické technologické prvky

transmise, řemenice, převody

paleční kola, pastorky a cévníky (řemeslný výrobek)
ozubená kola, pastorky (průmyslový výrobek)
transmisní hřídele s řemenicemi (výrobek průmyslový i řemeslný)

mlýnská hranice

moučná truhla

válcová stolice

Válcová stolice s 1 párem rýhovaných válců v litinové skříni

loupačka

periodická

koukolník

válcový

vysévač hranolový

čistírenský vysévač | Počet: 1

moučný vysévač | Počet: 1

předvysévač | Počet: 1

savka

odlučovací zařízení

autokap
spirokap

výtahy a dopravníky

šnekový dopravník | Počet: 1

kapsový výtah | Počet:

šrotovník

Prameny

Literatura / Internet

AutorMinisterstvo financí

NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé

Rok vydání1932

Místo vydáníPraha

Další upřesněnísešit 12 (Tábor), s. 12

AutorMinisterstvo financí

NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé

Rok vydání1932

Místo vydáníPraha

Další upřesněnísešit 12 (Tábor), s. 12

AutorNárodní památkový ústav - Památkový katalog

NázevKřížův mlýn s pilou a technologickým vybavením

Odkazhttps://www.pamatkovykatalog.cz/krizuv-mlyn-s-pilou-a-technologickym-vybavenim-14021744

Datum citace internetového zdroje08 2025

Prameny

Žádná položka není vyplněna

Ikonografie

Základní obrázky

Pohled na obytnou budovu, pozůstatek vantroků, lednice a bývalé mlýnice, srpen 2015, © Petr Diviš

Historické mapy

Císařský povinný otisk, výřez, 1829, © ags.cuzk/archiv

Indikační skica, 1829, říjen 2015, © Petr Diviš

Originální mapa stabilního katastru, výřez, 1878, © ags.cuzk/archiv

Současné fotografie - exteriér

celkový pohled od SZ, 10 2016, © Jan Klimeš

obytná budova - pohled od JZ, 10 2015, © Marie Fuňáková

obytná budova - pohled od Z, 10 2015, © Marie Fuňáková

Současné fotografie - technologické vybavení

Zařízení mlýna a pily, 08 2017, © Ministerstvo kultury, (Prvky na obrázku: transmise, řemenice, převody - paleční kola, pastorky a cévníky (řemeslný výrobek), pila)

Zařízení mlýna, 08 2017, © Ministerstvo kultury, (Prvky na obrázku: transmise, řemenice, převody - paleční kola, pastorky a cévníky (řemeslný výrobek))

Transmise, 08 2017, © Ministerstvo kultury, (Prvky na obrázku: transmise, řemenice, převody - transmisní hřídele s řemenicemi (výrobek průmyslový i řemeslný))

Zařízení mlýna, 08 2017, © Ministerstvo kultury, (Prvky na obrázku: transmise, řemenice, převody - transmisní hřídele s řemenicemi (výrobek průmyslový i řemeslný), mlýnská hranice)

Zařízení mlýna, 08 2017, © Ministerstvo kultury, (Prvky na obrázku: transmise, řemenice, převody - transmisní hřídele s řemenicemi (výrobek průmyslový i řemeslný), moučná truhla)

Transmise, 08 2017, © Ministerstvo kultury, (Prvky na obrázku: transmise, řemenice, převody - transmisní hřídele s řemenicemi (výrobek průmyslový i řemeslný), pila, pohon zemědělských strojů)