JAROSLAVA PAULUSOVÁ: OPATOV obec, domy, obyvatelé
Vydala Obec Opatov 2010
2.DOMY NA POLÁNKÁCH
Č. 1 Původně Vlčkův mlýn, r. 1880 připojen k Dudínu, čp. přeneseno do Opatova
Vlčkův mlýn na Polánkách původně patřil k Dudínu, pak k Opatovu, později opět k Dudínu a nyní k Zachotínu. Jde o velmi starý mlýn, který existoval asi už před třicetiletou válkou. Berní rula pro Dudín z r. 1654 uvádí na tomto mlýně o jednom kole Jiříka Hernu, patří mu 20 strychů polí, ale osévá pouze 3 strychy na zimu a 3 na jaro, chová 2 voly, 5 krav, 2 jalovice a 2 svině. R. 1674 už tu je nový mlynář Jan Vlček, ale jeho mlýn o 1 kole je „pustý“. Má pouze 10 strychů polí, z nichž osévá 2 strychy na zimu a 3 na jaro, dále má 2 strychy úhorů, 3 strychy lad a luk na půl vozu sena. Z dobytka chová pouze 2 voly a 2 krávy, obojí najaté.
Pojmenování „Vlčkovský mlýn“ je velmi staré. V prostoru mezi Opatovem, Polánkami a Dudínem se ve 13. a 14. století těžilo stříbro, dokladem je i mnoho propadlých těžních jam, které lidé nazývali „vlčí jámy“. Dnes najdeme pozůstatky těchto jam v katastru Opatova v „Hovorkově lese“ při cestě z Opatova na Polánky. Více jich je v katastru obce Dudín. „Molo Vlčkiana“ je však název i pro mlýn v nedalekých Vlčích Horách (v katastru obce Staré Bříště). A tak je možné, že mlynář Jan Vlček pocházel z tohoto starobylého mlýna a přenesl sem i přezdívku Vlček, pod kterou byl mlýn do vrchnostenských spisů zapsán.
V gruntovní knize Dudína založené r. 1707 je na Vlčkově mlýně uváděn Jiřík Zeman, někdy také psaný jako Jiřík Vlček. Jako jeho nejstarší předchůdce je uváděn k r. 1641 Jiřík Herna. Mlýn Jiříka Zemana i s gruntem byl oceněn na 123 zlatých 40 krejcarů, což je hodně, zvlášť když mlýn byl v r. 1674 pustý. Z uvedené částky musí Jiřík Zeman vyplatit 66 zlatých 30 krejcarů Mikuláši Maršů (mohl pocházet z maršovského mlýna) a Tomáši Zabloudilovi, vrchnosti pak 27 zlatých 10 krejcarů. Tyto částky po 2-3 zlatých postupně splácel až do r. 1720, ale to už byla hodnota gruntu oceněna jen na 89 zl. 50 kr. Nižší cena svědčí o tom, že mlýn opět scházel a snad i pustl.
Do té doby byl mlýn vždy uváděn společně s ostatními poddanskými grunty Dudína a také zápis Jiříka Zemana se nachází v gruntovní knize Dudína, patřil tedy do tzv. rustikálu větrnojeníkovské vrchnosti, kdy pozemky i mlýny drželi poddaní. Avšak v následujícím a posledním zápise v této gruntovní knize z r. 1739 už je mlýn označen jako panský (dominikalní), tj. přímo patřící vrchnosti, která ho prodala do dědičného nájmu mlynáři. Že to byl původně mlýn rustikalní, který si vrchnost zabrala a „ke dvoru obrátila“, o tom svědčí i údaj z tohoto gruntovního zápisu, v němž se vrchnost zavazuje, že „milostivě platit ráčí z téhož mlýna po vše léta, tak jako se předešle platilo – obyčejnou kontribuci 12 zlatých ročně obci duddínské“. Všechny ostatní zápisy o Vlčkově mlýně jsou pak už vedeny v dominikálních kniháchpanství.
Podle tohoto gruntovního zápisu z 7. ledna 1739 koupil „jeden panský tak řečený Vlčkovský mlejn o 1 složení, 1 olejně a 4 krupních stoupách“ Jakub Novák, rychtář ze Zbinoh, pro svoji dceru Dorotu a jejího manžela Jana Trupla „k jeho vlastnímu užívání dědičně a na věčnost za 100 zlatých mimo ročního nájmu“, který činil po dobu prvních pěti let od převzetí 40 zlatých, poté už 60 zlatých, které musí mlynář splácet vrchnosti čtvrtletně. Nájem byl pro prvních 5 let snížen proto, že mlýn byl velmi sešlý a tchán Jakub Novák ho „zcela poznovu na svůj náklad také vystavěl“. Mlýn měl pro Dorotu hodnotu jejího dědického podílu z rodného gruntu ve Zbinohách. Vrchnost mlynáři v tomto zápise vykázala k melivu ves Dudín s Opatovem a Jankovem. Také si Jana Trupla zavázala zápisem, „aby spolu s manželkou svou Pána Boha se bál, čeleď sobě svěřenou k samospasitelnému náboženství vedl, do chrámu Páně posílal, žádné luteránství nebo zapovězené knihy u sebe neměl a netrpěl, tím méně co v nich čítal“. Když byl později Vlčkův mlýn připojen k Opatovu, byl do opatovské gruntovní knihy na její konec přepsán i tento citovaný zápis Jana Trupla z r. 1739.
Nový nájemce panského „Vlčkovského mlýna“ Jan Trupl byl synem Mikoláše Trupla ze sousedního Truplova mlýna (čp.2). Jan Trupl byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Dorotou Novákovou známe osm dětí (Jakuva *1739, Matěje *1741 – 8.7.1863 se oženil s Anna, dcerou Jakuba Vašíčka z Větrného Jeníkova, Kateřinu (?) - 15.11.1761 se provdala za Václava Zápotočného z Dudína, Josefa *1745, Rozinu *1747 – 8.11.1768 se provdala za Josefa Formana, syny Pavla Formana, mlynáře č. 6, Františka *1750, Anna *1753 a Václava *1757 – nástupce na mlýně). Z druhého manželství s Kateřinou, dcerou Matěje Kokeše ze Svépravic, měl tři děti (Terezii *1761 – r. 1777 se provdala za Matěje Římala do Rychnova, Kašpara *1772 a Marianu *1776). Mlynář Jan Trupl zemřel r. 1777.
Při přečíslování domů v r. 1770 byl Vlčkův mlýn zapsán do Opatova a dostal číslo 1, mlýn Dolní Trupl dostal č. 2, mlýn Horní Trupl č. 3 atd. Josefínský katastr z r. 1785 nařizoval připojovat samoty k nejbližší vsi a vytvářel tzv. katastrální obce. Tak byl Vlčkův mlýn společně s dalšími poláneckými mlýny, Strakovým hospodářstvím č.4 a panským dvorem připsán k Opatovu, ale později se opět vrátil k Dudínu, zatímco celé Polánky už u Opatova zůstaly.
Z matrik se dovídáme, že vdova po Janu Truplovi, Kateřina, se r. 1778 provdala za vdovce Matěje Zabloudila ze Zbinoh Josefínský katastr z r. 1785 uvádí na mlýně č. 1 Václava Trupla, syna Jana Trupla. Václav Trupl se narodil 2.9.1757 a r. 1780 se oženil s Kateřinou Machkovou ze Starých Bříšť. Prvními dětmi byli Karel a Mariana – asi zemřeli, pak Josef *2.3.1783 – nástupce na mlýně, Anna – provdaná za Josefa Pláta a Kateřina – nemocná. Také s nimi žil Václavův bratr Jakub Trupl.
Podle Josefínského katastru ke mlýnu patřilo 31 jiter 384 sáhů pozemků, což je asi 18 ha, z toho bylo asi 9,5 ha polí, 3 ha luk a 5,5 ha Lesa. Jeden z lesů se jmenoval „pazderní porostlina“, takže se můžeme domnívat, že mlýn měl svou pazdernu a potřebné pracovní síly. Pozemky dostaly topografická čísla 326-337 a jsou posledními z celého katastru Opatova. Za Václava Trupla také zřejmě došlo k přestavbě mlýna, jak o tom svědčí do kamene vytesaný letopočet 1804 s iniciálami W T a mlýnskými symboly nad jedním z vchodů.
Dne 17.7.1824 předal Václv Trupl svůj dominikální mlýn v Opatově č. 1 synu Josefu Truplovi. Ke mlýnu patřila pila, olejna a hospodářství v celkové sumě 300 zlatých. V zápise se vyjmenovává předané nářadí a dobytek – 1 vůz, 1 rádlo s kolečky, 1 brány, 1 sekera, 1 pila, 1 motyčka velká a 2 malé, 1 pantok na pilu, 2 kramle a plech k měření prken, dále pár volů, 2 krávy, 1 jalovice, 2 ovce a 1 prasnice. Nový hospodář bde povinen platit ročně jako jeho předchůdci nájem vrchnosti 60 zlatých a vrchnost podobně „k obci dudínské obyčejnou kontribuci 12 zlatých ročně též milostivě ráčí platit“. Rodiče musí nový hospodář zaopatřit bytem a stravou a na přilepšení jim každoročně dát 8 měr žita, 2 míry ječmene, 2 míry pšenice a 10 měr ovsa, zasít půl míry lněného semene a 1 krávu mezi svým dobytkem držet.
O dětech Václava Trupla se v zápise píše, že už všechny vybyty jsou a už tu nic nemají k pohledávání, pouze Kateřina, která je nemocná a k práci neschopná, tu má nastupující hospodář živit, šatit a neubližovat jí, po smrti pak křesťanský pohřeb jí vypravit. Pokud něco ještě z jejího podílu zbude, rozdělit to pro sestry Annu, Barboru a pro něho hospodáře.
Josef Trupl *2.3.1783 se oženil 20.8.1831 s Evou Holubovou *3.4.1811, dcerou Matěje Holuba, sedláka ze Šimanova č. 19, a Terezie Dvořákové z Velšova. Z dětí známe pouze nástupce na mlýně syna Františka a dceru Anna. Stabilní katastr Opatova z r. 1838 v seznamu obyvatel podle popisných čísel uvádí i mlýn č. 1 Josefa Trupla, ale nemá přiděleno ani číslo stavební parcely a pozemky už vůbec nejsou uvedeny. Fakticky už tehdy se vrátil zpět k Dudínu a farnosti přešel k Zachotínu. Trvalo pak ještě víc než 40 let, než se i v pozemkových knihách obou obcí vše uvedlo do souladu se skutečností.
Ještě v pozemkové knize statku Větrného Jeníkova (dominikálu) z 25.6.1860 je dotyčný mlýn uveden jako mlýn č. 1 v Opatově (nikoliv v Dudíně) s právem vlastnickým pro Františka a Rozálii Truplovi a v ceně 1 092 zlatých i s pozemky. Odkazuje se zde na smlouvu postupní uzavřenou v Dehtářích, z čehož můžeme usuzovat, že Rozálie pocházela z Dehtářů. Sestře Anně musí nový hospodář vyplatit její podíl 522 zlatých, dát 2 krávy a vystrojit svatbu, rodiče Josef a Eva Truplovi tu mají zajištěn zbytek postupní ceny 315 zlatých s tím, že „co by ostalo nevybrané, ostane na vypravení pohřbu těchto manželů a zbytek Františku a Rozálii Truplovým“.
V Zakládacích spisech k pozemkové knize Opatova (r. 1880) se nachází odkaz na tento dokument z r. 1860, ale starosta Opatova František Rychetský uvádí, že usedlost Františka a Rozálie Truplových, která je pod č. 1 naznačena i se všemi pozemky k ní patřícími, se už v obci opatovské nenachází, ale v katastrální obci Dudín leží, a že se činí příslušná opatření, aby se tato změna zanesla do pozemkových knih. Takže v nové pozemkové knize z r. 1880 už č. 1 „Vlčkův mlýn“ není uváděn. Toto popisné číslo pal bylo použito v Opatova (Voborníkovi).
V knize vodního práva okresu Humpolec je vložen protokol ze 17.6.1891 o stanovení vodního cejchu na mlýne zvaném „Vlčkův mlýn“ s pilou vlastníka Josefa Trupla, z něhož vybíráme: „Mlýn s pilou č. 48 v Dudíně, dříve č. 1 v Opatově, leží na pravém břehu Jankovského potoka. Ke mlýnu a pile vedou dva mlýnské náhony. U dolního mlýnského náhonu není na jeho počátku, kde se od potoka odděluje, žádný splav neb jez, nýbrž toliko nához kamene, který se voda hradí. U horního náhonu, který vede k pile, jest na počátku téhož v potoce splav, však zpustošený a sešlý. Mlýn má jedno mlýnské složení a čtyři stoupy na kroupy, pak pilu ve zvláštním stavení nad mlýnem. Celkem jsou 3 vodní kola na svrchní vodu, z nichž kolo na mlýn má průměr 3,54 m na šířku 0,50 m, kolo na stoupy průměr 2,27 m na šířku 0,50 m a kolo na pilu průměr 3,60 m na šířku 0,56 m.
Na počátku horního vodního náhonu byl stanoven na č. parc. 597 obce Dudín vodní cejch. Sestává se z kamenného sloupce, na jehož povrchu jsou vytesána písmena J. T. a rok 1891. Na straně tohoto sloupce k vodě obrácené jest vodorovná rýha 40 cm pod povrchem hluboko, jejíž střed značí výšku splavu. Fixní bod jest vytesán na skále ve vzdálenosti 27,60 m od cejchu u lesa ve tvaru J. T. (trojúhelník na špičku) 1891. Druhý fixní bod u mlýna jest vytesán na kámen na rohu zdi pily při hladině vodní zazděném ve tvaru J. T. (trojúhelník na špičku) 1891.“
V říjnu r. 1900 přišel mlýn do dražby v níž byl přiklepnut jihlavskému advokátovi Arnoštu
Senkovi, který ho r. 1904 prodal Václavu a Anně Mafkovým. Václav Mafka snad mohl pocházet z mlynářského rodu Mafků v Humpolci, kde je např. r. 1860 uváděn na tamějším mlýně František Mafka. Na počátku jejich vlastnictví mlýna došlo k požáru a dřevěná obytná část mlýna s pavláčkou vyhořela. Byla pak dostavěna ve zdivu. Mlýn byl v provozu ještě v r. 1925, ale to už u něho pila není uváděna.
Václav a Anna Mafkovi měli dvě dcery. Dcera Božena byla provdaná Vidnerová a žila s rodinou ve Mšeně. Měli dva syny, často na mlýn jezdili. Dcera Františka dostala mlýnskou usedlost. Mlynářka Anna Mafková zemřela r. 1935, Václav Mafka o deset let později, r. 1945.
Františka Mafková (1899 – 1975) se provdala za Bohumila Pípala z Olešné a rodiče na ně převedli mlýnskou usedlost. K usedlosti patřilo 9,79 ha polí a 1,6 ha lesa. Zdá se, že za Pípalových mlýn doklapal a oni se pak věnovali už jen hospodaření. Neměli žádné děti, kterým by usedlost předali. R. 1941 u nich vypomáhal na práci Jan Papajík, pocházející ze Slovenska, z vesnice Breza na okrese Dolní Kubín. Tehdy už hospodařila pouze vdova Františka Pípalová a otcem Václavem Mafkou, výměnkářem.
Jan Papajík (1921 – 1985) se r. 1960 oženil s vdovou Zdenkou Dvořákovou, rozenou Kluchovou ze Zachotína, která měla z prvního manželství dceru Dagmar a syna Zdeňka. Protože stále pracovali na zdejším hospodářství, r. 1972 na ně Františka Pípalová převedla celou usedlost. Všude kolem už byly pozemky sloučeny v JZD, ale o zdejší odlehlé pozemky nemělo žádné okolní družstvo zájem. Jan Zdenka Papajíkovi pracovali jako cestáři na úseku silnice k Humpolci a po práci obdělávali vlastní pozemky. Teprve r. 1968 byla na zdejší samotu zavedena elektřina. Předtím využívali i naftové motory. Dosud je tu v provozu i malá vodní elektrárna typu Banki o výkonu 5,5 kW, která využívá horního vodního náhonu na bývalou pilu a šindelku. Plného výkonu dosáhne pouze zjara, kdy jde Jankovským potokem dostatek vody. Po většinu roku z důvodu sucha a nedostatku vody však stojí...
