Křečovický mlýn, mlýn U Všetečků

Mlýn s číslem popisným 20 v Křečovicích leží po levém břehu Křečovického, dříve nazývaného Sukdolského, potoka. Sommer ve své topografii zná mlýn pod označením U Všetečků.
Ve vodní knize jsou vedeni jako držitelé tohoto mlýna nejdříve Jan Brabec, poté Marie a Josef Kalinovi a nakonec Antonín Stuchlý. Zasazení normálního znamení se uskutečnilo 18. září 1883.469 Podle sčítacího operátu z roku 1921 byl majitelem domu čp. 20 Václav Kalina. Na mlýně s ním pobývala manželka Anna a dvě dcery taktéž Anna a Marie. Václav Kalina byl v průběhu první světové války v činné službě.
Podle Vojtěcha Losenického patřil mlýn s 5 ha pozemků před Antonínem Stuchlým právě Václavu a Anně Kalinovým z Benic. Losenický doplnil, že kromě Anny a Marie, měli Kalinovi ještě třetí dceru, a to Žofii. Marie se provdala za Antonína Stuchlého, který se ujal roku 1930 mlynářského řemesla v Křečovicích po Anně Kalinové. 20. dubna 1930 obdržel živnostenský list. Se starším zařízením, kolem na svrchní vodu, s francouzským a českým kamenem, mlel tento mlýn oproti modernějším mlýnům méně.
Přesto Stuchlí objekt vylepšovali a doufali, že se udrží v silné konkurenci. Například 6. dubna 1940 oznámili opravu vodního kola. Poté ovšem přišla válečná opatření, týkající se i tohoto mlýna. Ministerstvo zemědělství vydalo 12. listopadu 1941 vyhlášku o dočasném zastavení některých mlýnů. 23. listopadu téhož roku se měly uzavřít všechny mlýny, „jejichž přidělovací číslo pro pšenici a žito stanovené podle vyhlášky Výsadní obilní společnosti č. 18/VI ze dne 31. října 1939, spolu s námezdním kontingentem, stanoveným pro pšenici a žito podle vyhlášky Výsadní obilní společnosti č. 19/VI ze dne 31. října 1939, nepřevyšuje 1000q.“475 Tak se zastavil i život v křečovickém
mlýně. Křečovice k 31. prosinci 1943 spadaly do třetího vysidlovacího pásma a Stuchlí odešli do Kosovy Hory. V květnu 1945 se na svůj mlýn vrátili. Mlýnská budova o dvou podlažích a přízemí zůstala nepoškozená. Strojní zařízení zčásti chybělo a naftový motor nebyl schopný provozu. Přesto majitelé hodlali znovu mlít i za cenu nové práce a investic, ale to jim nebylo povoleno v důsledku zamýšlených úprav v mlynářství. 3. října 1945 napsal Antonín Stuchlý Obilní společnosti, že byl z mlýna vystěhován a nyní se vrátil. Dle dekretu prezidenta republiky má právo k obnovení živnosti.
12. dubna 1946 ovšem Mlynářská komise Jednoty mlynářů nedoporučilo znovuotevření, poněvadž nelze očekávat, že by investice mohly být rentabilní a zásobovací situace obnovení mlýna nevyžadovala. Komise dále poradila mlynáři přestěhovat se do pohraničí. Antonín Stuchlý o to neprojevil zájem. Svaz pro hospodaření s obilí napsal 12. září 1946 MNV Křečovice, že obnova mlýna není nutná: „Ježto v sousedství mají být vybudovány lépe situované mlýny v Krchlebích č. 9 a Vlkonicích č. 22, které jsou vzdálené od obce nejvýše 3 km, není národohospodářsky odůvodněné budovat tento mlýn…není záruka, že by mlýn pana Stuchlíka[!] byl rentabilní. Jest třeba zdůraznit, že je v zájmu celonárodním, aby se došlo k ozdravění v mlynářství, které trpí nadbytkem kapacity a tudíž nedostatečnou zaměstnaností se všemi průvodními hospodářskými zjevy… za tím účelem se připravuje též plánování v mlynářské výrobě při jehož provádění má být z provozu vyřazen určitý počet mlýnů plně zařízených.“
Křečovický mlýn měly nahradit mlýny s dostatečnou kapacitou v Krchlebech a Vlkonicích. Tak Stuchlí soukromě hospodařili na pozemcích při mlýně, než vstoupili roku 1952 do JZD Křečovice. Měli dva syny, Václava, narozeného roku 1930 a Josefa, narozeného 1936. Ti objekt společnými silami udržovali.