Historie
Obecná historie:
V roce 1789 si několik sedláků otevřelo na svých pozemcích v katastru obce jámy (šachty) uhelné. Při pozdějším dobývání uhlí v letech 1820-30 bylo v okolí postaveno několik obytných čísel, z nichž na čísle 45 bylo hospodářské stavení Františka Beyera, jehož syn Eduard na stejném místě nechal postavit v roce 1861 zámeček zvaný Beyerovka. V roce 1837 byla vedle tehdejšího hospodářského stavení postavena kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého na památku záchrany malého Eduarda, který spadl do zatopené šachty a nijak si neublížil. Od té doby se přilehlá hornická osada nazývala Svatý Jan a později tu byl přistavěn také parní mlýn s ještě později zřízenou restaurací a tři další šachty. Šachtu, kterou pan Beyer koupil, nechal přestavět na mlýn, postavil cihelnu a pod vedením slánského architekta Rudolfa Štecha si nechal postavit barokní zámeček, napodobeninu zámku v Hluboké. Dostavěn byl v roce 1865.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
S dovozem levného hnědého uhlí ze severu Čech se těžba uhlí na Libovicku přestala vyplácet. Po předčasné smrti Eduarda Beyera přijížděla rodina do zámku jen na prázdniny. Mlýn si pronajal František Šebesta, před mlýnem stála hospoda s výbornými sklepy. V ní rovněž obsluhoval pan Šebesta nebo jeho paní. V letních dnech sem přicházeli lidé z širokého okolí. Po první světové válce koupil všechen svatojanský majetek syn Františka Šebesty Arnošt. Mlýn pronajal a s rodinou se nastěhoval do zámku. Po smrti manžela hospodařila paní Šebestová sama, později s mladším synem Oldřichem.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
Obchodní
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
V roce 1943 postavili Němci za mlýnem střelnici, mlýn byl neustále plný vojáků. Ke konci války si zde vybudovali i několik bunkrů, ve kterých plánovali přečkat konec války, ale našli tam svůj konec. Po osvobození byli ve mlýně ubytováni ruští vojáci. V okolí mlýna vybudovali vojáci muniční sklady. Celé prostranství bylo veřejnosti nepřístupné, ohrazené ostnatým drátem.
Po roce 1948, kdy byl každý hospodář vlastnící více než 15 ha půdy nazýván „kulakem“, nebyli ani Šebestovi schopni plnit dodávky. V zámku se hospodařilo do roku 1956, kdy vzniklo v Libovici JZD. V roce 1959 byl Oldřich Šebesta zvolen agronomem a přestěhoval se do „Židovny“. A tak zámek nadobro osiřel, otevřen nájezdům vandalů. V roce 1961 odešli z mlýna vojáci, bylo zrušeno skladiště střeliva a po 16 letech se zdevastovaný mlýn ukázal veřejnosti. Chvíli si ho lidé chodili prohlížet, ale pak se na něj vrhli, a než se rok s rokem sešel, nezbylo z něho nic. Po zmizení mlýna přišel na řadu zámek a v roce 1967 zmizel i on. Z osady zbyla jenom kaplička. Bourání zámku prý bylo slyšet až v Kvílicích.
1956 mlýn již neměl střechu
Události
- Zánik mlynářské živnosti
- Zánik budovy mlýna
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Šebesta
Historie mlýna také obsahuje:
Eduard Beyer
František Šebesta
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
