Kratochvílův, Hovurkovský mlýn

Vodních mlýnů bylo kdysi v Hranicích šest, do jejich znárodnění v roce 1949 pracovaly však již jen tři. Dva z nich, mlýn Kratochvilův a Ležákův, ležely na vodní strouze s nestálou vodou, vedenou od stavu na Veličce ve Velké k Hornímu dvoru v Hranicích a dále k městu nad ulicí Na Hrázi až k Ležákovu mlýnu v Gallašově ulici, kde strouha ústila opět do Veličky. Třetí vodní mlýn, Váňův, ležel na potoku Ludině v ulici Mlýnský příkop, č. 6, proti budově gymnázia. Do konce 20. století byl ještě v provozu bývalý mlýn Kratochvilův, začleněný jako Mlýn Hranice do n. p. Mlýny a těstárny Pardubice.

xxx

Byl postaven na vodní strouze Veličky mezi hranickým Horním mlýnem a Klichovským mlýnem. V 16. století byl nazýván Hovurkovský, v roce 1615 jej město Hranice zastavilo za 600 zl. hranické vrchnosti, Václavu Molovi z Modřelic. Ten pak, když bylo velké sucho a nedostatek vody, a v žádném mlýně okolo města nemohli mlít, dal mlýn rozebrat a odvezl mlýnské kameny a vše od železa a dřeva ke slavíčskému Paninu rybníku, pod jehož hrází postavil nový mlýn, protože tu byla stálá voda. Na místě hranického mlýna vrchnost roku 1681 vybudovala valchu na valchování suken hranických soukeníků. Koncem 18. století byla pouze přední část obytné budovy valchy postavena z kamene, zadní díl byl jen ze dřeva, také valchovna se střechou byly v bídném stavu. Pro úpadek hranického soukenictví prodala vrchnost roku 1856 valchu Josefu Drexlerovi, po němž ji koupil Antonín Balliš, který ji držel ještě před první světovou válkou jako valchu a prádelnu. Později byla budova valchy opět přestavěna na mlýn mlynářem Stanislavem Kratochvilem, jenž jej vedl za první republiky i za okupace. Mlýn byl zařízen na vodní i elektrický pohon. Po zrušení a zasypání vodního náhonu Veličky pracoval pouze na pohon elektrický. Je to poslední hranický mlýn, který byl v provozu ještě koncem 20. století.

xxx

Mlýn, postavený na vodní strouze Veličky mezi Horním a Klichovským mlýnem, je připomínán již v 16. století jako mlýn Hovurkovský. Pro nestálost vodního přítoku byl mlýn zrušen a v 17. století tu vznikla valcha pro zušlechťování suken hranických tkalců. Koncem 18. století byla pouze přední část obytné budovy z kamene, zadní díl byl postaven jen ze dřeva. Před první světovou válkou zde Antonín Balliš provozoval prádelnu. Znovu na mlýn budovu valchy přestavěl mlynář Stanislav Kratochvil, který podnik vedl za první republiky i za okupace. Mlýn byl zařízen na vodní i elektrický pohon, po zasypání vodního náhonu Veličky pracoval pouze na elektřinu, a to až do konce 20. století. Dnes je zde autoservis a prodejna ložisek.