Konvičný mlýn a pila

Voda na pilu nahání se jako všude strouhou, po valašsku „příkopou“, končí u spádu svého korytem", deskami vybedněným. Nazývají je opět německy „lamfeštem“. Popisovaný mlýn má koryto 12 m dlouhé. Na konci koryta, kde se voda „láme“ a na vodní kolo padá, je stavidlo, záklop z šíří koryta, jež se samočinně spouští při dořezu každé nové desky z klády, na vozinách ležící a k pile řezací se pošinující. Stavidlo je totiž ve spojení prostřednictvím bidla „váhy“ s pilou; visí na řetězi bidla, jehož jedna polovice proniká z deskové stěny na venek nad korytem, kdežto druhá polovice bidla u pily řezací končí. Jakmile je deska dořezána, odepne a vyzvedne se bid'o samo svým koncem u pily, druhým padne a stavidlo s ním; zastaví takto proud vody, tekoucí korytem na kolo a voda odtéká přes záklop na prázdno. Dno koryta je totiž v lomu vody nadstaveno jiným, téměř kolmým korytem, jehož konec pod kolo vodní sahá, kde voda do spodních korců letí; tudíž kolo vodní „spodní“ vodou je hnáno a otáčeno.
Byla-li voda stavidlem zastavena, odtéká nad ním druhým, již méně kolmo nastaveným korytem, vysoko nad vodním kolem, tak že více se ho nedotýká.
Bývá pak voda po každém dořezu desky stavidlem do hořejšího koryta pouštěna, aby kláda na vozině byla opět k pile pošinuta na řezání nové desky. Když pak kláda na řezání nové desky byla k pile posunuta, stáhne pilař váhu jejím koncem u pily dolů a přípne ji k ní; tím se spolu druhý konec váhy s řetízkem a záklopem vyzvedne, voda, zase uvolněná, padá na kolo a jeho korce a pila pokračuje v řezání.