mlýn na Březině

1838-1869 František Machek

1880 - 1900 Marie Machková

r. 1900  František Machek

r. 1921 - klášter Želiv

Vodní kniha I z r.1913, str.34-35, č.př.30/2018, p.č.vl.135a

Protokol ze dne 14.10.1891 o osazení cejchu
Mlýn s pilou č.p.103 v Želivě leží na pravém břehu řeky Trnavky a dostává potřebnou vodu mlýnským náhonem do něhož hradí se voda přepadním jezem 4,2 m dlouhým. V tomto jezu jsou na pravé straně vrata vytahovacím stavidlem opatřená, kteréž má 0,98 m šířky a 1,3 m ve světlosti výšky. Před mlýnem jest v náhonu vpouštěcí stavítko 1,05 m široké a 1,7 m vysoké.
Mlýn má dvě mlýnská složení, 3 stoupy na kroupy a pilu. Celkem jsou čtyři vodní kola na spodní vodu, z nichž dvě mlýnská kola mají po 3,65 m v průměru a 0,65 m šířky; vodní kolo stup má v průměru 2,75 m a šířku 0,67 m; kolo pily má průměr 3,57 m a šířku 0,72 m...
Vodní cejch zasazen jest na pravém břehu řeky naproti jezu... Fixní bod vyznačen byl na skále...

Protokol z 29.11.1935, Výměr z 9.12.1936
Francisova turbína s horizontální hřídelí má tato konstruktivní data:
užitečný spád 2,4 m
vtokový průměr kola 700 mm
počet lopatek rozváděcích 16
maximální otevření 56 mm
výška rozváděcích lopatek 238 mm
úhel posledního elementu rozváděcích lopatek 30°
úhel prvního elementu oběžných lopatek 120°
hydraulický stupeň účinnosti 0,80
koeficient ztrát na výstupu z kola rozváděcího 0,90
zrychlení zemské tíže 9,81 m/s
mechanický stupeň účinnosti 0,75
Průtočný profil kola rozváděcího jest 0,214 m2. Největší rychlost vody v rozváděcím kole jest 4,34 m/s. Maximální průtok vody při plném otevření turbíny 835 l/s. Maximální výkon turbíny 20 HP. Nejlepší výkon turbíny při otevření na ¾ 15,8 HP. Turbínové stavidlo má světlou šířku 160 cm. Jalový odpad u turbínové komory má stavidlo světlé šířky 65 cm.
Turbínou poháněny jsou tyto stroje: 1 šroťák 50 cm, 1 válcová stolice jednoduchá 60 cm, 1 loupačka a mlýnské příslušenství.
K účelům hospodářským a sice pro pohon hospodářských strojů zřízeno bylo vodní kolo o průměru 214 cm, šířce lopatek 95 cm a hloubce lopatek 24 cm. Šířka žlabu, ve kterém se vodní kolo pohybuje, činí 110 cm. Voda na toto kolo vzdouvána jest stavidlem o světlé šířce 210 cm a výšce 90 cm. Přítok vody na kolo reguluje se stavidlem o výšce 60 cm. Spotřeba vody pro pohon tohoto vodního kola činí 90 l/s.

SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 3, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Čáslav/Důchodkový kontrolní úřad Humpolec
Název toku: Trnávka
Obec, čp. : Želiv
Podnikatel: Frant. Vaněček
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na spodní vodu
Normální výkon v ks: 6

Částečný výpisy z matrik fary Želiv

5.12.1752 kmotrem Josef mlynář březinský

24.7.1760 Matěj Veselý mlynář z nového mlýna a Rosalie opakovaně kmotry při křtech

Josef Veselý (*1758; +17.10.1839) mlynář a Marie (*1767; +24.3.1837)

*?? Josef

Josef Veselý mlynář a Viktorie

*10.4.1836 Antonín oo29.10.1868

František Šťastný (*1786; +8.2.1842) pachtýř mlýna

Vojtěch Půlpitel (*1792; +10.3.1851) mlynářský

František Machek (*1796; +23.3.1862) mlynář a Josefa roz. Veselá (*1798; +26.7.1862) z Rataj

*11.6.1824 František

František Machek (*11.6.1824; +6.12.1880) mlynář a Marie roz. Vaňková (*14.5.1842; +11.6.1904) z Jiřiček

*10.4.1862 Marie oo11.7.1882

*16.10.1863 Karel +31.1.1867

*12.6.1865 František

*21.4.1867 Antonín +23.5.1867

*18.1.1869 Anna

*25.4.1871 Rudolf +21.9.1871

*10.2.1874 Johana

*30.3.1879 Adolf

František Machek (*12.6.1865; +??) mlynář a oo12.6.1900 Kateřina roz. Martínková (*11.4.1880; ??) dcera mlynáře ze Hříběcího

*12.6.1901 Miloslav

*21.5.1903 Adolf oo23.9.1930

*31.3.1905 Marie

Sčítání lidu pro čp.8 obce Brtná a čp.103 obce Želiv

https://www.mza.cz/digitalizovane-fondy-pomucky

Rok 1869 – Brtná čp.8

František Machek *1824, zemědělství a mlynářství/mlynář;

- manželka Marie *1824;

- dcera Marie *1862;

- syn František *1865;

- dcera Anna *1869;

- Karel Čichna *1825, mlynářství/stárek;

- Josef Machek *1853, mlynářství/pomocník;

- František Machek *1831;

a další dvě osoby.

Majetek – 5 kusů hovězího dobytka, 2 kozy, 2 prasata…

Rok 1880 – Brtná čp.8

Marie Machková *16.5.1842, závod mlynářský/vlastnice;

- dcera Marie *13.4.1862;

- syn František *12.6.1865;

- dcera Anna *17.1.1869;

- dcera Johana *8.2.1874;

- syn Adolf *30.3.1879;

- František Dulík *7.7.1837, mlynářství/chasník;

a další dvě osoby.

Rok 1890 – Želiv čp.103

Marie Machková *14.5.1842, vdova, mlynářství a polní hospodářství/majetnice;

- syn František *12.6.1865, mlynářství/mlynář;

- syn Adolf *30.3.1879;

- dcera Anna *18.1.1869;

- dcera Johana *10.2.1874;

- František Huber 9.4.1855, mlynářství/stárek;

a další tři osoby.

Majetek – 2 koně, 7 kusů hovězího dobytka, 3 prasata.

Rok 1900

František Machek *12.6.1865, mlynářství/mistr, polní hospodářství/majitel;

- manželka Kateřina roz. Martínková *11.4.1880, trvale přítomna od r.1900;

- matka Marie Machková *4.6.1842, vdova, trvale přítomna od r. 1861;

- bratr Adolf Machek *30.3.1878;

- stárek Josef Pejcha *23.7.1867;

a dalších pět osob.

Majetek – 2 koně, 9 kusů hovězího dobytka, koza, 9 prasat.

Rok 1921 – majitel domu klášter Želiv

Rudolf Vaněček *14.4.1855 Zařičí, trvale přítomen od 15.9.1897, mlynářství/mlynář ve službě u velkostatku Želiv, k 16.7.1914 mlynář ve službě u velkostatku Želiv;

- syn František *8.7.1889 Koberovice, mlynářství/ mlynářský pomocník ve službě u velkostatku Želiv, k 16.7.1914 mlynářský pomocník ve službě u velkostatku Želiv;

- dcera Emilie *18.7.1892;

- dcera Hana *22.11.1899;

a další jedna osoba.

O sedmi pannách u Březiny

Na cestě ze Želiva do Červené Řečice leží mlýn na Březině pod strání, lesem porostlou. V tom lese je vidět mezi zelení stromů sedm skal, kterým se říká Sedm panen. Je o nich pověst.

Před dávnými lety hospodařila na březinském mlýně vdova, která měla sedm dcer. Dobře si mlýna hleděla a také se jí dobře dařilo. Na čeleď byla tuze přísná, do práce ji honila od rána do večera, sama také byla pracovitá, jen svým sedmi dcerám polevovala, rozmazlovala je. Žádná z nich si práce nevšimla, všechny by se byly jen stále strojily a fintily, po zábavách se sháněly a že takového vyražení ve mlýně na samotě nebylo, často do Řečice zajížděly, kde užje lidé dobře znali. Všechny mlynářčiny dcerky byly takové, až na nejmladší. Ta byla tichá, skromná, pracovitá a také ze všech nejhezčí. Ona jediná se nesháněla po ženichovi, ty druhé stále jen čekaly, až nějaký přijde. Ale třeba byla mlynářka bohatá, ženiši se pro dcery nehrnuli. Věděli, že se o jmění bude dělit sedm dcer. Že tedy jedné mnoho nepřipadne. Také znali jejich fintivost i lenost a soudili, že to budou (uze špatné hospodyně. Sem tam se hlásil nějaký málo zámožný, kterému by byl podíl postačil, ale nad tím dcerky ohrnovaly nos a matka mu hned odřekla. Nejmladší žila mezi sestrami jako Popelka, ale na nic si nestěžovala.

Jednoho dne se ukázal ve mlýně mladý člověk. Nebyl tuze urostlý, všechnu krásu nepobral, ale byl pěkně ošacen, zelený kabát mu dobře slušel a měl pěkné způsoby. Přišel k mlynářce a nic se jí netajil, že hledá ve mlýně nevěstu. Má on prý nedaleko zámek na vodě, je bohatý a dělal by ženě pomyšlení. A také hned řekl, kterou by chtěl: tu nejmladší. Ale mlynářka zatřepala mu rukou pod nosem a řekla: "Ó ne, holenku, to nejde. Nedám nejmladší z domu, dokud nebudou ostatní vyvdané."

A ať mluvil ten mladý člověk, co chtěl, mlynářku nepřemluvil. Najednou povídá: Já tedy, paní mlynářko, když jinak není, musím hledat ženichy. Rozběhnu se za nimi do světa a přivedu je. Ale mohlo by se stát, že by mi mou vyvolenou sestřičky přemluvily a já potom, až bych jim ženichy sehnal, sám byl bez nevěsty. To si musím rozmyslit. Zítra přijdu zas!"

Dal ženich pěkné pozdravení a odešel. Sestry měly zlost na nejmladší, samy se chtěly stát zámeckými paními. Opravdu sestře ženicha haněly, jak mohly. Jedna, že je špatně urostlý, druhá, že má ošklivé ruce, třetí, že má veliká kolena, čtvrtá, že má špičatý nos, pátá, že má pichlavé oči, šestá, že drobátko přišilhává. Tak ho každá nějak pomluvila. Což teprve, kdyby byly věděly, že je to - vodník!

Druhého dne se ukázal ženich ve mlýně zase. Ale mlynářka řekla, že dcery šly na stráň do lesa na jahody. On že půjde tedy za nimi. A šel. Když přišel na stráň, slyšel děvčata, jak si prozpěvují, a hnedje našel. Přivítaly ho a smály se, kdy jim tedy ženichy přivede. A aby prý měl každý z nich zámek, jinak že se nevdají. "Zítra se vydám do světa," povídá ženich, "a vyhledám takové, aby se vám líbili. Ale jak jsem včera pověděl, nechci, abyste mi mou nevěstu přemluvily, a zajistím si to."

Nato vztáhl ženich ruku, zamumlal nějaká slova - a naráz proměnil sedm panen v sedm skal. Potom se vrátil do mlýna, řekl mlynářce, že půjde do světa hledat dcerám ženichy. A že si je na tu dobu pojistil. Víc nic, a odešel ze mlýna.

Mlynářka marně čekala na dcery až do večera. Teprve, když je šla na stráň hledat a spatřila tam sedm skal, které tam dříve nebývaly, pochopila, co se stalo, a poznala, že ten ženich nebyl jen tak člověk. Věřila však, že se vrátí ze světa a přivede ženichy, potom že zase skály promění v panny.

Čekala mlynářka, ale nedočkala se. Vodník se nevrátil. Sedm panen očekává na stráni nad Březinou ženichy dodnes.