mlýn Bezlejov

Mlýn se připomíná už roku 1347 jako mlýn pod rybníkem Stavenov. 23. dubna 1347 vydali Mstislav z Bítovan a Bleh z Lipky listinu o prodeji hrazeného mlýna s pěti koly mlynáři Hermannovi spolu s emfyteutickým právem a s dvaačtyřiceti jitry polí. Mlýn byl tedy patrně ještě starší. V textu listiny z roku 1347 se uvádí: „molendinum sub piscina situm in Stawenov“, tj. „mlýn pod rybníkem ve Stavenově“. Mlýn byl tedy pravděpodobně součástí stejnojmenné osady, která později zanikla.

Název Bezlejov je doložen až od roku 1690.

1824 - 1830 Jan Schwarz (1790 - 4.8.1853)

Od roku 1833  Pernerové.

(doplnila Ing. Miroslava Neubertová)

V roce 1838 je ve stabilním katastru uváděn mlynář Jan Perner. Nejstarší syn Jan se významně zapsal do historie Severní státní dráhy. Jan se narodil ještě na mlýně v Bratčicích, do Bezlejova se rodina přestěhovala později. V Bratčicích se kromě Jana (*7.9.15) narodili další sourozenci Václav (*2.10.17), Kateřina (*7.12.19), Antonín (*20.3.22), Marie (*17.3.24), Barbora (*5.10.26), František (*2.4.29), Ignác (*12.11.31). Po roztržce otce a nejstaršího syna Jana se rodina přestěhovala na Bezlejovský mlýn, kde se narodil nejmladší Josef. Ten nakonec převzal mlýn po otci, avšak ne Bezlejov. To už hospodařili ve mlýně Valcha v Pardubicích. Otec Jan Perner, mlynář v Bratčicích, později v Bezlejově a v Pardubicích, rodák z Litošic na Přeloučsku, zemřel 14.4.1863 ve věku 71 let.

Jan Perner ml. se zúčastnil velkých trasovacích prací pro spojení mezi Prahou a Vídní. Uvažovalo se o spojení drahami sedmi směry, z nichž trasa přes Olomouc a dále Polabím byla nejdelší. Tuto trasu považoval Jan Perner za svou, vždyť ji trasoval a znal ji dokonale, všechny potůčky, strže, samoty a cestičky. Věřil v tuto trasu tak bezmezně, že již na počátku ledna 1841 prozíravě přiměl svého otce, aby opustil mlýn Bezlejov u Chotěboře a koupil si na Zeleném předměstí v Pardubicích usedlost čp. 86/83 s velkým mlýnem a pilou za vypůjčené peníze od jakéhosi lékárníka. Současně ho nabádal k nakupování pozemků a velikého množství dříví k pozdějšímu využití pro stavbu dráhy. Obracel se i na své další nejbližší příbuzné, mlynáře a pilaře, aby mu v tomto směru pomáhali. Jan Perner ml. byl ve své činnosti velmi úspěšný a 1. března 1842 se stal vrchním inženýrem státních drah.

V roce 1930 byla majitelkou M. Petříková.

V 50. letech byl mlýn znárodněn. V roce 1960 byl ještě částečně v provozu, mlel ale pouze o žních pšenici a žito pro JZD v okolí. M. Petříková ve mlýně bydlela se synem Jiřím. V období, kdy mlýn nepracoval, živil se Jiří Petřík jako závozník v pekárnách v Chotěboři. Kolem roku 1970 mlýn již nebyl v provozu.

Po roce 2012 došlo ke zbourání několika budov, které byly součástí areálu. Důvodem prý byl jejich dezolátní stav. Dochovaná mlýnice a obytná nižší budova za mlýnicí byly v roce 2015 nabízeny k prodeji jako atypické víkendové sídlo. V katastru je nemovitost vedena jako průmyslový objekt.