Čís. 1484.
Vodní právo. - Řízení správní: Příslušnost ministerstva dopravy ve smyslu § 20, odst. 3 zák. č. 50/1931 Sb. ve spojení s § 5, č. 3 a § 10, č. 3 vl. nař. č. 208/1942 Sb. a § 2 úst. dekr. č. 1/1945 Sb. ku projednání stavby vodní elektrárny po stránce vodoprávní a otázek vodoprávních s tím tak bezprostředně souvisejících, že vodoprávní schválení hydroelektrárny by jinak nebylo možné, určuje okolnost, že jde o schválení stavby vodní elektrárny zřizované v souvislosti se splavňovacími pracemi podle § 1 zák. č. 66/1901 ř. z.
(Nález z 22. listopadu 1946, č. 139/46-6.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1431/46.
Věc: Jiří H. v P. n. L. proti rozhodnutí ministerstva dopravy (veřejná technická správa) z 19. ledna 1946 o rozšíření vodního práva.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Na řece Labi jsou v P. n. L. prováděny splavňovací práce podle § 1 zák. č. 66/1901 ř. ž., v jichž rámci je projektován na místo jezu starého jez nový. Ze zdrže nad p-ým jezem je vzdutá voda labská již od dřívějších dob odváděna tak zv. Velkým náhonem, na kterém mezi jinými vodními díly (zejména mlýny »Na nových« a »Budín«) leží mlýn »Kydlinov«, a který ve svém středním stoku je zahrazen tak zv. Panskými stavidly. Pomocí těchto stavidel je voda z Velkého náhonu sváděna zčásti do t. zv. Malého náhonu, na kterém je umístěn kromě jiných vodních děl (zejména mlýna »Temešvár«) i mlýn zvaný »Valcha«, zatím co všechna ostatní voda teče Velkým náhonem dále na mlýn »Kydlinov«.
Na novém jezu v P. n. L. hodlala fa J. V. postaviti vodní elektrárnu, která má býti náhradou za vodní elektrárnu, jež se zřítila v roce 1932, a požádala podáním ze dne 12. ledna 1943 o vodoprávní schválení této elektrárny. Ó této žádosti rozhodl bývalý zemský úřad v Praze jako úřad I. stolice výměrem ze 17. července 1943, a ministerstvo dopravy (veřejná správa technická) jako úřad odvolací rozhodnutím z 15. září 1945. Tímto rozhodnutím mimo jiné byly veškeré vodní přebytky zjištěné na předměřickém jezu zadány projektované hydroelektrárně. Nss nálezem z 19. června 1946, č. 427/45-3, Boh. A 1431, zrušil toto rozhodnutí ke stížnosti st-le H. z důvodu, že schvalování staveb veškerých vodních elektráren, zřizovaných v souvislosti se splavňovacími pracemi prováděnými podle § 1 zákona č. 66/1901 ř. z., přísluší i po stránce vodoprávní jedině ministerstvu dopravy.
St-1 Jiří H., majitel mlýna »Kydlinov« a mlýna »Valcha«, požádal dne 24. listopadu 1942 u zemkého úřadu v Praze o vodoprávní projednání výměny dosavadní Francisovy turbiny, instalované ve mlýně »Kydlinov«, za novou vrtulovou turbinu o hltnosti 7 m3/sek. při spádu 4.20 m.
Při jednání, které prováděl zemský úřad v Praze dne 5. prosince 1942, přednesl st-1 spolu s É. V., majitelem mlýna »Temešvár«, ležícího na Malém náhonu pod mlýnem »Valcha«, návrh na nové rozdělení vody u t. zv. Panských stavidel. Návrh tento byl pozdějšími vyjádřeními jmenovaných a také dalších zájemců upraven a obsahoval mezi jiným zejména požadavek, aby mlýnu »Kydlinov« z vodních přebytků na předměřickém jezu bylo zadáno množství vody až do 800 l/sek. tak, aby průtok vodními díly »Budin« a »Na nových« se zvětšil ze 6.2 m3/sek. na 7 m3/sek.
Vyhláškou z 24. května 1943, v niž byly za předmět jednání označeny ještě požadavky jiných zájemců, jež však nejsou předmětem projednávaného sporu, zahájil zemský úřad v Praze o obou zmíněných návrzích ve stížnosti k tomuto soudu stručné vodoprávní řízení a výměrem z 29. července 1943 rozhodl - pokud to vzhledem k námitkách uplatněným přichází v úvahu - takto:
1. zamítl (v bodě 1) podle §§ 79 a 94 vodního zákona ve znění přílohy k vl. nař. č. 305/1942 Sb. žádost st-lovu, aby bylo povoleno instalovati pro mlýn »Kydlinov« novou turbinu a hltnosti 7 m3/sek. při spádu 4.2 m a aby pro tento mlýn byl zadán přebytek vody přesahující jeho oprávnění s tím, že podle dosavadních oprávnění pro zmíněný mlýn by byl podle technického posudku znalců přípustný jen takový vodní motor, jeho hltnost činí při plném otevření maximálně 4.185 m3/sek., jakož i žádost, aby na dobu, než bude dokončena hydroelektrárna v P., byla povolena dočasná instalace turbiny o hltnosti 7 m3/sek .;
2. zamítl (v bodě 2) podle ustanovení § 94, odst. 1, písm. b) vodního zákona návrh st-le v úpravě provedené během řízení na nové dělení vody u t. zv. Panských stavidel.
O odvolání, které z tohoto výměru podal mimo jiné i st-l, žal. ministerstvo dopravy (veřejná správa technická) nař. rozhodnutím z 19. ledna 1946 rozhodlo - pokud jde o spornou věc - v podstatě takto:
Zamítlo odvolání z výroku uvedeného v bodě 1. napadeného výměru, pokud v něm bylo vysloveno, že úřad nevyhovuje st-lově žádosti za povolení instalovati v K. novou turbinu o hltnosti 7 m3/sek., a to – jak z odůvodnění je patrno - i pokud bylo žádáno za povolení dočasné instalace, zrušilo však napadený výměr »ve všech ostatních směrech« - mezi jiným tedy i pokud jde o výrok výměru uvedený v bodě č. 2 (nové rozdělení vody u t. zv. Panských stavidel) a - jak v nař. rozhodnutí výslovně se praví - i pokud jde o výrok v bodě č. 1 »nad rozsah shora uvedený«.
Žal. úřad současně uložil úřadu I. stolice, aby po doplnění vodoprávního řízení znovu rozhodl o návrhu na nové rozdělení vody u Panských stavidel.
Maje se vysloviti o zákonitosti tohoto rozhodnutí, musel se soud zabývati především otázkou příslušnosti úřadů, jež v daném případě rozhodovaly. Stížnost totiž uplatňuje, že podle § 20, odst. 3 zák. č. 50/31 Sb. pro stavbu vodních elektráren na splavném toku je příslušno ministerstvo dopravy a že tedy v daném případě nejsou příslušny úřady vodoprávní, nýbrž jedině ministerstvo dopravy, ovšem nikoliv jako vodoprávní úřad Il. stolice, protože v daném případě jde o konkurenční požadavek na užívání vody na p-ém jezu ve splavné trati Labe, a to pro účely vodní elektrárny.
Jak bylo vysloveno v nálezu z 19. června 1946, č. 427/45-3, Boh. A 1431, týkajícím se stavby soukromé vodní elektrárny na jezu v P. n. L., schvaluje podle ustanovení § 20, odst. 3 zák. č. 50/1931 Sb. v souvislosti s ustanovením § 5, č. 3 a § 10, č. 3 vl. nař. č. 208/1942 Sb., resp. § 2 ústav. dekretu č. 1/1945 Sb. stavby všech vodních elektráren, zřizovaných v souvislosti se splavňovacími pracemi prováděnými podle § 1, zák. č. 66/1901 ř. z., po stránce vodoprávní ministerstvo dopravy za předpokladu, že zřízení vodní elektrárny je v souvislosti s prováděním prací směřujících k splavnění ve smyslu § 1 zák. č. 66/1901 ř. z. Cit. předpis § 20, odst. 3 zák. č. 50/1931 Sb. je specielním ustanovením, které představuje výjimku z ustanovení § 75, resp. 76 vodního zákona. Žádný výjimečný předpis nelze již podle všeobecně platných právních zásad vykládati extensivně a nelze jej ani použíti analogicky (srov. na př. Boh. A 821/21 a 1335/22).
Jest tudíž i pokud jde o cit. předpis § 20, odst. 3 zák. č. 50/1931 Sb. extensivní výklad nebo jeho analogické použití vyloučeno.
Z toho však plyne, že citované ustanovení § 20, odst. 3 lze použíti jen tehdy, jsou-li dány přesně okolnosti, jež zakládají příslušnost ministerstva dopravy podle tohoto předpisu. Stává se tudíž ministerstvo dopravy příslušným k vydání vodoprávního povolení jen, jde-li o schválení stavby vodní elektrárny, která se zřizuje v souvislosti se splavňovacími pracemi, prováděnými podle § 1, zák. č. 66/1991 ř. z. Momentem určujícím příslušnost ministerstva dopravy k projednání stavby vodní elektrárny po stránce vodoprávní a otázek vodoprávních s tím tak bezprostředně souvisejících, že vodoprávní schválení hydroelektrárny by jinak nebylo možné, je zřejmě okolnost, že jde o schválení stavby vodní elektrárny, jež se zřizuje v souvislosti se splavňovacími pracemi podle § 1 zák. č. 66/1901 ř. z. Stížnost netvrdí a ani ze správních spisů nelze zjistiti, že některé z vodních děl přicházejících tu v úvahu a ležících na Velkém či Malém labském náhonu je vodní elektrárnou zřizovanou v souvislosti se splavňovacími pracemi, jak to má na mysli ustanovení § 20, odst. 3 zák. č. 50/1931 Sb. Z povahy těchto objektů nelze tedy dospěti k závěru zastávanému stížností.
Leč stížnosti nelze přisvědčiti ani, pokud chce tvrzenou nepříslušnost dovoditi z té okolnosti, že jde především o konkurenční využit: vody na p-ém jezu, při jehož stavbě byla zřízena nebo jest zřizována na tomto jezu nová vodní elektrárna fy J. V. Pokud totiž v tomto řízení, při kterém jde v podstatě o vodoprávní schválení výměny dosavadní turbiny instalované v mlýně »Kydlinov« za turbinu o větší hltnosti a o nové rozdělení vody u t. zv. Panských stavidel, přichází i otázka konkurenčního využití vody na p-ém jezu, jde o rozhodnutí, jemuž schází moment určující příslušnost ministerstva dopravy podle § 20, odst. 3 zák. č. 50/1931 Sb., neboť v tomto případě zřejmě o schválení stavby vodní elektrárny fy J. V. nejde.
Uznal proto soud, že ve sporném případě rozhodovaly úřady příslušné, a musel zamítnouti uvedenou námitku nepříslušnosti jako bezdůvodnou.
Ve věci samé uvažoval soud takto:
Stižnost obsahuje námitky, jež lze roztříditi do skupiny s výtkami proti výroku, kterým bylo uloženo úřadu I. stolice řízení doplniti a znovu rozhodnouti, a do skupiny obsahující námitky proti zamítnutí rozhodnutí ve věci výměny turbiny.
V první skupině námitek vytýká stížnost v podstatě, že předmětem řízení byl též st-lův požadavek za schválení nového rozdělení vody u Panských stavidel, který počítá s přebytky vody na jezu v P. (bod č. 2 výměru zemského úřadu) a že žal. úřad měl o tomto požadavku rozhodnouti meritorně. Tim, že žal. úřad zrušil v tomto směru výměr úřadu I. stolice a nerozhodl-li o zmíněném požadavku ihned sám, ač konkurenční návrhy, týkající se vodních přebytků na p-ém jezu rozhodnutím č. 7/1-VI-3-46 (správně 45) a č. 6/1-VI/3-46 meritorně vyřídil, porušil jednak ustanovení § 80, odst. 3 správ. řádu, jednak zásadu § 43 práv. řádu o rychlosti, jednoduchosti a levnosti řízení. Stížnosti nelze přisvědčiti.
Žal. úřad zrušení výměru úřadu I. stolice v tomto směru odůvodnil a s ohledem na zrušovací důvody dále uvedl, že bude třeba především spolehlivě vyšetřiti a zajistiti dosavadní oprávnění mlýna »Kydlinov« a vodních děl na Malém labském náhonu a rozhodnouti též, zda vodní dílo »Valcha« dosud trvá a jaké má vodní oprávnění, po případě, jaké vodní oprávnění by mu mohlo býti nově propůjčeno se zřetelem na vodní množství, jež bude při novém dělení vody přiděleno Malému labskému náhonu.
Že by toto zjištění, - které vzhledem k tomu, že jde o řízení vodoprávní, úřad nezbytně musí provésti cestou ústního jednání, - nebylo třeba provésti vůbec nebo vzhledem k tomu, že žal. úřad rozhodl o konkurenčních návrzích, týkajících se přebytků vody na p-ém jezu, st-l netvrdí. Dlužno proto považovati stížnost v tomto bodě za bezdůvodnou, neboť za tohoto procesního stavu jest uznati, že žal. úřad postupoval ve smyslu § 80, odst. 3 správ. řádu a nelze mu ani vytýkati, že porušil zásady stanovené pro řízení správní v § 43 správ. řádu.
V druhé skupině námitek brojí stížnost v podstatě proti oné části nař. rozhodnutí, v níž žal. úřad potvrdil zamítavý výrok úřadu I. stolice ve věci výměny dosavadní méně výkonné kydlinovské turbiny za novou o hltnosti 7 m3/sek. při spádu 4.20 m.
Bezdůvodná je námitka, uvádějící v této souvislosti, že st-l v odvolání napadl výrok úřadu I. stolice, v němž se praví, že podle dosavadních oprávnění pro mlýn »Kydlinov« by byl podle technického posudku znalců přípustný jen takový vodní motor, jehož hltnost činí při plném otevření maximálně 4.185 m3/sek., a že žal. úřad odvolací námitky st-lovy nevyvrátil. Nař. rozhodnutí zamítlo totiž odvolání st-lovo, směřující proti výroku uvedenému pod č. 1 výměru zemského úřadu jen, pokud jde o požadavek rozšíření vodního oprávnění pro mlýn »Kydlinov« na 7 m3/sek.
Ostatní obsah výroku, uvedeného pod č. 1 zmíněného výměru, tudíž i výrok shora uvedený, pojatý rovněž pod č. 1 uvedeného výměru, výslovně zrušil. Pak ale, ježto st-li v plném rozsahu vyhověl, nepotřeboval k odvolacím námitkám zaujímati stanovisko (§ 70, odst. 2 správ. řádu).
Ve věci samé nezbylo však, než nař. rozhodnutí, pokud se jím potvrzují výroky úřadu I. stolice v otázce výměny turbiny, zrušiti v celém rozsahu. Výrok, že ani dočasnou instalaci turbiny o hltnosti 7 m3/sek. nelze povoliti, odůvodnil totiž žal. úřad tím, že po přidělení přebytků na p-ém jezu není již k disposici žádný přebytek vody. Tento důvod nemůže však obstáti v daném případě, kdy bylo žádáno o povolení jen na dobu, než vstoupí hydroelektrárna v P. v činnost, již z toho důvodu, že okolnost uvedená v nař. rozhodnutí nemůže sama o sobě, i kdyby tomu bylo tak, jak za to má žal. úřad, brániti tomu, aby po dobu, již si vyžádá budování hydroelektrárny a jež může trvati léta, nebylo s přebytky vody disponováno jinak, než jak bylo rozhodnuto pro dobu, kdy hydroelektrárna bude v činnosti. Pokud tedy stížnost tvrdí, že žal. úřad nemohl zamítavý výrok o této otázce opříti o důvod uvedený v nař. rozhodnutí, bylo jí dáti za pravdu.
Výrok o otázce trvalého povolení turbiny o větší hltnosti je pak opřen jedině o skutečnost, že žádost st-lova o zadání 7 m3/sek. vody pro mlýn »Kydlinov« byla pravoplatně zamítnuta již rozhodnutím ministerstva dopravy z 15. září 1945, podle něhož veškeré přebytky zjištěné na p-ém jezu byly zadány projektované hydroelektrárně v P. n. L. Jak ale již v úvodní části tohoto nálezu bylo konstatováno, bylo citované rozhodnutí ministerstva dopravy zrušeno nálezem tohoto soudu z 19. června 1946, č. 427/45-3 pro podstatnou vadu řízení podle § 6 zák. o nss. Zrušením uvedeného rozhodnutí odpadl však základ, o nějž žal. úřad opřel rozhodnutí nyní naříkané. Musil proto nss, uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí, vycházeti ze skutečnosti, že napadenému výroku chybí, resp. odpadl veškeren skutkový základ.
Musilo býti proto nař. rozhodnutí v těchto bodech zrušeno podle § 6 zák. o nss.
