mlýn v Hněvousicích, Trojanův mlýn

1557 královská komora prodává panství hradišťské Jindřichovi Žibřidovi z Velechova vč. vrchnostenského mlýna v Hněvousících, zvaného mlýn Trojanův

1719 na sv. Lucii František Josef hrabě z Valdštejna prodává mlýn o 4 složeních na spodní vodu hradišťskému poddanému Matěji Šubrtovi (+1727) za 1.000 kop. gr. míš.  Jako závdavek složil 200 kop a vzhledem k tomu "že mlýn je dokonale sešlý a mlynář ihned velký náklad nésti musí" byla roční splátka stanovena pouze na 40 kop gr. míš. Z mlýna se platil úrok vrchnosti 180 zl. a 50 zl. náhradou za krmení 10 vepřů. Ke mlýnu náleželo malé hospodářství s chlévy a pozemky Na Venclovské hůře a U propadlišťat po 14 stryších a louka na ostrově na 1 vůz sena. Inventář dole v příloze. Povinně přimlýněny Hoškovice, Podolí, Honsob, Sychrov, Kruh, Hrádek a Dneboh, celkem cca 100 mlečů. Mlynář dostává 1 zl. 30 kr. na vykroužení běhounu a 1 zl. na vykroužení ležáku, vrchnost zajistí pomocí robotníků přepravu a dodává veškeré dříví na opravy hranice, hřídele a vantrok a ročně 1 fůru bukového dříví na mlýnské potřeby. Jez opravuje vrchnost s pomocí mlynáře.

U mlýna vodárna, zásobující zámek v Mnichově Hradišti, mlynář má povinnost se o ní starat, za což ale nedostává žádný plat, náklady na údržbu a opravy nese vrchnost.

1727 do smrti Matěji splaceno  440 kop gr. míš., mlýn přebírá syn Václav Šubrt za 1.000 kop gr.míš. Náklady na modernizaci, provedenou otcem, prošacovány na 281 kop  gr. a 4 denáry. Na mlýně však narůstají dluhy, 1757 odhadnuty na 1.500 kop, čímž přesáhly původní hodnotu mlýna a vrchnost ho Václavovi odebrala.

1757 mlýn prodán za 3.000 kop Josefu Kozákovi (+1778, manž. Klára), do 3 let zvládnul splatit všechny pohledávky.

1778 vdova Klára znovu provdána za Václava Kotyka, propuštěného z panství mělnického, mlýn s 3 kusy polí, zahradou a loukou koupil za 3.500 zl., vrchnosti odvádí 190 zl. a 50 zl. náhradou za krmení 10 vepřů. (Klára si ponechala v majetku 2 koně a 2 krávy.)

1796 podruhé ovdovělá Klára prodala mlýn Františku Hlaváčkovi, pův. poddanému hruboskalskému za 8.000 zl.

leden 1801 prodal mlýn Františku Millerovi a jeho manž. Kateřině za 12.200 zl. rýn, splacených hotově. U mlýna role Na Bělidle na 10 str. výsevku, U Čertoviny na 19 str-, pole trhový ležící ladem na 2 str. a pole Na ostrově na 3 1/2 str. Pro vrchnost navíc platba extra ordinarium 6 zl. 30 kr., platba za španceduli (Spanzettel) 2 zl. a 3 zl 52 1/2 kr. náhradou a mlýnský prach pro chrta. Laudemium 4 kr. z každé zlatky, tudíž 813 zl. 20 kr.

červenec 1801 prodal mlýn Štěpánu Chlumeckému za 14.000 zl.

říjen 1802 prodán za 22.000 zl. Josefu Satranovi

koncem 1804 prodán za 25.000 zl. Josefu Aixnerovi

1805 Aixner koupil od hraběte Arnošta z Valdštejna 2 kusy louky na ostrově skrze které mu bylo povoleno prokopat bez újmy vrchnosti a sousedům novou strouhu

Josef Hampl, brzy však zemřel a vdova Josefa provdána za Martina Divíška

1823 po dosažení plnoletosti zdědil František Hampl, nejst. syn Josefa Hampla, vzápětí ho ale prodal otčímovi Martinu Divíškovi za 42.590 zl. Roční odvody vrchnosti včetně pronájmu polí stouply na 307 zl.

1835 Martin Divíšek koupil panskou vodárnu u mlýna za 800 zl. stříb., nadále se stala součástí mlýna

1856 převzal syn Arnošt Divíšek oženiv se s Alžbětou. Mlýn měl 4 složení a jahelku.

1879 za 38.500 zl. rak.č. koupil hrabě Arnošt Karel z Valdštejna, mlýn zrušil a přestavěl na strouhání dřeva pro bělskou papírnu K. C . Menzel. Namíšto 5 vodních kol instalovány 2 Girardovy turbíny.

1883 býv. mlýn vč. stájí a dílen na druhé straně silnice propachtován do r. 1890 firmě K. C. Menzel, ta zde začala vyrábět papír 

24.1.1887 původní mlýnice do základů vyhořela, zůstal stát pouze parní kotel a komín

Papírna znovu vystavěna, ale vzhledem k malému prostoru na levém břehu náhonu byly sklad a nově postavená dvoupodlažní brusírna dřeva přesunuty na velký ostrov před malý jez. Na ostrov jezdilo po mostě přes náhon pod nynější elektrárnou. K pohonu instalovány 2 Francisovy turbíny.

1890 uzavřena nová pachtovní smlouva na 10 let, dle kteríé K. C. Menzel platí roční pachtovné 2.800 zl.

1911 ukončen provoz papírny, objekt přestavěn na elektrárnu

S městem Mnichovo Hradiště uzavřel Arnošt Karel Valdštejn smlouvu o dodávce elektřiny na 20 let, město se zavázalo k odběru 40.000 kWh ročně v ceně 19 hal/kWh. Elektrárna vybavena 2 Francisovými turbínami. Do valdštejnské cukrovaru v Mnichově Hradišti vedena elektřina podzemním vysokonapěťovým kabelem, ostatní odběratelé připojeni vysokonapěťovým vzdušným vedením.

červen 1912 zkušební provoz, 3.9.1912 slavnostně zahájen řádný provoz. V objektu též čerpadlo, ktreré dodávalo vodu ze studny do hněvousického dvora firmě Schöller.

Krátce po spuštění se ale do náhonu zřítila podmáčená budova staré papírny a provoz musel být na měsích přerušen. Po vyčištění náhonu již pracovala spolehlivě.

30.11.1918 elektrárnu vč. zařízení, rozvodů a vodního práva za 843.750 Kč od Adolfa Valdštejna odkoupila automobilka Laurin & Klement, elektřina dodávána do Mladé Boleslavi po nově posatveném vysokonapěťovém vedení o délce 14,5 km, který poistavila Elektrotechnická a.s. dříve Kolben Karlín za 572.477 Kč.

K elektrárně byly tehdy připojeny a elektrickým proudem zásobeny Mnichovo Hradiště, Jivina, Pivovar na Klášteře – Hradišti nad Jizerou, Jivina, Cukrovar a. s. Schoeller & Co. V Mnichově Hradišti, Mnichovohradišťská továrna na obuv a. s., dvory Haškov, Klášter, Pachouň, Hněvousice. Elektrárna vyráběla střídavý proud o napětí 5,25 kV s výkonem generátorů 2 x 168 kW. Elektrárna prodala v roce 1918 proud pro světlo 118 418 kWh, pro drobné motory 61 019 kWh a pro velké motory 241 675 kWh, celkem 421 112 kWh. V roce 1918 se za světlo účtovalo malým odběratelům 40 h. za kWh, velkým odběratelům 19-25 h. za kWh, pro motory malým odběratelům 19-25 h. za kWh a velkým odběratelům 8-10 h. za kWh.

1929 automobilka elektrárnu prodala Družstevním závodům Dražice

1930 elektrárna Družstevní závody v Dražicích

1937 vypracován projekt na rozšíření elektrárny o 3. turbínu, čímž by se využil průtok 20 m3/s namísto dosavadních 12 m3/s, k čemuž by však bylo třeba rozšířit nánon, majitelka papírny firma K. C. Menzel v Bělé pod Bezdězem ale odmítla odprodat pozemky, celou věc proto řešil soud.

1942 soud skončil vítězstvím Družstevních závodů, avšak pro zákaz staveb nebyla stavba 3. turbíny realizována.

1951 elektrárna znárodněna pod Liberecké energetické a rozvodné závody

po několika dalších změnách nakonec převedena pod Středočeské energetické závody n.p. Mladá Boleslav (STE), které ji provozovaly až do privatizace

1976 objekt býv. papírny převeden na město Mnichovo Hradiště

v 80. letech realizováno rozšíření o 3. turbínu, avšak podle nového projektu.postaven samostaný objekt se Semi-Kaplanovou turbínou 75 kW

1997 elektrárna prodána v dražbě, zahájeny opravy. Ukázalo se, že základy budovy jsou podemlety, což se 2016 řešilo betonovými injekcemi.

2011 objekt býv. papírny koupil soukromník a přestavěl ho na rodinný domek a zahradu

2018 rekonstruována 2. turbína