Komplex dnešního závodu tvořil hamr (ze slova „hammer“ – kladivo; ocelářská a kovářská dílna, která je vybavena kovacím strojem poháněným vodním kolem). První zmínky o něm pochází ze začátku sedmnáctého století, nejspíše ale vznikl podstatně dříve. Je možné, že jeho provoz navazoval už na hledání a těžbu rud v okolí Batelova, které vzkvétalo již ve 13. století. Každopádně ještě dnes najdeme historický artefakt z roku 1642 v podobě dochovaného nápisu na zdi přímo u vchodu do závodu.
Několik dalších desetiletí je stále zahaleno tajemstvím, podařila se dohledat pouze jména majitelů a nájemců. A také to, že některé historické zmínky hovoří dokonce o dvou batelovských hamrech. Jeden z nich měl sloužit na šmelcování železa a druhý na kování srpů a kos, přičemž se oba dva později změnily na mlýny.
Další doložená zpráva hovoří o tom, že činnost hamru obnovil v roce 1831 Ignác Loubal, panský správce řečický. V podniku se vyrábělo tyčové železo, později obruče na kola a plechy na pluhy a radlice. Majitelé pravděpodobně středně velkého podniku se poměrně často střídali, až jej v roce 1882 koupili bratři Tomáš a Lambert Novotný z Počátek s podílem Františka a Jana Navrátilových. Ti hamr přeměnili na soukenickou továrnu nesoucí název Tomáš Novotný a spol., továrna na sukna a fezy. V devatenáctém století v podniku pracovalo 160 dělníků na čtyřiceti tkalcovských stavech a 1500 vřetenech. Pohon tehdy obstarával už parní stroj o výkonu 100 koňských sil a vodní turbína o výkonu 50 koní. Kanál, který poháněl tuto turbínu, je pod závodem dochován dodnes. Byl napájen řekou Jihlavou a měřil na délku zhruba sedmdesát metrů.
Po požáru na začátku dvacátého století (roku 1908) musela být továrna přestavěna. Po modernizaci měla už dva parní stroje s výkonem 300 koní. Vyráběly se v ní látky všeho druhu, plédy určené na vývoz do Indie, jednoduché koberce, přikrývky, houně apod. Za velké hospodářské krize ve třicátých letech dvacátého století přišla další změna majitele a novým vlastníkem závodu se stala Masná společnost v Kostelci. Výroba suken však pokračovala až do okupace v roce 1939. Za druhé světové války byla továrna přestavěna na sklady a tírnu lnu. Závod byl postupně součástí několika firem (např. Moragro, Českomoravský len nebo Lineta) a zpracování lnu přetrvalo až do roku 1955.
Rok 1956 byl přelomový. Továrna se totiž vybavila stroji a zařízeními potřebnými pro strojírenskou výrobu. Velkou zásluhu na tom měl rodák z Batelova Jaroslav Novotný. Do podniku navíc přešla část zaměstnanců bývalé tírny lnu a práci zde našla i řada žen z domácností. Budovy byly postupně adaptovány a vybaveny nutným zázemím v podobě šaten, umýváren atd. Závod však hlavně zpočátku bojoval s nedostatkem schopných odborníků na přesné strojírenství. Postupně ale docházelo ke zlepšení, zdokonalovalo se vybavení, přibyly nové budovy a došlo k řadě stavebních úprav. V šedesátých letech se batelovský závod dokonce stal nejúspěšnějším ze všech výrob Motorpalu. Na zelené louce vyrostla třeba dnešní budova automatů.
Jak vzpomínali či vzpomínají dlouholetí zaměstnanci, těžkou dobou byla devadesátá léta, kdy MOTORPAL v Batelově ztratil tradiční zákazníky a neměl za ně náhradu. V té době si Batelovští našli náhradní výrobu pro OSAM Teplice (měřidla, sinusové svěráky apod.). Vyráběly se zde komponenty do motorů i pro lokomotivy a lodě nebo pro legendární traktor Zetor 15.
V roce 1992 se do Batelova přesunula výroba ze Znojma a o jedenáct let později sem byla přesunuta i část výroby z Telče včetně strojního vybavení. MOTORPAL v Batelově zkrátka zapustil poměrně hluboké kořeny a je bezpochyby největším zaměstnavatelem v mikroregionu (městys má s místními částmi téměř 2500 obyvatel). Zaměstnanecký kmen je velmi stabilní, Batelovští v závodu pracují v řadě případů už v několika generacích. Továrnu nikdy nepostihlo žádné velké propouštění, počet zaměstnanců totiž nikdy nepřesáhl počtu 350 lidí.
V současné době zaměstnává zhruba 140 lidí, z toho sto ve výrobě. Ročně opustí brány závodu necelých pět set tisíc elementů a vstřikovacích jednotek v 300 různých provedeních. Šedesát procent produkce komponentů do vstřikovacích čerpadel směřuje na montáž do MOTORPALU v Jihlavě a čtyřicet procent putuje přímo k zákazníkům jako náhradní díly.
(Z historie batelovské továrny, https://www.motorpal.cz/spolecnost/historie-motorpal-a-s/historie-motorpal-a-s-vyrobni-zavod-batelov/)
