Nový, Starý, Panský mlýn

1560 vyhloubena dlouhá mlýnská strouha s malým spádem podél úpatí stráně a skal panskými oborami podél luk zvaných Losy, dosaženo spádu 5 m na kolo.
Více jak 2,4 km dlouhý původně mlýnský náhon, nutný k zajištění dostatečného převýšení pro efektivní chod turbíny. Blanice zařezávající se tu do hlubokého kaňonu, má velmi malý spád, přesto se projektantovi této stavby povedlo dosáhnout rozdílu obou hladin, tedy hladiny v turbinové kašně a tokem Blanice pod elektrárnou více jak 5m. Stojí i za zmínku, že v poměrně dlouhých úsecích vede tento náhon ve svahu nad úrovní okolního terénu, což není neobvyklé u mlýnských náhonů, ale při této veliké délce vodního díla to bylo pro stavitele zřejmě dost tvrdým oříškem.
Vodní dílo začíná v km 0,0 u Znosimské brány kamennou navigací s jezem a systémem stavidel s dvěma deskami k přesné regulaci průtoku vody v náhonu. Poměrně vysoký jez zde navyšuje hladinu v náhonu již na 2 metry. Stavidla mají ovládání pomocí šnekových převodů, stavěcí kola s převodovkami a servisní lávkou jsou kryta dřevěnou stříškou. Tato část vodního díla zůstala poměrně dobře zachována, už proto že byla od padesátých let vyžívána městkou úpravnou vody. K této soustavě patří i kaskáda dalších dvou jezů upravující vodní režim řeky v parku. Také je zde, nebo byla jedna stavební zvláštnost. Protože náhon vede v celé své délce zámeckým parkem, který byl hlavně na sklonku minulého století unikátní sbírkou romantických staveb a svérázné parkové architektury, využili tehdejší majitelé panství, Auerspergové, i tento náhon velice zajímavým způsobem. Asi na prvním kilometru náhonu, poblíž dnes ještě dochovaného čínského pavilonu, postavili tzv. římské lázně. Jednalo se o altán v antickém stylu, bazén se sloupovím, umístěný na obou březích náhonu a ve skále přímo spadající do vody přístupovou lávku postavenou na železných krakorcích. Z této stavby se zachovalo velice málo, pouze část kamenné navigace se schody a fragment dlažby. Ve skalnatém břehu pak je možno spatřit zmíněné nosné traverzy. Původní vzhled římských lázní známe pouze z kreseb A. Pucherny.
Římské lázně nebyly jedinou stavbou využívající tento elektrárenský náhon. Zhruba v km 1,35 byla instalována propust napájející umělé jezírko s ostrůvkem, na kterém byl postaven altán v orientálním stylu. Sloužilo k projížďkám na loďkách a zřejmě i k rekreačnímu rybolovu. Mimo to bylo důležitým krajinotvorným prvkem výrazně dotvářejícím celou parkovou scenérii. Tato přírodní stavba již dávno zanikla, na jejím místě je pouze torzo hráze a zamokřená louka.
Koryto náhonu bylo přemostěno též několika romantickými kamennými klenutými můstky, jež po válce byly velmi většinou necitlivě přestavěny, ostatní již dnes buď neexistují, či jsou v žalostném stavu. Jeden z posledních dochovaných mostků na velmi používané parkové cestě do Domašína se v roce 1998 zřítil, a bylo nutno používat provizorní dřevěné lávky. V roce 1999 město sehnalo potřebné prostředky, a koncem roku byla dokončena pod dohledem památkářů precizní rekonstrukce tohoto mostku, vlastně postavena jeho dokonalá replika nákladem více jak 600 000,- Kč.
Vodní náhon staré zámecké elektrárny byl využíván v padesátých a šedesátých letech k čerpání vody do někdejší úpravny pod letním kinem a do dnes již zrušeného městského koupaliště se dvěma bazény. Jednalo se o též o zajímavou technickou raritu, převýšení hladiny v náhonu nad oběma bazény a hladinou řeky, /v km 1,9 asi 4,5m/ zajišťovalo pomocí soustavy litinových potrubí s přepouštěcími ventily stálou a hlavně bezplatnou cirkulaci vody v těchto bazénech, tedy velice levný provoz koupaliště.
Úpravna vody pod letním kinem ukončila svoji činnost někdy v polovině šedesátých let. Byla postavena nová, výkonnější, nad hlavním jezem u Znosimské brány. To bylo velké štěstí, tento první jez v soustavě a regulační stavidlo bylo nutno udržovat i nadále. Rozhodlo to možná zachování tohoto unikátního vodního díla.